close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Můj Velký Tom - Zkouškové období

25. února 2010 v 9:32 | já |  Moje povídání
Srovnání systému našeho a kanadského zdravotnictví bylo tématem, které jsem si vybrala ke zkoušce.
Systém kanadského zdravotnictví je v podstatě státní systém plně financovaný z daní. Nemocnice jsou výhradně jen státní až na výjimky specializovaných soukromých klinik. Nemocnice jsou sice ve vlastnictví státu, ale jejich řízení má rysy veřejné samosprávy. Jsou neziskovými organizacemi, jež řídí správní rady složené z různých veřejných autorit. U fakultních nemocnic se na řízení podílejí i děkani či rektor. Za péči o pacienty dostávají peníze přímo od vlády formou dohodnutých rozpočtů. Ambulantní lékaři jsou převážně soukromí, i když se stále více rozmáhají sdružené praxe, které také patří státu, a lékaři zde dělají za mzdu. Soukromí lékaři posílají účty za ošetření pacientů také vládě, respektive určité veřejné instituci, která spravuje rozpočet určený příslušnou provinční vládou. Pacienti za ošetření u lékaře, či za pobyt v nemocnici nic neplatí. Neplatí ani za nemocniční léky. Horší je to s léky na recept, které nejsou pacientům hrazeny, a pokud je nechtějí platit v hotovosti, tak si musí pořídit komerční připojištění. Jejich organizační struktura je velmi podobná nemocnicím v USA. Mají vždy velmi rušný centrální příjem, kam jednak chodí pacienti sami a jednak je tam vozí záchranky. Uprostřed je vždy "velín" pro sestry a lékaře a oválně okolo jsou rozmístěny desítky boxů pro jednotlivé pacienty. Vládne zde vždy velmi čilý ruch. Na odděleních leží pacienti v převážně dvojlůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením. Některé části nemocnice spíše vypadají jako čtyřhvězdičkový hotel než jako nemocnice. Jsou zde na zemi koberce, obrazy a křesílka. Zajímavé je, že zdravotní sestry velmi často chodí v civilních šatech. Žádná uniforma, ale džínsy s tričkem či mikinou. Zkušení lékaři nejsou zaměstnanci nemocnice, ale mají s ní smlouvu jen na určité činnosti. Zaměstnanci nemocnice jsou jen nekvalifikovaní lékaři ve výchově. Kvalifikovaný lékař si vydělá 250-500 tisíc dolarů ročně, což není špatné. Přesto si všichni stěžují, že je v Kanadě strašný nedostatek lékařů. Největším problémem kanadského zdravotního systému jsou dlouhé čekací doby na jednotlivá vyšetření a na méně akutní ošetření. Třeba na operaci šedého zákalu se čekalo až rok, horší je, že se měsíce čeká i na operaci onkologických onemocnění.
Pojednala jsem to velmi zhruba a o to více jsem pak musela doplňovat ústně. Ale zvládla jsem to. Koncem dubna jsme já, Ingrid a Jarka, prožívaly kruté zkouškové období. Bydlely jsme opět v Torontu a tam se připravovaly. Volna bylo málo, a tak jsem se se všemi stýkala pouze telefonicky.

Houpání a klidný let mě doslova uspal. Vracím se domů po tak dlouhé době a už se nemůžu dočkat. Představuji si svoje miláčky, jak vyrostli, o kolik přibrali a co všechno se doma za tu dlouhou dobu změnilo. Nedávno mi psala babička, že je už třetí týden u nás s Davidem. Tomáš má nějakou delší praxi mimo město, tak bydlí na tamním internátě a David by byl doma docela sám. Ta jeho docházka do školy by tak byla všelijaká, usoudil Velký Tom a proto si přizval na pomoc svou máti. V Česku je náramné suché a horké pozdní léto, všechna tráva je spálená a celý národ leží někde u vody.
Blíží se doba oběda, a tak stevardky zmizely v kuchyňce. Nemám ani moc velký hlad, jenom bych pořád něco pila. Jsem vysušená jako treska, jak říkává Petr. Ještě, že jsem dala na něj a do letadla si oblékla lehké kraťásky a tričko. Za oknem svítí sluníčko tak silně, že jsme všichni museli zatáhnout clonu. Pouštím si filmy a vzpomínám na všechny lidi, s nimiž jsem posledního půl roku prožila.

Stojím před budovou školy a v ruce držím závěrečný certifikát o složení mezinárodních zkoušek. Konec! Jsem spokojená s počtem procentních bodů a rozmýšlím, komu dát první vědět. Je po druhé hodině a v Česku je ještě noc. Proto první, kdo se o mém vítězství dozvídá, je Petr. Domlouváme se, kdy dojedu nazpět do Moosonne a co bude dál. Na škole se zkoušky dělají celý týden. Pak máme závěrečné setkání, na něž se musíme opět sejít tady v Torontu, to bude poslední víkend v květnu. Následuje asociací slíbených 6 týdnů společných výletů, exkurzí a různých akcí. No a od poloviny července máme volno, tak jak si kdo zařídil. Některé holky se vrací ihned domů, za někým dorazí rodina a budou společně trávit několik týdnů dovolené. Já jsem se domluvila s Petrem a Renatou, že zůstanu těch pár dnů u nich, počkáme na Jirku, až udělá zkoušky pro další semestr a pak vyrazíme na několik týdnů do přírody. Volala jsem Velkému Tomovi, zda nechce přiletět za námi, ale nemá čas, protože bude ve Španělsku, kde kluci hrají ME.
"Lino! Nestůj tady a pojď si někam sednout!" navrhuje Jarka a bere mě kolem krku. Príma holka, dneska nechápu, proč jsem z těch "mladic", jak jim říkám, měla takový strach. Jsou to nejbáječnější holky, jaké znám. Škoda, že se už brzo rozejdeme. V posledním dopise od Maruny jsem se dozvěděla, jak si vedly moje holky u písemných maturit. Docela to zvládly a nechají mě pozdravovat. Praktické maturity probíhají právě v těchto dnech. Musím na ně pořád myslet.
Tak, holky maturují a jejich učitelka dělá zkoušky, není to zábavné? Při vší úctě k mému stáří (jsem tady jedna ze dvou nejstarších účastnic, to je co?) jsem to docela zvládla.
Teď ještě zvládnout toho třetího syna!
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 25. února 2010 v 9:58 | Reagovat

Už je to uděláno, už je to hotovo a zpátky domů! V této části jsem se dozvěděla hodně zajímavého o kanadském zdravotnictví, díky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama