close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Únor 2010

Hádanka z historie

15. února 2010 v 9:39 | já |  Víte, že?
Narodila jsem se jako dcera hraběte, který v Čechách působil na počátku 50. let 15. století. Říkají o mě, že jsem neobyčejně krásná, mám štíhlou postavu a bělostnou pleť s několika pihami.
Můj manžel, který je o 22 let starší, je také krasavec. Má vysoké čelo, kasné oči, je velikého ducha. Rád se napije, nadmíru miluje ženy, každou mou výtku prudce odráží, pak hodně slibuje, aby nic nesplnil. Když jsme spolu, tak nám to opravdu sluší. Jsem jeho druhá manželka a přesto mě miluje. Já jeho také, a proto mi vadí, že jsem často sama. Manžel hodně cestuje za královskými povinnostmi anebo si užívá s jinými ženami.
Já jsem velmi vášnivá, a proto jsem samotu vyřešila jednoduše. Také si hledám muže, pro rozptýlení. Vědí to všichni, ale nikdo o tom nemluví. Když se jednoho dne provalí moje nevěra s Janem z Wallenrode, posílá mě manžel i s malou dcerkou Alžbětou v roce 1414 na několik měsíců do Velkého Varadína (v Rumunsku). Nevěra není jediným důvodem mého vypovězení, občas se manželovi také pletu do vlády, což se mu pochopitelně nelíbí. Odebral mi všechny mé příjmy, které činí 20 000 zlatých ročně. Neví však, že mám našetřeno daleko víc. Za všechny manželovy milenky jsem si pořídila své. Moje sbírka je dosti bohatá, abych si z ní vybrala. Mezi mými milenci se nacházejí takové "trofeje" jako kupříkladu kurfiřt Fridrich Hohenzollernský nebo Arnošt Habsburský.
Protože umím svého muže ovládat, brzy jsme se usmířili a v roce 1427 mi svěří dohled nad městy v Horních Uhrách, kde se těží stříbro, zlato a měď. Tak do mé kapsy proudí královský majetek.
Několik let před smrtí svého manžela jsem korunována českou královnou.
Kterápak česká královna měla takhle bohatý život?

Nápověda: 1, na svém mělnickém zámku se ve sklepní laboratoři věnovala alchymii.
2, otec se jmenoval Heřman
3, datum úmrtí 1451

Pomůže vám to?

Svatý Valentin

14. února 2010 v 8:00 | netové stránky a Wikipedia |  Víte, že?
Svatý Valentin (? - 269? Terni Itálie) byl snad katolický kněz, který roku 269 zemřel mučednickou smrtí. Není známo, kdy a jak byl blahoslaven. Jeho svátek se slaví 14. února. Kolem existence a života tohoto světce panují velké nejasnosti, jednotlivé legendy o jeho životě se značně liší. Podle některých tvrzení byl sv. Valentin, který zemřel mučednickou smrtí 14. února, jednou ze dvou osob žijících ve druhé polovině 3. století za vlády císaře Claudia II., a to buď kněz v Římě, nebo biskup v Interamně (dnešní Terni).[1]
Sv. Valentin měl být původem urozený Říman. Podle jedné z legendárních verzí byl roku 203 zvolen biskupem v Terni. Po několika letech jej pozval Kraton do Říma. Valentin následně uzdravil zázračně jeho syna. Proto se Kraton spolu se svou domácností, svými 3 žáky, urozenými to Athéňany, a synem městského prefekta nechal od Valentina pokřtít. Senátoři začali za to Valentina nenávidět a na prefektův rozkaz byl uvržen do žaláře. Z něho pak byl jedné noci vyveden a sťat. Jeho bývalí 3 žáci, Prokulus, Efebus a Apolonius, přinesli jeho tělo do Terni a pochovali je tu v kostele.[2] Přesný rok smrti sv. Valentina není znám, uvádějí se tři možnosti: 269, 270 a 273

A kdo byl vlastně sv. Valentýn?
Existuje hned několik verzí o jeho původu i minulosti.
Valentýn byl knězem v době císaře Claudia II. Claudius byl velmi krutý císař a chtěl být nejmocnějším panovníkem, proto si budoval velmi silnou armádu. Vojákem se mohl stát každý svobodný muž. Moc svobodných mužů se ale do jeho armády nehlásilo. Claudius si to vysvětloval po svém. Myslel si, že dávají přednost lásce, a proto do armády nechtějí nastoupit. A tak dal zakázat všechny sňatky. Valentýn byl v té době knězem v kostele a jeho velká víra mimo to, že věřil v Boha byla, že věřil v lásku. Rozhodl se nedodržovat nesmyslný Claudiův zákon a dál oddával mladé zamilované páry. Jenže jednu noc císařovi vojáci vtrhli do kostela a Valentýna zajali. Mladý pár, který Valentýn oddával, naštěstí stihl utéci.
Claudius uvrhl Valentýna do vězení. A potom se stalo něco velmi zvláštního. U jeho oken a dveří se začali shromažďovat dopisy a drobné dárečky od těch, kterým pomohl nebo se chystal pomoci tím, že je oddá. Dávali mu tím najevo, že věří stejně jako on v lásku. Dcera jeho žalářníka se také rozhodla, že jej navštíví a vymohla si dovolení na otci. Valentýn se do ní zamiloval. V den jeho popravy, tedy 14. února 269 př. n. l., jí zanechal dopis, ve kterém se jí vyznává ze své lásky a podepsal jej:
"Od Tvého Valentýna". (Zde bychom mohli hledat původ "Valentýnských přáníček")

Karneval

13. února 2010 v 9:18 | já a Wikipedie |  Víte, že?
Je únor a všude se pořádají bály, plesy a různé karnevaly. Děti se těší na svůj karneval v maskách, které jim většinou ušijí obětavé babičky nebo maminky. Půjčovna kostýmů u nás není, a tak se ve všech rodinách vymýšlí, chystá, stříhá a šije. Jsou to kostýmy různých zvířátek, pohádkových postaviček, nebo veselých seriálových figurek. Vzpomínám si na karneval, který pořádala MŠ v době, kdy do ní chodil můj starší syn. Vymyslela jsem si pro chlapečka kostým černokněžníka, a tak se po večerech stříhaly žluté saténové kvězdičky, bílý měsíc a našívaly se na starý černý pracovní plášť. Vypadalo to docela zajímavě. Pak jsme s polovičkou stříhali a dávali dohromady vysokou špičatou čepici z tvrdého prešpánu. Pak jsme ji polepili černým saténem a přilepili gumičku pod bradu, aby čepice držela. Poslední věcí byla kouzelnická hůlka. Chlapec byl kostýmem nadšen a my taky. Fotilo se doma (bohužel tehdy "už" na diapozitivy, které se nedají ofotit a tak je nemůžu ukázat), fotilo se na karnevale. Po jeho skončení jsem se zařekla, že už nikdy si nevymyslím tak složitý kostým. Na tenhle svůj výtvor jsem si vzpomněla při pohledu na barevné kostýmy dětiček na dětském karnevalu, který se konal u nás nedávno.

Julia Liraová

Tahle malá, teprve sedmiletá dívenka se po soudních tahanicích stala hvězdou letošního karnevalu v Riu, když si ji jako královnu vybrala jedna ze škol samby.
Ulice Rio de Janeira se promění v pestrobarevnou přehlídku dvanácti špičkových škol samby. Extravagantní kostýmy, obrovské alegorické vozy, spoře oděné tanečnice, frenetické bubny - na to všechno se opět přijedou do Brazílie podívat statisíce turistů.

Takže, kdo máte zájem, po 19 hodinách letu se jej můžete za 55 500,- Kč (2 095,- €) zúčastnit i vy.

klikni pro další 5/175

Kdo se chce podívat na krásné fotky z loňského karnevalu tak ZDE

Nebo zažijte světově proslulý Karneval v Benátkách 2010 na vlastní oči v jednom z nejromantičtějších míst na světě!

poznávací zájezd karneval Benátky 0014

Karneval v katolických, zejména románských zemích předvelikonoční období lidových zábav, průvodů v maskách ap. Původ karnevalu je spojován s předkřesťanskými slavnostmi na uvítání jara. Název karneval se ustálil ve 13. století v Itálii, od 18. století byl karneval populární zejména v Itálii (Benátky, Řím), Francii (Nice) a v Německu, nyní hlavně v Latinské Americe (Rio de Janeiro, Havana), v různých obdobích roku.



Vidíte to také tak?

12. února 2010 v 7:51 | já |  Moje psaní
Bývali naši předkové pracovitější, než jsme my, nebo je to jenom zdání a byla to jenom nutnost, která je tlačila ke všem činnostem, které my už zdaleka neprovádíme? Vezmu-li si například k porovnání domácnost mých rodičů a moji, vidím spousty drobností, které dnes dělat nemusíme. Tak popořádku. Rodiče vstávali brzy a první jejich povinností bylo urychleně zatopit, abychom my děti vstávaly do přinejmenším ovlažené kuchyně. To už dneska není nutné, teplotní čidla a různé spínače, které jsou načasované na určitou dobu, se o totéž postarají. Ráno mě vítala v kuchyni vůně vařícího se masa, nebo čerstvě navařené černé cikorkové kávy. Mléko už bylo převařené a čekalo na nás na stole. My máme instantní kávu a krabicové mléko, které se převařovat nemusí. Rovněž tak příprava masa je daleko jednodušší. Máme přece tlakový hrnec! Po odchodu do školy se vařilo skoro celé dopoledne. Jenom příprava např. rajské omáčky zabrala poměrně hodně času. Zato se vařila z čerstvých rajčat, nikoliv z protlaku jako nyní. Doplnění topiva, příprava třísek na podpal, nasekání polínek, zabralo dobrou hodinku, když k ní ještě připočteme nanošení kbelíků ke kamnům. Uklidit dvůr,odházet čerstvě napadaný sníh, vynést a vysypat popel na uklizené chodníky byla práce nezbytná k dalšímu chodu domácnosti. Dneska se o chodník starají různé frézky a posypové strojky. Voda na mytí nádobí a večerní koupání se rovněž musela přichystat a ohřát na plotně, popř. v lázeňských kamnech. O totéž se dneska starají různé karmy a elektrické ohřívače. Každodenní příprava do školy a dohled nad domácími úkoly, to byla rovněž povinnost rodičů, kterou dnes mnozí považují za zbytečnou. To nemluvím o shánění různých obrázků a výstřižků do různých předmětů. Dnešní doba má notebooky a internet, kde pouhým zmáčknutím několika kláves máme vše jako na dlani. Odpoledne se opravovalo šatstvo, látalo a štupovalo se, aby nám kalhoty a punčocháče vydržely co nejdéle. Neexistovaly žádné zažehlovací laty, to se muselo sednout, měřit, stříhat a špendlit, než se spustil šlapací šicí stroj.
Žehlení a praní prádla se provádělo pouze v určité dny, protože na tuto práci bylo potřeba spousta času. Prádlo před praním se namáčelo v Namu, pak se musela vařit voda na vyváření v kotli, praní a máchání trvalo hodně dlouho, nakonec se prádlo nastrkalo do odstředivky a šlo se věšet. Ložní prádlo se ještě muselo přiškrobit v uvařené škrobové lázni. No, práce na celé dopoledne! Odpoledne už viselo prádlo na šňůrách a jeden kousek po druhém, tak jak osychaly, se pak skládaly do koše. Před žehlením se prádlo nakropilo a nechalo opět trochu provlhnout. Pralo-li se ložní a jiné velké prádlo, naskládalo se srolované ve vlhkých rolích do koše a šlo se s ním na mandl. Tam se o ně postarali. Drobné prádlo po usušení se prohlédlo a roztřídilo. Dobré šlo na žehlení, děravé kusy a těch bývalo vždycky více, se dávalo bokem a tam čekalo na zašití.
Dnešní velké prádlo je vlastně hračka. Naskládáme prádlo do automatické pračky, sušička je vysuší, pak už v žehlicím stroji nebo napařovací žehličkou provedeme konečnou úpravu. Ruku na srdce, která z nás ještě dneska látá a štupuje? Myslím, že už nás moc není. Jen tu a tam se provede nějaká drobná oprava. Materiály jsou daleko odolnější, většinou obsahují příměs umělého vlákna, které daleko víc vydrží. No a večer? To se chystaly na zítřejší den luštěniny, které se musely přebrat zrníčko po zrníčku, aby v nich nezůstaly drobné kamínky. To pak byl zub ulomený raz dva. Prohlédla se zelenina uložená v bedýnkách s pískem a nachystala se na zítřejší polévku. Domácí úklid byl také dost složitý, muselo se na kolena a kartáčkem drhnout kamenné schody, nebo po kolenou na linoleu nanášet leštící pastu, místo vedle místa ji rozetřít, pak vzít flanel a opět místo vedle místa přeleštit. Au, kolena to cítí ještě dneska. Tak co, ještě nemáte dost? Já teda jsem utahaná jenom z toho vzpomínání! A to jsem ještě nevzpoměla převlékání postelí s nezbytným klepáním matrací, klepání koberců venku na klepači. Mytí a leštění kastlových a jiných oken, drobných okének, která se nedala otvírat. To pak jeden musel stát na parapetu s rukou vystrčenou mezi tabulemi a pomuchlanými novinami leštit a leštit. Myslím si, že se práce našich maminek a babiček s tou naší v domácnosti vůbec nedá srovnat. Ještě pořád si myslíte, že děláme víc než ony? Já o tom nejsem přesvědčena!

Tajemství sedmi nejzdravějších kuchyní světa

11. února 2010 v 11:39 | Zdraví, i.dnes |  Co jsem četla jinde!
Pokud patříte mezi průměrné muže či ženy, dožijete se v ČR sedmdesáti tří a sedmdesáti devíti let. Kdybyste ale žili na Islandu (který má nejvyšší průměrnou délku života na světě), coby muž byste se dožili osmdesáti let a jako žena ještě o tři roky více. Přitom je už dávno dobře známo, že významným faktorem, který ovlivňuje zdraví i délku života, je jídelníček. Inspirujte se typickými potravinami, které se vyskytují na nejzdravějších jídelníčcích světa:

1. Japonsko: Zelený čaj

Typickou součástí japonské kuchyně je zelený čaj, jehož zdravotní přínosy jsou známé už dlouho dobu. Nové výzkumy však potvrzují pozitiva dosud jen předpokládaná a objevují další klady, které popíjení zeleného čaje na lidský organismus má. Výsledky dosavadních výzkumů shrnuli například odborníci v říjnovém čísle Harvard Women´s Health Watch.
Za své úžasné zdravotní přínosy vděčí zelený čaj především vysokému obsahu takzvaných flavonoidů, tedy chemických sloučenin patřících do skupiny rostlinných fenolů.
Zelený čaj je velmi bohatým zdrojem flavonoidu zvaného katechin, který má antioxidační schopnosti dvacetkrát vyšší než například vitamín C, a pomáhá tak zastavit poškozování buněk oxidací. Studie ukázaly souvislost mezi pitím zeleného čaje a sníženým rizikem rakoviny kůže, prsa, plic, tlustého střeva, jícnu a močového měchýře. Pravidelná konzumace zeleného čaje také snižuje riziko srdečního onemocnění a vysokého krevního tlaku.

2. Thajsko: Chilli

Inspirujte se ostrou thajskou kuchyní a zařaďte do svého jídelníčku chilli papričky. V roce 2007 vědci z Nottingham University ve Velké Británii zjistili, že kapsicin, který papričky obsahují, dokáže zabíjet rakovinové buňky bez jakýchkoli vedlejších efektů.
Tyto účinky se zatím potvrdily u rakoviny slinivky a plic. Timothy Bates, vedoucí studie, také upozorňuje na to, že lidé v Thajsku, Mexiku, Indii a dalších zemích vyhlášených ostrou kuchyní trpí významně méně rakovinou než například Evropané.
Další výzkumy potvrdily, že chilli papričky pomáhají i proti migréně, ulevují od příznaků nachlazení a zmírňují infekce horních cest dýchacích. Papričky obsahují velké množství vitamínů A, C a flavonoidů, které pomáhají udržovat ve formě i krevní cévy.

3. Island: Losos

Losos je pro vaše tělo nedocenitelný zejména kvůli obsahu omega 3 mastných kyselin. Jde o nízkokalorickou potravinu (100g má 138 kalorií) a má jen malý obsah nasycených tuků. Divoce žijící lososi mají přitom několikrát vyšší obsah omega 3 mastných kyselin než ryby chované v zajetí.
Výzkumy dokázaly, že lidé, kteří konzumují lososa (nebo jiné tučné ryby) minimálně jednou týdně, mají významně menší riziko infarktu. Konzumace lososa slouží jako prevence migrény a zmírňuje dokonce i některé symptomy lupenky. Lososa by do svého jídelníčku měly zařadit zejména nastávající matky, omega 3 mastné kyseliny jsou totiž zcela zásadní pro vývoj mozku dítěte.

