Hlavou mi neustále zní naléhavý Petrův hlas "Já ti to musím říct, já už to nevydržím Lino! Musíš to vědět!"
A tak mi to nakonec řekl!
Jirka je syn Velkého Toma!!! Proto ta neuvěřitelná podoba, proto ty divoké sny, proto ten zvláštní pocit, vždycky když byl Jirka s námi. Před jedenadvaceti lety, když vojákoval v Prostějově, se Velký Tom poznal s Milenou. Zaláskovali se a nějaký čas spolu chodili. Vojenská služba rychle utekla a Velký Tom odejel domů.
Nastoupil do nemocnice a tam nás seznámila Maruna. O tom, že tam, kdesi na Moravě, má syna, netušil nic. Vzali jsme se, narodili se nám kluci a žili spokojený život. S Milenou se uviděl opět až ten rok, co jsme byli v Piešťanech. Nikdy po něm nic nechtěla, byla vdaná a měla také dvě děti. Na dovolené se poznali a ona mu své tajemtsví prozradila. Kluk byl malý a podoba nebyla znát. Přede mnou a Petrem dokázali zatajit, že se znají z dřívějška a naše společné kamarádství nic nenarušovalo. Jirka vyrostl v šikovného kluka, a když mu bylo dvanáct, řekla mu, že Petr není jeho pravý otec. Vzal to docela rozumně. Po čase nějaká dobrá duše Petrovi oznámila, že Milena má milence. Domníval se, že se jedná znovu o Velkého Toma a přestal nám odpovídat na dopisy a psát. Nenašel odvahu zavolat a přímo se zeptat, nechtěl mi dělat doma peklo, netušil, jak to mezi námi je. Zažádal o rozvod a až tam se dozvěděl, že se jedná o někoho jiného. O děti se starala nadále Milena a on si našel práci v jiné nemocnici. Naskytla se mu příležitost odjet do Kanady a tady pracovat. Nejdříve to podepsal na dva roky, pak na pět. Poznal se s Renatou, která tady v Torontu učila bohemistiku a ruštinu na střední škole. Měli společné zájmy, jezdili do přírody, chodili na lov kachen a losů. Před dvěma roky byl v Česku a navštívil děti. Dorka právě končila základku a Jirka měl jenom rok do konce gymnázia. Domluvili se spolu, že po maturitě může přijet za nimi do Kanady a tam vystudovat vysokou školu. Když začal loni studium na škole v Torontu, dozvěděl se Jirka pravdu o svém otci. Přijal to docela v pohodě a donutil Petra, aby s námi opět navázal kontakt. Proto jsem na podzim dostala dopis, který mě tolik překvapil. Když jsem se dozvěděla pozadí celého dopisu, bylo mi jasné, proč ho psal. Věděl, že se může stát a já Jirku někde potkám, nebo se setkají s klukama někde na turnaji. Jak jim potom vysvětlovat tu podobu.
Když tehdy Petr skončil, seděla jsem jako zabitá. Celá ta historie se mi zdála nepravděpodobná a já doufala, že Petr na závěr řekne, něco jako "Apríl" nebo tak něco. To přece není možné, abych dvacet let nevěděla o tom, že Velký Tomáš má ještě jednoho syna! Proč mi něco neřekl? Jak to mohl vydržet takhle celou dobu lhát a mlčet.
V hlavě se mi honilo stále to samé, Velký Tom mi lhal! On mě podvedl! Připadala jsem si, skoro jako schizofrenik, kterého neustále pronásledují dva hlasy. Jeden mi říkal - Uteč rychle od něho, podvedl tě a bude tě podvádět dál! Druhý ho okřikoval a již mírnějším tónem mě utěšoval - Vidíš, jak tě má rád! Celou tu dobu, co to ví, mlčí, aby tě neranil. Chová se k tobě dobře, miluje tě, tak se vzpamatuj a chovej se dospěle!
Nebýt toho, že jsem tak daleko od rodiny, možná by všechno dopadlo úplně jinak. Slíbila jsem si, že se Velkému Tomovi pomstím! Vrátím mu to i s úroky! Jenom až se naskytne příležitost!
Tehdy, kdy mi Petr prozradil pravdu o Jirkovi, jsme byli zrovna za ním v Torontu. čekali jsme na něj před univerzitou a já se bála toho setkání. Proběhlo však mile, jako vždycky, když jsme spolu byli. Připadala jsem si skoro jako doma s mými kluky, neustále jsme si povídali, řešili nějaký problém a smáli se. Ne, na Jirku se zlobit v žádném případě nemůžu.
Zkouškové období jsme měli s Jirkou skoro ve stejnou dobu. Já se šrotila s holkama v krásné přírodě u jezera, kde jsme si pronajali loveckou chatku a celý měsíc tam věnovaly učení. Petr nám dal k dispozici svůj starší vůz, abychom byly pojízdné a mohly si zajet na nákupy do města. Neuvěřitelně krásná kanadská příroda nám byla nádhernou kulisou, občasné návštěvy z nemocnice dokázaly zpestřit dny, kdy se jaro pomaloučku měnilo v léto. Vodní hladina byla neustále plná ptactva, na palouk se chodila pást srnčí a jelení zvěř a já zapoměla na všechna trápení světa. Jenom, když se z mobilu ozvala melodie Hvězdičko blýskavá... (tu mi dali jako vyzváněcí melodii moji tři chlapi doma), rozklepaly se mi ruce a třásl se mi hlas, ať jsem mluvila s kterýmkoliv z nich. Povídali jsme si o všem, co se dělo tady i doma. Já chválila Petrovu rodinu, klukům jsem slíbila, že jim přivezu překvapení a všichni jsme se už těšili na můj návrat.
"Linko! prosím tě, pojď mi to vysvětlit! Já z toho začínám mít guláš!" probrala mě ze vzpomínání trémou celá zničená Jarka.