30. ledna 2010 v 9:47 | já
|
Mezi keři se něco mihlo, možná zajíc, či pes. Nestihla jsem si toho pořádně všimnout. Procházka po sněhem zafoukaném parku mě přivedla až k železničnímu mostu, který se klene přes říčku. Je skoro celá zamrzlá, jen tu a tam se objeví malá trhlina nebo jezírko, v níž je vidět a slyšet proud vody. Park je celkem pustý, jen nás pejskařů je tady několik. Naši miláčci poslušně ťapou sněhem, tu a tam přičichnou ke značce, kterou na sněhu zanechal jeho kamarád. V korunách stromů se ozval hlásek ptáka, upozorňující své kamarády na blížícího se nepřítele. V tom tichu jsem zaslechla něco jako hlasy. Rozhlížíme se s Elinkou kolem, ale nic nevidíme. Po náspu se prožene vlaková souprava o třech vagonech. Jak jsem se tak na ni zadívala, upoutalo mě něco dole v konstrukci mostu. Je tam něco, co tam nepatří, nějaký pohyb a zvuk. Ano, něco, nebo spíš někdo tam je. Z dálky vidím nějaké krabice, jakoby vyskládane do mezer v konstrukci, tvoří jakousi boudu. Bezdomovec! Našel si nikým nerušený pobyt, vysoko nad hlavami chodců, daleko od potulných psů, nikým nerušen, tráví tady kdosi své dny. Když se člověk pozorně zaposlouchá, slyší i jeho hlas, není sám.
Kde se tady vzal a kdo to vlastně je? Jak se stane, že někdo takhle skončí, sám, bez rodiny, bez domova?
Mám kamarádku, jejíž nevlastní syn, se na toto dno společnosti dostal. Sám, vlastní vinou. Bydlel s rodinou svého otce. Dokončil učiliště a chystal se na průmyslovku. Díky svému špatnému přístupu k učení se na školu nedostal. Otec na něj začal být velmi přísný a doma mu začal teror. Samozřejmě každý takový tlak přináší prottlak. Chlapec začal být vzpurný, utíkal z domu za kamarády, kde se cítil lépe. Mezi nimi se brzy dostal k alkoholu a drogám. Jeho otec se snažil mu pomoci, sehnal mu místo u nich ve firmě, ale on tam dlouho nevydržel, Stále častěji se do práce nedostavil, bez omluvy zmizel na několik hodin a tak jej brzo propustili. Doma se začaly ztrácet peníze a drobné i větší elektrospotřebiče. Prodej do bazaru, nebo mezi kamarády mu přinesl sem tam několik drobných. Když si našel děvče, všichni si mysleli, že se vše v dobré obrátí. Pomohli jim opravit dům po babičce a když se mladé rodince narodila první dcera, zdálo se, že je vše v pořádku. Nebylo, brzy po narození dítěte se opět začal opakovat původní scénář. Mladá maminka i s dítětem se vrátila ke svým rodičům, on dostal soudní výpověď z bytu. Otci neustále chodily obsílky k soudu, stále častěji se u něj zastavovali kamarádi, jimž syn dlužil peníze. Měl své věci u otce, proto se tam stále objevoval. Navíc začal být na svou nevlastní matku i vlastního otce agresívní. Několikrát je napadl s nožem v ruce, ničil jejich majetek a situace se stávala neúnosnou. Když byl jednou ve vazbě pro nějaké napadení hosta v restauraci, kam chodil s denní pravidelností, odhodlali se rodiče k radikálnímu řešení. Zrušili mu trvalé bydliště a on se soudním rozhodnutím nesměl do domu vrátit. Zpočátku chodil za otcem do práce a žebral o pár drobných. Otec, však neustoupil a tak se po nějaké době vzdal všech pokusů a z místa bydliště zmizel. Nikdo neví kam, kde je, co se s ním děje. Na své dítě neplatí, policie ho hledá pro dluhy a různé jiné přestupky. Stal se z něj bezdomovec.
Tak jsem si na něj vzpoměla při pohledu na skrýš v konstrukci našeho mostu. Možná, že tam opravdu bydlí nějaký takový zmizelý otec nebo syn. Možná, si to tam jenom natahali mladíci, kouřící tam nedovolenou trávu a jiné drogy. Kdoví, pátrat po tom nebudu, to jenom tak jsem se zamyslela nad životem jednoho dítěte, které se nedokázalo vypořádat s dospělostí a svou samostatnost si založilo na podvodech, krádežích a násilí. Škoda každého takhle promarněného života.
Ten bezdomovec to má Hadi dobře vymyšlený, nad zemí unikne těm nejhorším přízemním prazům. Ale jinak příběh, který jsi napsala je moc smutný a ještě smutnější je, že nebude ojedinělý.