4. Itálie: Rajčata

Konzumace rajčat, protlaku, či kečupu minimálně dvakrát týdně snižuje riziko rakoviny prostaty o jednadvacet až třiačtyřicet procent. K těmto závěrům dospěl výzkum provedený na Harvardu a zveřejněný v Advanced Research Press v roce 2004.
Skutečný elixír zdraví v rajčatech představuje lykopen, který se vyskytuje jako červené barvivo, a především působí jako velmi silný antioxidant. V syrovém rajčeti se lykopen nachází v tenké vrstvě pod slupkou, odkud se při tepelném zpracování uvolňuje. Jeho bohatým zdrojem je tak například právě kečup nebo protlak.
Lykopen pomáhá v prevenci proti rakovině děložního čípku, prsu i plic. Významně též snižuje riziko srdečního onemocnění. Podle výzkumu zveřejněného před rokem v New Scientist jídla obsahující rajčata chrání i kůži před poškozením ultrafialovým zářením.

5. Řecko: Olivový olej

Středomořská kuchyně stojí a padá s olivovým olejem. Ten je pro lidské zdraví nedocenitelným. Podle Food and Drug Administration (FDA) konzumace dvou polévkových lžic olivového oleje snižuje významným způsobem riziko srdečního onemocnění.
Podle výzkumů, které probíhaly v roce 2008 souběžně v Itálii, Španělsku a Řecku, je olivový olej právě tím důvodem, proč se ve středomořských státech vyskytuje významně méně rakovinových onemocnění než v severní Evropě.
Zejména extra panenský olivový olej působí jako silný antioxidant. Funguje tak nejen jako prevence poškození buněk, ale zpomaluje i jejich stárnutí a pomáhá předcházet osteoporóze.

6. Mexiko: Avokádo

Typickou součástí mexické kuchyně je guacamole, pasta z drceného avokáda. A právě avokádo je plodem, který si místo ve vašem jídelníčku rozhodně zaslouží. Z dvaceti procent je tvořeno tuky, z nichž většinu tvoří nenasycené mastné kyseliny.
Obsahuje i karoteny, vitamíny E, C, B6, B1, měď i draslík. Avokádo vám pomůže snížit hladinu cholesterolu i inzulínu, prospívá vašich očím a působí i jako prevence rakoviny prostaty. Některé studie naznačují, že by avokádo mohlo mít blahodárný vliv na regeneraci jater po virové hepatitidě. Draslík obsažený v avokádu reguluje krevní tlak.

7. Libanon: Česnek

Česnek se používá v mnoha kuchyních světa, ale pro libanonskou kuchyni je skutečně typický, protože tvoří základ většiny teplých jídel i studených salátů. Četné výzkumy dokázaly vliv konzumace česneku na krevní tlak, snižování krevního tlaku a prevenci kardiovaskulárních onemocnění.
Podle studie publikované v magazínu Life Sciences denní konzumace česneku významně snižuje volné radikály v krvi pacientů s arterosklerózou. Podle Journal of the Royal College of Psysicians stačí čtyři týdny konzumovat česnek a hladina vašeho cholesterolu poklesne o dvanáct procent.
Česnek je navíc díky svým antibakteriálním složkám nedostižným bojovníkem proti infekcím a zánětům.


Pozor, jedu!

11. února 2010 v 9:05 | já |  Moje psaní
A zase nám sněží! Tichounce jako peříčka dopadají vločky na zmrzlou zem a člověk by až plakal! Všechno jakoby spalo, nikde ani hlásek. Zimní království se vším všude.
Procházka venku není moc příjemná, pod nohama to klouže, ale to ticho! Ticho přímo léčivé! Chtělo by se říci, ale najednou ...tramtaramta, bum, bum, bác. Odněkud se ozývá monotónní, jakoby plechové bubnování a směs výkřiků a skřeků. Blíží se auto a na plný plyn projíždí zatáčkou. Zevnitř se linou nevábné, výše popsané zvuky. Motor vytáčený do nejvyšších obrátek řve a z výfuku se neuvěřitelně kouří. Pneumatiky na zmrzlém povrchu kvílí a snaží se udržet auto na silnici. Hrůzou strnulá Elis zůstává stát a svou ozdobu, ocásek, má strčený hluboko mezi nožky. Bojí se! a bez řečí zastavuje. Tuning! To je to správné slovo. Auto je tak natuněné, že se vše kolem otřásá. Dovnitř není vidět, zadní skla jsou pro jistotu neprůhledná, ale ze zkušenosti vím, že vzadu stejně není sedadlo. Je vytažené a místo něj je do interieru auta vloženo tisíc a jedna potřebnost. Různé reprosoupravy, velikosti několika centimetrů až do metrových kolosů, světýlka a otáčivé svítící diody. Otevřete kapotu a celý ten cirkus se rozjede na plné pecky. Řeknete si móda! Ano, uznávám, ale co říká nervová soustava uživatelů takových vytuněných krasavců? Co říká jejich psychika? Nepodepíše se tento hluk na nervové soustavě mladíka, který si v takovém hluku lebedí? Nebude na stáří o jednoho člověka víc, který bude potřebovat pomoc? Svou vlastní hloupostí se připraví o klidný spánek a jeho sluch to také odskáče.
Jenomže teď je to on, kdo jede a ukazuje světu, jak si své autíčko vylepšil a co všechno dovede. Je mi ho líto! Auta i řidiče!

I v pravěku se kradlo

10. února 2010 v 9:15 | já a net |  Něco z historie
Kradlo se dřív i dnes! Troufám si říct, že i takový pračlověk Tomeček byl leckdy svědkem toho, že některý člen jeho klanu si sám od sebe přivlastnil něco, co ten druhý považoval za své. Když například na břehu řeky našel pěknou velkou mušli a schoval si ji v kožešinách, považoval se za jejího vlastníka. Pak se stalo, že dělal pořádek, vyprášil kožešinu i s mušlí, tu pak našel někdo jiný venku před jeskyní. A byla jeho, původní majitel ji chtěl nazpět, tak docházelo ke rvačkám. Kradly se výrobky z kamene, hroty oštěpů, proč by se s nimi někdo dělal, když hodný soused už jich natloukl několik. Tak si ji prostě ten druhý sebral a bylo to. Pak už jenom záleželo na síle a schopnosti uhájit svůj, byť kradený majetek. Kradly se oděvy, zvířata, hodilo se ukrást i jídlo. S tím jak lidé nabývali více a více předmětů, zvětšoval se jejich majetek a rostla tak jejich vážnost a moc. Pochopitelně se to všem nelíbilo, neboť ne všichni mají stejné štěstí, jsou stejně pracovití a nápadití. Proto rostla chuť i těm druhým a sebrat něco bylo stále rozšířenější. V dobách hladu se jídlo, které měl jedinec uschované na horší časy, stávalo zdrojem šarvátek a bojů. Krádež jaksi zůstala s lidmi do dnešních dnů. Když v pravěku sebral něco jeden druhému, nebylo těžké usvědčit zloděje, dnes je to jiné. Fígle zlodějů jsou stále rafinovanější, věci vyráběné na běžícím páse jsou anonymní, a tak se musí hledat různé indicie, stopy, otisky prstů, dělat chemické rozbory lidského potu, slin, DNA. Je to stále složitější a složitější.
Když si v roce 1877 uvědomil sir William James Herschel při pohledu na otisky palců na smlouvách indických obchodníků, kteří se tímto způsobem podepisovali, že je každý jiný, upozornil na tuto skutečnost 15. 8. 1877 generálního ředitele bengálských věznic a doporučil mu, aby toho využil pro identifikaci vězňů. Nepochodil. Mnohem lépe se vedlo až siru Edwardu Henrymu, generálnímu policejnímu inspektorovi v Bengálsku, který daktyloskopii konečně uvedl do praxe. Policisté od tohoto okamžiku získávají výtečného spojence.

Soubor:Fingerprintonpaper.jpg
Daktyloskopie se opírá o tři zákony, jejichž zjednodušená formulace zní takto:
  • na světě neexistují dva jedinci, kteří mají absolutně shodné obrazce papilárních linií,
  • obrazce papilárních linií jsou po celý život relativně neměnné,
  • obrazce papilárních linií jsou trvale neodstranitelné, pokud není odstraněna zárodečná vrstva pokožky

Můj Velký Tom - První návštěva

10. února 2010 v 8:00 | já |  Moje povídání
Blíží se večer a nám končí směna na velíně. Kolem se pomalu loudají poslední pacienti a nastupuje noční směna. Střídat příjde sestra Betsy. Je to jedna z nejzkušenějších sester tady v nemocnici. Napůl černoška a napůl indiánka. Podivná směsice lidských osudů na vás hledí z její tváře. Má hrubé rysy po svém otci a krásné laní oči po mamince. Sem na sever se provdala za Neta, jednoho ze zdejších pilotů, před více než 15 lety. Mají tři děvčata a bydlí nedaleko nemocnice. Je jedna ze zdejších kamarádek. Těším se na ni až dorazí, protože na večer mám pozvání ke Kroupům. Dlouho jsem váhala zda pozvání přijmout, vždyť Petrovu druhou ženu neznám, ale pak jsem ho přijala.
Betsy dorazila včas a tak jsem se rychle vysprchovala, holkám na pokoji slíbila, že přijdu brzy, a vyrazila do ulic.
Na rohu u Nanuck bay, což je jeden z větších obchodů, zastavuje jediná linka městské dopravy. Nestála jsem ani dvě minuty a starý zašedlý autobus dorazil. Nasedla jsem spolu se dvěma eskymačkami, které se vracely z nákupu, a jedním opravářem klimatizací, kterého už znám z neocnice. Tmou za okny občas probleskne světlo protijedoucího vozu a sem tam ozářené okno, vesměs přízemních domků. Kolem silnice se vlní kromady odrhnutého sněhu a zdá se, že opět padá.
Na zastávku u sochy velkého medvěda jsme dojeli za dvacet minut. Z autobusu jsem už vysedala jako poslední. Venku je šílený mráz a mnou otřásla zima. Nestačila jsem se ani rozhlédnout, když vedle mě zaskřípěly brzdy. Z vozu se vysoukal nohatý blonďák a s úsměvem mi řekl "Já jsem Jirka, kdybyste si na mě už nepamatovala! Dostal jsem příkaz dovézt vás v pořádku k nám!! Podala jsem mu ruku a nevěřícně na něj zírala. Jak je vysoký, to je úžasné. Jeho blonďaté vlasy a postava mi připomínají mého Toma, když jsem ho poznala. Neuvěřitelná podoba! Jeden by si mohl myslet ledacos.
Po krátké jízdě jsme byli u cíle. Petr mě čekal už na příjezdové cestě. Dům byl malý a krčil se v hromadách sněhu. Vedla k němu cestička proházená jen na projítí.
Po přípitku a šíleně dobré večeři, která byla připravena pro mě a Petra s jeho novou manželkou Renatou, jsme se posadili ke krbu.
"Tak povídej, Lino, jak ses sem, prosím tě, dostala? Když jsem ti loni psal, ani mě nenapadlo, že se takhle brzy uvidíme. Jezdím sice za dětma, ale teď, co máme naši malou Adélku, nechci tady Renatu nechávat samotnou. Je tady sice Jirka, ale dělá v Torontu univerzitu, a tak stejně doma není!" spustil Petr, aniž čekal na mou odpověď.
"No, víš, Petře, ona to vlastně byla náhoda. Mám kamarádku, která dělá v nemocnici u nás hlavní sestru a ta mě tuhle šanci nabídla. Moji kluci neměli nic proti, tak jsem tady. První dva měsíce jsem prožila v Torontu a teď už skoro měsíc dělám u vás v nemocnici praxi. Koncem července mě čekají závěrečné zkoušky, pak máme ještě nějaké výlety tady po Kanadě a frčím domů. Ani nevíš, jak se mi stýská!"odpověděla jsem a dívala se na Petra, který seděl na velké sedačce a kolem ramen držel Renatu. Jirka seděl způsobně u stolu a usmíval se. Jediný pohled a já opět viděla Velkého Toma na té Mikulášské zábavě, kde jsme se vlastně poprvé viděli. Zamyslela jsem se tak důkladně, že jsem ani neslyšela, co mi Petr povídá.
"Linko, haló, slyšíš! Co ses tak zamyslela? Není ti nic?"
Probrala jsem se ze vzpomínek a zavrtěla jsem hlavou.
Povídali jsme si dlouho do rána, kdy mě Renata uložila do hostovského pokoje a já hned usnula. Hlavou se mi honily různé hlouposti, znovu jsem cestovala tím starým autobusem, viděla jsem na zastávce Velkého Toma, mávala jsem na něj, ale neviděl mě. Když jsem konečně vystoupila a začala ho hledat, viděla jsem všude jenom postavy bez tváří, holé stěny a prázdné ulice. Volala jsem ho, ale neozýval se. Když už se zdálo, že ho vidím, zničeho nic zmizel. Místo něj tam stál muž s bílým místem místo obličeje. Obcházela mě hrůza a dala jsem se do běhu tou prázdnou ulicí, bez lidí, aut i domů. Všechno mi najednou splynulo v jednu velkou bílou plochu, která vypadala jako pohled z letadla na bílá oblaka. Cítila jsem se najednou sama a opuštěná.
Když jsem se probudila ze snu, moje první myšlenka patřila rodině. Vzala jsem mobil a zavolala Velkého Toma. Chvíli to trvalo než se ozval, spal a rozmrzele mi odpovídal na moje otázky. Ale já musela volat, musela jsem mu sdělit své pocity, zvláště po tak bláznivém snu.
"Tak dobře, Linuško, pozdravuj Petra a řekni mu, aby mě zavolal. Mám pro něj nějaké novinky! Měj se moc fajn, posílám ti pusenku a už mě nechej spát, prosím tě! Miluji tě!" ukončil náš hovor Velký Tom dříve, než jsem mu stihla říct, aby pozdravoval kluky a babičku.
Pohled na hodinky mě ubezpečil, že klidně můžu spát, dneska mám až noční, takže vstávat nemusím. Uvelebila jsem se do tepla postele a spokojeně usnula.

Co vám poví káva

9. února 2010 v 11:38 | Novinky. cz a já |  Co jsem četla jinde!
O sebevědomí, stresu a sexuálním životě člověka může vypovídat i pití kávy. Podle psychologů Judi Jamesové a Jamese Moora totiž i konzumace tohoto nápoje koreluje s osobnostními rysy a může tudíž poskytnout nonverbální klíče těm, kteří v nich umějí číst. Že někdo dává přednost silnému espresu bez cukru a jiný nedá dopustit na latté, má totiž hlubší význam.
Milovníci espresa bývají často náladoví, otrlí a tvrdě pracující. Mají tendenci šéfovat a zvládat rychlé úkoly. Mají ale rádi také ztřeštěné věci, v noci rádi flámují a jedou na maximum.

Minimalisty jsou ti, kdo volí černou kávu bez ničeho, nemají rádi ozdůbky a ke světu přistupují přímočaře. Bývají tiší a náladoví, ale také velmi náchylní ke krátkodobým výbuchům extroverze. Jsou složití, ale jinak vděční partneři.

Káva latté stojí nejčastěji před metrosexuály a milovníky plyšových medvídků, jsou velmi rádi milováni a velmi vřelí, ale problém u nich je, že se často projeví jejich zbrklost a nezralá část osobnosti.


Cappuccino si dopřejí extrovertní optimisté, jsou velmi výřeční, ale nemají rádi detaily a mají rádi materiální věci, ačkoli jimi nemusejí být posedlí. Umějí si velmi užívat sex, jsou smyslní, ale nenápaditý partner je začne velmi rychle nudit.

Milovníci instantní kávy jsou radostní, upřímní, rádi se smějí a žijí na maximum. Na druhou stranu jsou ale méně odvážní v práci, nemají rádi snobství a domýšlivost. Při sexu si klidně nechají ponožky na nohách.

Na osoby konzumující kávu bez kofeinu se sójovým mlékem si musejí dávat pozor ti, kterým vadí milenec vybíravý, malicherný a upejpavý. Navíc bývají elitářští, nároční, dost často chtějí to, co mít nemohou, a často také skrývají své pravé já.

Frappé jsou trochu módou posedlí konzumenti. Dělají vše povrchně a jen jednou, často zbožňují celebrity a kopírují je. Styl je pro ně důležitější než podstata, a platí to i v posteli.

Kdo má hrůzu z kávy, má většinou hrůzu i ze života. Pokud někoho děsí chuť kávy, pak je ještě stále dítětem.


Máte-li rádi kávu, honem si přečtěte, do které skupiny patříte. Dozvíte se o sobě opět něco nového! Možná něco, co jste o sobě nevěděli, nebo spíše jenom tušili. Možná, se dozvíte něco i o svém partnerovi. Nicméně, klidně si uvařte kávičku, jakou máte rádi, pohodlně se usaďte a z právě dočteného článečku si pranic nedělejte. Znáte to! Vědci! Občas nadělají víc zmatků, než je třeba. A kdyby si měl člověk ze všeho brát příklad, nebo řídit se radami v časopisech, možná bychom se divili, jak chudý život bychom vedli.
Proto hrnek do ruky a dobrou chuť!