close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Můj Velký Tom - Dopis

6. prosince 2009 v 8:00 | já |  Moje povídání
"Tak, vážení, tohle a kapitolu předešlou příště zkouším! Tak se to laskavě naučte! A mimochodem, slyšela jsem vás dneska v autobuse! Byli jste moc hluční, proto příště kroťte své vášně a energii si nechejte do hodiny! Kdo z vás jde rovnou na praxi?" zeptala jsem se a jako odezva se zatřepalo nad hlavami několik rukou.
"Mirku! Pojďte se mnou do kabinetu, potřebuji něco poslat hlavní sestře! A ostatní potichu a nashledanou!" - dodala jsem s rukou na klice.
Prošla jsem chodbou s Mirkem v patách, chodbou se rozléhal smích a pokřikování. Odemkla jsem kabinet, sáhla do první zásuvky a podala chlapci velkou obálku, nadepsanou M.Lip. Otřásla jsem se chladem, když se opět otevřely dveře na chodbu, ještě jsem stačila křiknout "a netoulej se s tím nikde!", když Mirek zmizel na schodišti. Do oběda je ještě chvíle času, pomyslela jsem si a sedla na studenou židli. Uviděla jsem obálky, ležící tak , jak jsem je ráno pohodila na stůl. Dala jsem se do trhání obálek. Tohle je jedna z mých nectností, kterou Velký Tom nemůže vystát. Už jsem od něj dostala asi tři nože na řezání obálek, ale jsou někde na dně zásuvky a tenhle způsob se mi zdá rychlejší, než je hledat.
Pozvánka na předvánoční posezení v našem babinci mi udělala radost, proto jsem si udělala poznámečku do kalendáře a připla si barevně pomalovaný lísteček do rohu podložky mého psacího stolu. Jedna složenka za povinné ručení, druhá mě upozorňuje na druhou splátku pojištění domácnosti, dopis od tchyně, v němž oznamuje, že asi přijede za klukama na Mikuláše. No, tak to jsem ráda, její ostrozrak najde každé smítko, každou šmouhu a pak si s Velkým Tomem mají o čem vykládat. Musím se vždycky smát, když vidím jeho obličej a kradmé úšklebky.
Moje tchyně si hodně zakládá na svých rodových základech. Tatíček byl školský rada a tak v prvorepublikové společnosti něco znamenali. Měli, jak ona vždycky říká - "salón a přijímací pokoj" - kde se, panečku, muselo všechno blýskat. Služebná měla celý den co dělat, však také když pak některá odcházela, tak o ni byl velký zájem. Matinka je uměla pěkně honit a mě se to docela líbilo, když bylo uklizeno!"
Ušklíbla jsem se při představě, že dneska je už 1. prosince. Reklamní letáky letěly rovnou do koše a na stole zůstale jedna obálka s velkou známkou. Na tuhle jsem si vzala nůžky a opatrně ustřihla vršek, abych nepoškodila známku. Kolega Páral je sbírá, tak pro něj budu něco mít.
Prvních pár řádků s pozdravem jsem přeběhla a otočila papír na druhou stranu. Chvíli jsem nevěřícně zírala na podpis - Petr Kroupa! Ten člověk si po několika letech dokonce na mě vzpomněl a teď píše.
Bylo to jednou v létě na dovolené! Naše dvě rodiny se seznámily hned po příjezdu do campu v Piešťanech a vybrali jsme si chatičky pěkně vedle sebe. Naši kluci s jejich Dorkou a Jirkou hned vytvořili partu, která se celý týden starala oběma rodinám o zábavu. Věkově jsme si byli blízcí a tak pořád bylo o čem se bavit. Rovněž naše povolání byla skoro stejná (já zdravotní sestra, Milena také, Petr dělal přednostu na TRN oddělení u nich v nemocnici a Velký Tom byl ekonomem v té naší). Proto jsme si stále měli o čem vyprávět. Děti byly věkově skoro při sobě, naši měli 2 a 4 roky a jejich 3 a 6. Byli jsme si docela blízcí, a tak jsme spolu strávili několikeru dovolenou, jedny jarní prázdniny a několik návštěv u Kroupů na chatě v Beskydech. A čas plynul, děti rostly, změnily se politické poměry a přibylo jaksi práce a starostí. Kroupovi se z neznámých důvodů rozvedli, jak jsem se jednou náhodně dozvěděla na semináři a bylo po přátelství. Tu a tam ještě přinesl pošťák pozdrav k Vánocům nebo gratulaci k narozeninám a veškeré kontakty zanikly. Až najednou se objevil tento dopis z Kanady.
 


Komentáře

1 babi Maňasová | Web | 6. prosince 2009 v 9:08 | Reagovat

Ahoj Hadi, ty mě vždycky na to tvoje povídání dostaneš. Už jsem zase napjatá co bude dál.Hezkou neděli.

2 Jarka | Web | 6. prosince 2009 v 19:02 | Reagovat

Jakpak se Petr Kroupa dostal do Kanady a co to, že si po letech vzpomněl?! A proč píše on a ne jeho žena? Těším se na pokračování! ;-)

3 ema | Web | 6. prosince 2009 v 21:49 | Reagovat

pekny blogi :-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama