17. ledna 2010 v 12:47 | já
|
"Mamí, já chci jít bruslit!" - začala jsem škemrat hned po snídani.
Venku krásně přituhlo, sníh se třpytí jako diamanty a na modré obloze svítí sluníčko!
Všude se to hemží dětmi se sáňkami a z okna vidím na rybník, kde se začíná bruslit. Kluci honí puk a děvčata se snaží o piruetky.
"Mamí, tak co, můžu? Mamí, ja si dám pozor, abych se nenamočila!" škemrám, zatímco maminka připravuje topení do kamen.
Bráška zmizel někde v pokoji u nové knížky, kterou dostal k Vánocům a malý bráška si hraje se stavebnicí.
"Mamí, prosím, tě! Maminečko!"
Kdo by takovému vydírání a škemrání odolal. Maminka nakonec svolila, ale dala mi jenom hodinku, pak musím šupem domů.
Rychle jsem na sebe naházela šponovky, teplákovou bundu a hurá dolů pro brusle. Tlusté ponožky mám v botech. Zamkla jsem dveře a boty i s bruslemi nasazuji venku na schodcích.
Nemám čas se zdržovat přezouváním a tak si to šupajdím rovnou s bruslemi na nohou. Je to jenom kousínek a tak jsem za pět minut už na ledě.
Eliška s Danou na mě mávají v rohu za ostrůvkem a předvádějí, co už se naučily. Obě mají parádní krasobrusle na bílých botech, kamaše a bundičky s kožešinkou. Bruslí už docela dobře a obě mi slíbily, že mě budou učit.
Snaží se mě vozit mezi sebou, ale moje nožky se viklají a neposlušně klátí na všechny strany. Občas do mě strčí a s výkřikem "jeď", mě nechají vlastnímu osudu. Ujedu kousek a pak sebou seknu. Rukavice i kolena se začínají podobat ledové kouli. Navhlé s namrzlými kousky ledu mě začínají studit. Rukavice tedy mizí v kapse bundy a kolena otloukám klacíkem.
Holky zmizely někde mezi ostatní bruslící drobotinou a já na konci rybníčka zůstávám sama. Najednou jsem zaslechla takové divné zvuky, trošku jako prásknutí bičem, trošku jako škrábání vidličkou po skle. Podívala jsem se pod nohy a zůstala jsem jako opařená. Na ledě se začínala objevovat voda. Upadla jsem a namočila se celá v té studené vodě. Po kolenou jsem dolezla k ostrůvku a hledala na něm spásu. Právě včas.
V místě, kde jsem před chvílí stála se ulomil led a pomaloučku mizel pod vodou. Chtělo se mi brečet, když jsem si uvědomila, co se mohlo stát. Chvíli mi trvalo, než jsem vstala, na mokré oblečení se mi nalepila hlína a staré listí a ihned začalo přimrzat. Přešla jsem po zamrzlém ostrůvku a stoupla na led. Vůbec mi to nejelo, brusle obalené pískem vydávaly šílený skřípot. Kolem se šířil smích a já věděla, že se smějí mě.
Tak jak jsem byla, jsem se vypravila k domovu. Maminka, která mě už netrpělivě čekala, se dívala z okna. Já v ten okamžik věděla, že pro letošní zimu mám odbrusleno. Ještě večer, když se tatínek vrátil z práce, nebylo moje oblečení usušené. Já seděla na gauči a s nechutí popíjela litry čaje pro zahřátí. Zda-li jsem tenkrát byla nemocná, nevím, ale určitě jsem už bruslit nebyla.
Tak tos měla štěstí, že to nakonec dobře dopadlo. Já tůhle viděla bruslit dvě děvčata a na rybníku bylo místy už spousta vody.
Naštěstí je ten náš rybník skoro vypuštěný.
Hezkou neděli