18. ledna 2010 v 10:41
|

To se tak jednou vypravil táta grizly na výlet. Šel a koukal se, kde je co nového. Tam uviděl na keři zralé maliny, cestou slupl dobré houby. Všechno se zdálo být normální. Došel až k velíké kamenné obludě, která spojovala oba kopce. I napadlo tátu, jak se tak zadíval na druhou stranu, že by si třeba mohl zkrátit cestu. Vydrápal se obludě na nohu a pak už zvolna kráčel po hladkém povrchu. Zdálo se být všechno dobré, dokud se nepodíval dolů. Zařval hrůzou! Pod ním se otevíralo jeho údolí, ale jaksi malé. šel ještě dál a tu se to stalo. Jedna noha mu uklouzla a on padal. Ještě. že si tento týden nestříhal drápky. Měl se alespoň nač zachytit. A tak tam visel nad tou hlubinou a strachy nemohl ani zavolat. To je konec, myslel si a začal vzpomínat na své děti. Snažil se sice vyškrábat nahoru, ale bylo to moc těžké. Pak se mu to najednou podařilo a on se nasoukal obludě mezi žebra. Bručel a mručel, protože nevěděl, jak se dostane domů ke svým dětem a své medvědí manželce. Byl celý nešťastný a přemýšlel jak dál? Tak ho tam uviděli lidé.

Dlouho se radili, jak taťku grizlyho dostat dolů. Vyhrála to nylonová síť. Přijelo několik aut, pár silných chlapů, šikovné ruce a za několik dlouhých minut se jim podařilo síť roztáhnout pod taťku. Teď ještě bylo zapotřebí donutit ho, aby si do té sítě vlezl. Dlouho váhal, ale pak to provedl na jedničku.
Seděl v síti a v duchu si říkal, že už na obludu nikdy nepoleze. Síť se zvolna houpala a pomaloučku spouštěla dolů. Taťkovo údolíčko se stávalo větší a větší, až byl skoro na skále. Postavil se na zadní a jenom čekal, až se bude moci postavit na pevnou zem.

Viděl, jak se lidé kolem chystají síť povolit, a když se mu podařilo došlápnout na kámen, byl nejšťastnějším grizlym v okolí. Nasál vzduch, zavětřil a dal se rozvážnými kroky na cestu domů. To zase bude mít o čem dětem vyprávět. Určitě mu tuhle historku nikdo neuvěří. Ale má přece důkaz, tyto krásné fotografie.
Moc krásná reportáž, dojímavá a milá. A úžasné, neuvěřitelné fotky.