Kroužila nad mou hlavou. Lehounká, bílá a studená, vznášela se, tančila a poskakovala ve větru.
Dívala jsem se chvíli na ni, než mi přistála na nose. Zastudila a zbyla z ní kapička vody. Její sestry se ještě snažily udržet v proudu vířícího větru. Bělavý sloup se otáčel kolem své osy a nechybělo mnoho, aby se roztříštil o stěnu domu. Na barevné dlažbě pod mýma nohama se začaly objevovat mokré tečky, označující místa, kde se skončil let jednotlivých bílých tanečnic. Děti jdoucí na vycházku poskakovaly a snažily se zašlápnout bílé chmýří, dříve než dopadne na zem.
Tak jsme se jich přece jenom dočkali, sněhových krasavic. Padají, padají a umírají jedna po druhé na vlhké zemi. Dívám se z okna a čekám, kdy konečně ochladí zemi tak, aby udržela jejich vstvu.

Hadi, krásně romanticky jsi to popsala. Přeju krásnou neděli.