12. února 2010 v 7:51 | já
|
Bývali naši předkové pracovitější, než jsme my, nebo je to jenom zdání a byla to jenom nutnost, která je tlačila ke všem činnostem, které my už zdaleka neprovádíme? Vezmu-li si například k porovnání domácnost mých rodičů a moji, vidím spousty drobností, které dnes dělat nemusíme. Tak popořádku. Rodiče vstávali brzy a první jejich povinností bylo urychleně zatopit, abychom my děti vstávaly do přinejmenším ovlažené kuchyně. To už dneska není nutné, teplotní čidla a různé spínače, které jsou načasované na určitou dobu, se o totéž postarají. Ráno mě vítala v kuchyni vůně vařícího se masa, nebo čerstvě navařené černé cikorkové kávy. Mléko už bylo převařené a čekalo na nás na stole. My máme instantní kávu a krabicové mléko, které se převařovat nemusí. Rovněž tak příprava masa je daleko jednodušší. Máme přece tlakový hrnec! Po odchodu do školy se vařilo skoro celé dopoledne. Jenom příprava např. rajské omáčky zabrala poměrně hodně času. Zato se vařila z čerstvých rajčat, nikoliv z protlaku jako nyní. Doplnění topiva, příprava třísek na podpal, nasekání polínek, zabralo dobrou hodinku, když k ní ještě připočteme nanošení kbelíků ke kamnům. Uklidit dvůr,odházet čerstvě napadaný sníh, vynést a vysypat popel na uklizené chodníky byla práce nezbytná k dalšímu chodu domácnosti. Dneska se o chodník starají různé frézky a posypové strojky. Voda na mytí nádobí a večerní koupání se rovněž musela přichystat a ohřát na plotně, popř. v lázeňských kamnech. O totéž se dneska starají různé karmy a elektrické ohřívače. Každodenní příprava do školy a dohled nad domácími úkoly, to byla rovněž povinnost rodičů, kterou dnes mnozí považují za zbytečnou. To nemluvím o shánění různých obrázků a výstřižků do různých předmětů. Dnešní doba má notebooky a internet, kde pouhým zmáčknutím několika kláves máme vše jako na dlani. Odpoledne se opravovalo šatstvo, látalo a štupovalo se, aby nám kalhoty a punčocháče vydržely co nejdéle. Neexistovaly žádné zažehlovací laty, to se muselo sednout, měřit, stříhat a špendlit, než se spustil šlapací šicí stroj.
Žehlení a praní prádla se provádělo pouze v určité dny, protože na tuto práci bylo potřeba spousta času. Prádlo před praním se namáčelo v Namu, pak se musela vařit voda na vyváření v kotli, praní a máchání trvalo hodně dlouho, nakonec se prádlo nastrkalo do odstředivky a šlo se věšet. Ložní prádlo se ještě muselo přiškrobit v uvařené škrobové lázni. No, práce na celé dopoledne! Odpoledne už viselo prádlo na šňůrách a jeden kousek po druhém, tak jak osychaly, se pak skládaly do koše. Před žehlením se prádlo nakropilo a nechalo opět trochu provlhnout. Pralo-li se ložní a jiné velké prádlo, naskládalo se srolované ve vlhkých rolích do koše a šlo se s ním na mandl. Tam se o ně postarali. Drobné prádlo po usušení se prohlédlo a roztřídilo. Dobré šlo na žehlení, děravé kusy a těch bývalo vždycky více, se dávalo bokem a tam čekalo na zašití.
Dnešní velké prádlo je vlastně hračka. Naskládáme prádlo do automatické pračky, sušička je vysuší, pak už v žehlicím stroji nebo napařovací žehličkou provedeme konečnou úpravu. Ruku na srdce, která z nás ještě dneska látá a štupuje? Myslím, že už nás moc není. Jen tu a tam se provede nějaká drobná oprava. Materiály jsou daleko odolnější, většinou obsahují příměs umělého vlákna, které daleko víc vydrží. No a večer? To se chystaly na zítřejší den luštěniny, které se musely přebrat zrníčko po zrníčku, aby v nich nezůstaly drobné kamínky. To pak byl zub ulomený raz dva. Prohlédla se zelenina uložená v bedýnkách s pískem a nachystala se na zítřejší polévku. Domácí úklid byl také dost složitý, muselo se na kolena a kartáčkem drhnout kamenné schody, nebo po kolenou na linoleu nanášet leštící pastu, místo vedle místa ji rozetřít, pak vzít flanel a opět místo vedle místa přeleštit. Au, kolena to cítí ještě dneska. Tak co, ještě nemáte dost? Já teda jsem utahaná jenom z toho vzpomínání! A to jsem ještě nevzpoměla převlékání postelí s nezbytným klepáním matrací, klepání koberců venku na klepači. Mytí a leštění kastlových a jiných oken, drobných okének, která se nedala otvírat. To pak jeden musel stát na parapetu s rukou vystrčenou mezi tabulemi a pomuchlanými novinami leštit a leštit. Myslím si, že se práce našich maminek a babiček s tou naší v domácnosti vůbec nedá srovnat. Ještě pořád si myslíte, že děláme víc než ony? Já o tom nejsem přesvědčena!
Uf, až se mi orosilo čelo! Máme to v dnešní době opravdu jednodušší a díky za to. Nedivím se, že v minulé době si větší a hlavně movitější rodiny pořizovali služebnou a kuchařku.
A naše chudší babičky a maminky musely všechno zvládnout sami a za pomoci rodiny, asi i děti měly míň času na zábavu a musely přiložit ruku k dílu.