close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jaké je to bez kapes?

25. února 2010 v 9:31 | já a časopis History |  Něco z historie
Kamarádka se chystá na hory. Potkala jsem ji včera, celou upachtěnou a uhoněnou. Vysedala z auta a měla napilno. Jedou se dvěma dětma, a tak má co dělat, aby šechno zabalila. Jenom těch lyží a bot mají plný autobox. Při balení zjistila, že jí schází nějaká drobnost, tak se pro ni rozjela do hypermarketu. Chvíli jsme splkly, pak se ztratila v domě. Cestou jsem přemýšlela, jak je to dneska jednoduché kamkoliv vycestovat. Máme spousty kufrů, plastových boxů, autochladniček, tašek a taštiček, do nichž se dá všechno zabalit. A že těch věcí s sebou taháme požehnaně. Například já když jsem se chystala do nemocnice, měla jsem dvě tašky. Přitom tam nebylo žádné oblečení, ale věci, bez nichž by mě tam bylo smutno. Malý polštářek, hrníček na kávu aj.
Přemýšleli jste vůbec někdy nad tím, jak přenášeli a převáželi své věci na cestách naši prapraprapředci?
Musíme se vrátit hodně do historie, kde pradůvod vlastnit něco a nosit to stále s sebou, vznikl.
Už v pravěku si človíček Janeček bral s sebou při každé cestě pazourek a křesací kámen. Bez něj byl nic. Stačilo oba kameny zabalit do kousku kůže a zastračit ji za kousek kůže, která sloužila jako oblečení.
První předchůdci dnešních cestovních zavazadel pocházejí z listí a dřeva. Přestože ženy v současnosti mívají obvykle těch zavazadel víc, nebylo to tak vždycky. Egyptské malby dokazují pravý opak, byli to výhradně muži, kteří s vaky uvázanými kolem pasu cestovali. U žen nic takového nebylo.
Ve středověku bývalo zvykem brát si toho na cesty z bezpečnostních důvodů co nejméně. Když jste nic neměli, nemohli vás lupiči okrást. Oděvy tehdy ještě nemají kapsy, proto se na opasek zavěšují váčky z kůže, tzv. taštice se zapínáním. Jsou důležité hlavně pro úkryt a přepravu peněz. Postrachem středověkých pocestných je pak také žízeň, proto si většina z nich při cestování nezapomíná vzít měch nebo nádobu s vodou, nejčastěji džbán.
Ve 13. a 14. století už byli Evropané náročnější. V mošně zavěšené kolem krku nebo taštici u pasu nesou listiny, kterými se prokazují, i malou zásobu jídla. Centrem tehdejší módy je vévodský dvůr v Burgundsku ve Francii. Kdo na něm chtěl udržet krok s dobou, musel mít u pasu připevněný okázale zdobený váček. Dámy si jich pořizují celou kolekci z hedvábí, sametu, kůže, vyšívané i zdobené drajými kameny. Každý pro jinou příležitost. Váčky nosí opět i muži, neboť k pasu se připevňuje všechno, co se na cestách může hodit, tedy hlavně nože, zbraně, ale také psací potřeby.
V 16. století stačil při cestování doporučující dopis - Já níže podepsaný Václav, obchodník z královského města Kutná Hora, vás snažně prosím, abyste ubytovali mého syna a pomohli mu vyřídit jeho poslání v Praze. Doručitel takového dopisu měl zajištěno ubytování, jídlo i pití a jistotu před lupiči, kterých v té době nebylo zrovna málo, a kteří se o písemnosti nezajímali.
Stopy opravdové dámské kabelky nás zavedou opět do Francie. Na královském dvoře se připravuje slavnost. Jeanne Antoinette Poisson, markýza de Pompadour (1721-1764), milenka krále Ludvíka XV., si vybírá nádherný, bohatě zdobený hedvábný váček. Chce si do něj na večer uložit své ženské cennosti. "Kdybych si ho přivázala k pasu, vypadala bych jako chudý pocestný," říká si. Přemýšlí a nakonec si váček zavěsí pomocí sametové stužky na předloktí.
Vznešené dámy šílí, nová móda je na světě. Všechny takovou "pompadourku" chtějí!
Uvnitř pak najdete hlavně pudr a flakon voňavky, v těch větších dokonce i potřeby na háčkování a vyšívání.
Koncem 18. století už jedno zavazadlo lidem na cestování nestačí, je jich potřeba několik. Bohatí cestují vlastním dostavníkem, kde si mohou vzít spací vak z jemné kůže, v němž mají uloženy deky, polštáře, povlečení, někdy to celé řemínky pevně stažené a pořipevněné k vlastní skládací posteli. Vzniká tzv. reiseschatule - cestovní škatule, předchůdce kufru. Zkušení cestovatelé si vymýšlejí další a další vymoženosti. Přiblížil se rok 1854, kdy v Paříži Louis Vuitton zakládá první firmu na výrobu cestovních brašen, kabelek a kufrů. Jeho značka se brzy stává synonymem kvality a luxusu. V období secese jsou v módě hlavně velké peněženky. Poprvé se objevuje slovo kabelka jako výraz pro zavazadlo, které se drží v ruce.
A tady můžeme svou cestu za historií zavazadel ukončit. Až se budete balit někam na výlet, nebo vybírat si kabelku v obchodě, budete už vědět, jak to se vznikem zavazadel a kabelek vlastně bylo.
 


Komentáře

1 babi Maňasová | Web | 25. února 2010 v 9:54 | Reagovat

To bylo moc zajímavé poučení, vidíš, ani mě nikdy nenapadlo zamyslet se nad tím. A mimochodem, moje batůžky musí mít taky spoustu kapsiček. :-D

2 Jarka | Web | 25. února 2010 v 12:27 | Reagovat

Hadi, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak dřív sebou lidé nosili věci, když někam šli. Tašky, kabelky a batohy beru jako samozřejmnou věc, díky tvému článečku si uvědomuji, že to tak vždycky nebylo.

3 Jarmila | Web | 25. února 2010 v 12:43 | Reagovat

Zajímavé počtení. Když táhnu domů své tašky, tak si vždycky nadávám, že příště už toho tolik nepovleču. Co bych za to dala, kdybych si mohla strčit pazourek za kůži a jít. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama