close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Můj Velký Tom - Navázání spojení

15. ledna 2010 v 12:46 | já |  Moje povídání
Kolem autobusové zastávky byl nějaký shon. To místní vtipálek Horymír předváděl všem okolostojícím etudu ze včerejší televizní komedie. Parodoval tak dokonale hlavní postavu, že se nikdo nezdržel smíchu.
Smála jsem se také a vz hloučku čekajících jsem zahlédla sousedku Kulhánkovou tlačící před sebou svého invalidního syna. S pozdravem jsem se chopila držadla. Společně jsme vozíček dostali na zastávku, kde bylo po ránu tak veselo. Chvíli jsem sledovala Horymíra, pak mi na mysl přišel ten včerejší hloupý sen!

" Sestro Machová, pojďte k tabuli a trochu nám připomeňte poslední učivo!"
Jediná řádová sestra, kterou jsem měla letos v maturitní třídě, patřila k těm slabším. Vstala a pomalu se loudala k tabuli. Už cestou začala s výkladem posledně probírané látky. Měla jsem dojem, že to docela umí. Ještě několik doplňujících otázek a poslala jsem ji nazpět do lavice.
"Vážení, blíží se pololetí, poslední zkoušení bude tedy příští týden. Nevím jak kolegyně v ostatních předmětech, ale já vám teď rozdám dvacet pět otázek, které budou tvořit základní osnovu praktické maturity. Budete-li mít chuť, můžete si je začít zpracovávat. Času je ještě dost, ale zbytečně neotálejte! Jo, a ještě jednu zprávu pro vás mám! Bohužel nebudu to já, kdo vás k maturitě dovede! Za měsíc odjíždím na stáž. Vystřídá mě paní učitelka Věra Jakoubková, která je v současné době pro nemoc doma."
Třídou probíhala jedna vlna nesouhlasu za druhou, zvedlo se pár rukou nad hlavy ostatních a chtěli po mě vědět podrobnosti.
"Další se včas dozvíte, hlavně se nezapomeňte učit. Ať mi neuděláte ostudu!"

Už třetí den jsem doma sama. Kluci i s Tomem jsou na soustředění. Velký Tom nakonec odjel i s kolegou Hricem a já mám týden sama pro sebe. Uklidila jsem obývací pokoj a sedla k PC. Přítel Kroupa mi konečně odpověděl. V jeho dopise se to hemžilo superlativy o jejich nemocnici, o tom jak jsem ho překvapila svou zprávou. Radil mi, co si všechno s sebou mám vzít, co nebudu vůbec potřebovat a ještě spoustu jiných rad. V celém dopise nebyla ani zmínka o manželce, nebo dcerce. To mě docela překvapilo, ale asi nic nového nebylo, co by měl psát. Ptal se na kluky, Toma a jejich společné fotbalové zážitky. Pustila jsem se do odpovědi, vzpomněla jsem letošní Vánoce, popsala jsem celou anabázi se zařizováním víza, vše, co probíhá u nás ve škole a úplně nakonec jsem mu sdělila kam, že vlastně letím.
Za oknem se rozpršelo a vítr zabušil na okenní tabulky. Sníh, který se snažil letošní vánoce nabělit, se pomalu ztrácí a odhaluje, co mělo ještě nějaký čas zůstat utajeno. Třeba támhle na stráni se začíná červenat jakýsi karton. Někdo jej tam odhodil v domění, že sníh jej ukryje do jara. U popelnic se motají dva psíci a hledají něci k snědku. Dostala jsem hlad a napadlo mě zajít si do asijského bistra. Nechodím tam sice moc ráda, ale dnes je jediné otevřené na našem sídlišti. Do centra se mi nechce.
Nevařím! A tak i lednice zeje prázdnotou. Zítra až se budu vracet ze školy, musím doplnit její útroby.
Myslím na své tři chlapy a je mi smutno. Počítám na prstech, kolik ještě zbývá týdnů do mého odjezdu. Páni necelých pět týdnů. Ten čas letí jako o závod.
Docela se mi stahuje žaludek strachy.
Ozval se zvonek a u dveří mě čeká překvapení. Maruna!
Je oblečená ve sportovním a láká mě ven. Nedá ji to ani moc práce. Ráda si provětrám hlavu.
Cestou si povídáme o všem možném, probereme právě prožité svátky, dárky a rekce na ně.
"Prosím tě, holky nemohly překousnout, že ten noteboook dostala jenom Klára! Ale když ona ho potřebuje nejvíc. Kdyby si alespoň Vladan na ně někdy vzpomenul dárkem! Poslal sice balík, ale v něm byla jenom nějaká kosmetika a kabelka. Tu jsem jim ani neukazovala, když už neposlal pro všechny tři, tak co s ní! Bylo by jim to jenom líto!"
"A jak to máte s rozvodem, už konečně souhlasí? Nebo je ještě pořád proti?" zeptala jsem se, přesto, že vím jak to s nimi vlastně je.
"Ale, nechce ani slyšet! "
V tu chvíli jsem byla nesmírně šťastná, že můj Velký Tom, je takový jaký je, že se na něj můžu spolehnout a že mě má rád!
"Lino, a teď zase něco z jiného soudku! Jak jsi daleko s přípravami? Slyšela jsem, že Věra nastoupí místo tebe! To je dobře, alespoň ty maturity bude hlídat! A ty tři měsíce příštího školního roku, taky zvládne! Bude mít místo tebe prváky a to není nic hrozného. Lino, ještě než pojedeš máš se stavit za Ivou na transfuzce, ona nakonec nejede, ale chce po tobě něco poslat, známému, který tam zakotvil a s nímž se znala ještě doma v Prostějově."
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 15. ledna 2010 v 14:09 | Reagovat

To bylo zas přijemné počteníčko. Vždycky využívám toho, že mi čtení bude chvilku trvat k tomu, abych snědla něco na zub. Dopoledne to bývá banán, teď jsem slupla smetanový pohár z mlékárny Kunín. ;-)Těším se na pokračování!  :-)

2 fikus | Web | 16. ledna 2010 v 21:11 | Reagovat

dobrý,...Ta řádová sestra,...došla vůbec k té tabuli, nebo to vysypala na půl cesty a zpět šla s jedničkou ! :-) PS: Líbí se mi ta animace, jak hospodyňka tluče hlavou o stůl,..to Ty ?

3 hadimrška | 17. ledna 2010 v 12:50 | Reagovat

[2]:Občas se mi to u PC stává. Jednou jsem měla dokonce vytištěnou klávesnici na čele. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama