close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Viadukt pod lesem

16. února 2010 v 11:09 | já |  Moje psaní
Jdeme zasněženou cestičkou, která se zvolna stáčí nahoru do stráně. Všechno je zasypané sněhem, sem tam se po poli prochází havran, támhle za keříkem se krčí zajíc. Stráň je dlouhá a honí se po ní vítr. Elis míří stále dál a dál, musím ji neustále volat nazpět. Ještě že jsem jí dala ten červený kabátek. Je krásně vidět. Cestička vede stále vzhůru. Tam nahoře na stráni, až skoro u lesa se krčí polorozbořená chalupa. Z dálky na nás mžourá svými zatlučenými okny. Dům už není obydlený několik dlouhých let. Majitele neznám, a tak si ve své fantazii přehrávám příběh, který se tady udál.
Na zápraží se objevil statný čtyřicátník a zapálil si dlouhou fajku. Je oblečený v ovčí kožich, na nohou má teplé válenky. Z komína stoupá k obloze dým a chundelatý oříšek poskakuje kolem svého pána. Ten stojí nehnutě, bafká z fajky a hledí dolů k železniční trati. Nádraží není odsud vidět, ale každý projíždějící vlak na sebe upozorní táhlým zahoukáním v nedalekém lesíku. Hospodář někoho vyhlíží, a tak stojí a čeká. Už je to pěknou chvíli, co jej houkající vlak vytáhl na zápraží. Začíná sněžit a v dálce za kostelní věží se začíná obloha červenat. Neklamné znamení blížícího se večera. Muži na zápraží začíná být zima, proto přešlapuje z nohy na nohu, ale nespouští oči z malého kamenného viaduktu pod tratí. Tam se musí objevit!! A od viaduktu už to není daleko. V jediném okýnku vedle dveří se objevuje skomírající světlo zapálené petrolejky. Elektřinu jim sem nepřivedli a oni si už zvykli. Oříšek poskakuje kolem plotu sem a tam, občas štěkne na chumáč sněhu, který se mu přilepí na čumáček.
Hospodář dokouřil, vyklepal fajfku, ještě naposledy se podíval k viaduktu, pak přivolal oříška a spolu zmizeli v teple chalupy. Všude je ticho, sníh padá a cesta se zvolna ztrácí v bílé peřině.
Nedojela! Něco se asi stalo, něco, je špatně, myslí si hospodář a drobí si chleba do hrnku s bílou kávou. A on si tolik přál, aby dnes konečně dojela. Přemáhá v sobě zklamání a vztek. Tak zase jedna, které se sem na samotu nechce. Kolik jich už bylo od té doby, co dospěl. Ještě jeho matka žila, když si začal s tou drobnou černovláskou z městečka. Učila se kuchařkou a on jí sliboval dobré živobytí. Má chalupu, sice malou, ale je jeho, u chalupy kousek políčka a pásek louky, v chlívku přilepeném na zeď chalupy je kozí rodinka a několik slepic. Hlad mít nebudou a on se o ni dokáže postarat. Nestalo se a on zůstal sám. Takových let se snaží sehnat nějakou hospodyni, ale nedaří se. Je to daleko od městečka a lidé se s počátkem 20. století změnili. Jenom on je pořád stejný. Slečinky z města ohrnují nos nad chalupníkem a v celém okolí už není žádný soused. všichni už chalupy prodali a odstěhovali se do městečka. Sedí, přikládá do kamen poleno za polenem a přemýšlí. Žádná ho nechce!
Tak tady na samotě dočkal podzimu života, staral se o své malé královstí a se svým oříškem zestárli. Jednou ráno zůstal sám, jeho věrný druh ho opustil a odešel do psího království. Zakopal ho za chalupou u hrušky a opět se zahleděl k viaduktu. Právě se v něm objevila postava lovce s flintou na rameni. Byl podzim a začínaly hony. Chlapi se na kraji lesa, kousek od jeho chalupy scházívali na zahájení. On stával na zápraží, a díval se na ně. Znali ho, pozdravili kývnutím hlavou, vzali své psy a zmizeli v polích. Pak ho tam někdo našel, zmrzlého na kost, zkrouceného ve dveřích, v ruce fajčičku, teď už vyhaslou, plnou sněhu.
Chalupa osiřela a začala chátrat. Nikdo sem nechce ani dnes. Už v ní nic není, plot je rozpadlý
a okna zatlučená prkny.
Elinka se zastavila nedaleko prázdného stavení a začala smutně štěkat. Ozvěna, jdoucí od staré hrušky jí odpovídala. Je to smutný pohled na opuštěné lidské stavení!!
Otočila jsem se a spěchala nazpět dolů mezi lidi. Náhle mi začalo být nějak smutno!

 


Komentáře

1 choclit-pee | Web | 16. února 2010 v 11:14 | Reagovat

Ahojky, jen potřebuji znát tvůj názor nic víc:) Pokud mi chceš pomoct klikni na web. Děkuji;) Pokud tě to obtěžuje ignorujto, prosím. Hezký den přeju;)

2 Pariska=) | Web | 16. února 2010 v 11:14 | Reagovat

Krásný blog! Podíváš se pls na můj? Budu moc ráda, díky moc

3 Jarka | Web | 16. února 2010 v 12:28 | Reagovat

Hadi, zajímavý příběh tě napadl při pohledu na opuštěnou starou chalupu. Klidně to tak mohlo být. Kolik příběhů a osudů se zkrývá za všemi těmi domečky a okny paneláků? Jestlipak převažuje radost, nebo smutek? Asi od každého kousek.

4 Iva | Web | 16. února 2010 v 18:29 | Reagovat

Hadi, hezký příběh, ale opravdu smutný. Ale život nebývá jen veselý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama