close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prosinec 2009

Jenom hloupý sen?

10. prosince 2009 v 8:21 | já |  Moje psaní
Sen!
Plné stoly, probýbající se jídlem, pitím a různými laskominami. Kolem stolu sedí černé postavy, jejichž břicha se nevejdou pod desku, a proto musí při jídle stát. Smích, krkání, ťukot skleniček. Všichni mají před sebou bohatý stůl, na sobě nádheru a venku fáro. Stříbrné podnosy oslňují a hudba ohlušuje. Začíná mi být mdlo.
Odněkud zní hlasité volání - tak se nám to povedlo, budeme se zase mít celý rok dobře. Hlasitý potlesk, úsměvy, blesky fotoaparátů. Skupinka lidí ve vedlejší místnosti pláče, byli slabí, nedokázali ubránit svůj názor.
Všichni se otáčejí za hřmotným hlasem, ale jeho majitel se schovává ve stínu. Nemusí, všichni ho znají.
Přešlo pár let!
Ve velikánském sále sedí kolem stolu drobní, chorobně bledí lidé. Podíváte-li se lépe, poznáváte některé tváře. Mají na programu rozpočet země, kterou jejich rodiče a prarodiče doslova projedli a rozdali těm, kterým se nechce dělat, těm, kteří neodvádějí potřebné do státní kasy.
Jsou to naše děti, kterým jsme díky včerejšímu rozhodnutí parlamentu připravili hodně krušnou budoucnost.
To už není sen, to je skutečnost!

Zajímavosti o vánocích

9. prosince 2009 v 11:31 | denik.cz |  Víte, že?
V Česku naděluje dárky Ježíšek, ale kdo je přináší ve Francii? Kde si děti oblíbily vánoční čarodějnici Befanu? A k jakému břehu připlouvá loď plná vánočních dobrot? Díky našemu testu se dozvíte o všemožných vánočních tradicích z celého světa.

1. Kde nosí dárky kozel vyrobený ze slámy?:
a) ve Švédsku
b) v Anglii
c) v Německu

Můj Velký Tom - Babička

8. prosince 2009 v 8:00 | já |  Moje povídání
Babička se objevila nečekaně brzo, klíče ve dveřích zarachotily už za tři dny po dopise. Já samozřejmě neměla nic uděláno, tak jsem si musela vyslechnout velké kázání, o tom, že chudáci chlapci budou mít škaredé Vánoce. Ano, ti chudáci, mají už 14 a 16 let, jsou už skoro dospělí a já tady budu dělat kašpárky s Mikulášema. Možná, že jim zavolám čerta, aby se trochu báli!!!
Velký Tom byl na někde v Mnichově na nějaké akci kolem fotbalu a tak jsem na všechny ty výčitky byla sama. To se rozumí, že jsem se snažila být ke tchyni milá, ale určitě na mě poznala, že moc nadšená nejsem a nezapomene o tom referovat Tomášovi.
"Poslechni, já bych ti s něčím pomohla. Myslela jsem, že bych tady pár dní zůstala, spát je kde, když Tomáš není doma a spolu to přece zvládnem, ne?" jásala při vstupu do obývacího pokoje, kde uviděla několik oschlých listů na fíkuse, nevyprané záclony a hlavně okna, která byla proti sluníčku šedivá.
Nezmohla jsem se na víc, než lehce pokrčit ramena a s úsměvem kývnout. Kluci byli nadšení, babička dobře vaří, tak jí okamžitě sestavovali jídelníček.
"Babi, a taky nám uděláš taštičky s povidly, jo!" zajásal David, který se poslední dobou stal ohromným žroutem. Vyrostl skoro o dvacet čísel a cpe se jako divý. Ach jo, kde jsou ty doby, kdy jsem ho musela do jídla nutit!
Tomáš se samo sebou přidal a půl hodiny vymýšleli, co má babička vařit. Ta se cítila jako vítěz a jenom po očku pozorovala, jak se na to tvářím.
Podařilo se nám docela parádně vygruntovat, kluci se kupodivu zapojili také a babičku jsme vypravili za tři dny domů. Ještě štěstí, že jsem měla doma pár drobností, které jsem zabalila a dala jí jako vánoční dárek. Nemusíme tam do Vánoc jezdit, jenom si zatelefonujeme a popřejeme svátky.
Po pátečním vyučování jsme měli ve škole menší oslavu. Odcházela jedna starší kolegyně, která ještě učila nás. Byla drobounká, ale přísná, nikdy jsme si nedovolili v jejích hodinách nějak vyvádět. Složily jsme se ve sborovně na parádní dárek, přichystali jsme nějaké chlebíčky, kávu a víno. Poseděly jsme a šlo se domů. Cestou jsme s Věrkou vzpomínaly na naši "kačenku". Nikdo jsme jí jinak neřekli, byla malinká a měla ve zvyku oslovovat vyvolaná děvčeta "tak, co, kačenko, umíte to nebo ne?" nebo "kačenky, rychle do třídy, bude zvonit!"Proto dostala přezdívku "kačenka"!
Doma mě čekalo překvapení! Velký Tom už byl doma, stál u plotny a chystal večeři! Políbili jsme se a já na něj chtěla vychrlit všechny novinky najednou! Zarazil mě mávnutím ruky, nabral na lžíci guláš a dal mi ochutnat. Byl báječný a já se tetelila radostí, že mám tak báječného muže!
Po večeři jsem kluky poslala do pokoje a nachystala do misky slané mandle a přinesla skleničky. Tohle byl takový náš rituál, když se Velký Tom odněkud vracel, věděla jsem, že přiveze nějaké dobré víno. Příjemně se sedělo v naklizeném pokoji, hudba tiše hrála a já se tulila do náruče svého chlapa, kterého bych nevyměnila za nic na světě.
Povídali jsme si, co zažil on na semináři, jak se mu cestovalo, já mu zase řekla o jeho matince a uklízení s ní, o odchodu Kačenky ze školy a nakonec jsem mu ukázala dopis od Petra Kroupy. Byl překvapen stejně jako já, že se ozval po takové době.
V dopise psal, že se má dobře, má spoustu práce, znovu se oženil s doktorkou z Čech, o hodně mladší. Zrovna letos se jim narodila holčička, které dali jmého Adélka po manželčiné matce. Pracuje na nějaké soukromé klinice v takovém menším kanadském městě, jehož jméno nám nic neříkalo. Velký Tom nakonec donesl svůj starý atlas a dali jsme se do hledání. Bylo to docela zábavné. Když jsme město Moosonne v Ontariu našli, byli jsme překvapeni, kam až se Petr, ten velký milovník kultury, sportu a společnosti vůbec dostal. Daleko na severu Kanady u věčně studeného Hudsonova zálivu, v malinkatém městečku se 3000 obyvateli, našel svůj útulný domov. Docela nás to překvapilo a nebýt krásné fotky, která byla v dopise vložena a na ní se usmívala Petrova tvář spolu s malou princezničkou, museli bychom si myslet, že se mu moc dobře nedaří a je tam někde velice nešťastný. Opak byl pravdou.

Víra

7. prosince 2009 v 11:21 | já |  Moje psaní
Víra!
Víra v cokoliv a kohokoliv. Máme ji každý, ať chceme nebo ne. Když jsem byla malá, věřila jsem všemu, co mi řekli rodiče. Poslouchej, nebo Mikuláš to uslyší, že zlobíš a odnese tě čert. Když nebudeš hodný, Ježíšek ti nic nepřinese. Věř tomu, že to tak je! Anebo věř si, čemu chceš. Věřila jsem například, jak je špatně dětem tam někde v Angole, když mají hlad, věřila jsem tomu, že v Sovětském svazu už dnes začíná zítřek. Věřila jsem na nebe i peklo, věřila jsem i na nekonečnost vesmíru. Když se spolužačce v šedesátých letech vrátil tatínek z vězení, věřila jsem tomu, že něco provedl (jak nám říkala soudružka učitelka). Pak přišla Kamilka a plakala, že tatínek nic neprovedl, a ona že mu věří! V tu chvíli jsem věřila já jí. Před srpnem 1968 jsem věřila tomu, že se u nás něco změní, pak jsem zase věřila těm ruským vykuleným klukům, že to s námi myslí dobře, ale že mají rozkazy. Když mi je někdy úzko, věřím tomu, že zase bude dobře, věřím lidem, které ve volbách vidím napsané na volebním lístku, jenž strkám do urny. Věřím sousedce, že to nemá lehké s dětmi, věřím druhé, že nemá peníze. Věřím svému manželovi, že ho bolí v zádech a svému synovi, že má hodně práce. Věřím v to i ono, netvrdím, že je to správné, ale určitě lidem pomáhá věřit. Pomáhá mi překonat bolest, věřit, že bude líp, Věřím, že tam někde nahoře je něco, co řídí chod tohoto světa, je tam něco, v co jiní lidé věří, ale říkají tomu pán Bůh, Buddha, Alláh, Mesiáš, Krišna a já nevím jak ještě. Ale v podstatě všichni v něco věří. A to je dobře. Bez víry by nebyl člověk člověkem.
Podle encyklopedie víra
  1. Psychologický a náboženský význam: celková důvěra v nějakou osobu, instituci nebo nauku. Můžeme také mluvit o důvěře např. v poznatky nebo vzpomínky, v to, že nás neklamou smysly, víra v sebe, nebo víra ve vlastní úsudek. Například "tomuto kandidátu věřím, a proto ho budu volit" nebo "věřím v jednoho Boha". Gramaticky tento význam obvykle odpovídá vazbám "věřit v co," "věřit komu", v angličtině se vyjadřuje slovem faith. V tomto významu se slovo víra obvykle používá k vyjádření vysokého stupně důvěry.
Kromě toho se podstatné jméno víra přeneseně používá i ve významu náboženství nebo konfese ("přestoupit na jinou víru"), ve starší češtině mohlo znamenat i věrnost nebo úvěr.

Vivaldi - Zima

7. prosince 2009 v 7:27 | Sand Animation film Ferenc Cakó |  Co se mi líbí

Poselství od protinožců

7. prosince 2009 v 7:20 | M. Morganová |  Co jsem právě dočetla
Román Poselství od protinožců vypráví příběh americké lékařky, specializující se na přírodní léčitelství, které se naskytla příležitost poznat život jednoho australského domorodého kmene - domorodci jí totiž nabídli, aby se s nimi zúčastnila jejich putování po Austrálii. Čtenář společně s mladou lékařkou postupně objevuje svět, ve kterém platí zcela jiné zákonitosti: domorodci žijí v naprostém souladu s drsnou přírodou, mají mimořádně vyvinutý orientační smysl a jsou schopni přežít i v těch nejnehostinnějších podmínkách. Mario Morganová dochází k poznání, že způsob života i duchovní svět australských praobyvatel, jakkoli se může na první pohled zdát primitivní, je ve skutečnosti mnohem hlubší a autentičtější než naše moderní civilizace.



Jen tak, jak ji pánbůh stvořil v domorodci zapůjčených šatech a bez bot, ji odvedli do buše. Ohlédla se nazpět a viděla jak na hromádce dříví plápolá její oděv, peníze i doklady, spolu s mobilním telefonem a novými sandály, které si speciálně na tuto misi koupila. Teď přišla o všechno a bylo jenom na ní co udělá. Mohla se klidně vrátit, nikdo jí nedržel násilím, ale zase by nikdy nesplnila to, co si předsevzala, že pozná život australských domorodců. Vzdalovala se civilizaci a před ní se otevírala obrovská neznámá a pro ni zdánlivě nebezpečná krajina, s množstvím velmi jedovatých hadů, škorpionů a varanů. Šla daleko za domorodci a zdálo se jí, že vše kolem ní je jenom sen!

Co obsahuje cigaretový kouř?

6. prosince 2009 v 11:54 | doktorka .cz |  Víte, že?
Tabákový kouř se skládá z plynné fáze (asi 90 %] a tuhých částic, obsahuje přes 4700 chemických sloučenin a přes 60 prokázaných lidských rakovinotvorných látek, jako je např. kadmium, hliník, olovo, DDT, radioaktivní pólonium 210, benz(a)pyren aj.
Dehet je nejnebezpečnější součástí tabákového kouře. V podobě aerosolu se při jeho vdechnutí dostává hluboko do plic, tam se ukládá, poškozuje samočisticí schopnost dýchacích cest a plicní sklípky. Je příčinou vzniku rakoviny a chronickýcl plicních onemocnění. Průměrný obsah dehtu v cigaretách, které jsou vyráběny v rozvinutých zemích, byl v posledních letech díky novýn vědeckým poznatkům snížen.

Oxid uhelnatý ji hlavním jedem ve výfukových plynech vozide a je i v cigaretovém kouři. Na krevní barvivo hemoglobin se váže daleko rychleji než kyslík, což má za následek, že krev přenáší méně kyslíku. Silní kuřáci mohou mít schopnost krve přenášet kyslík sníženou až o 15 procent.

Hlavním alkaloidem tabáku je vysoce návyková látka nikotin. Čistý nikotin nemá rakovinotvorné účinky. Označení cigaret jako "light" nebo "mild" pouze navozuje falešnou představu, že tyto cigarety jsou šetrnější. Od roku 2004 se už "lightky" v EU nemohou prodávat. Neexistují dva kuřáci, kteří by ze stejných cigaret dosáhli stejného množství nikotinu. Záleží na způsobu kouření - hloubce a délce inhalace, rychlosti a intenzitě potahování.

V cigaretě je dále obsaženo asi 700 aditiv, která slouží např. k lepšímu vstřebávání nikotinu, ladnému vinutí kouře nebo udržení popela na oharku.

Tabákový kouř obsahuje:
  • Arsen jako jed na krysy
  • Dehet jako saze v komíně
  • Dioxiny jako spalovny odpadů
  • Formaldehyd jako kuličky proti molům
  • Kyanid jako jed na myši
  • Močovinu jako výměšky
  • Nikotin jako jed na mšice
  • Oxid uhelnatý jako výfukové plyny

Můj Velký Tom - Dopis

6. prosince 2009 v 8:00 | já |  Moje povídání
"Tak, vážení, tohle a kapitolu předešlou příště zkouším! Tak se to laskavě naučte! A mimochodem, slyšela jsem vás dneska v autobuse! Byli jste moc hluční, proto příště kroťte své vášně a energii si nechejte do hodiny! Kdo z vás jde rovnou na praxi?" zeptala jsem se a jako odezva se zatřepalo nad hlavami několik rukou.
"Mirku! Pojďte se mnou do kabinetu, potřebuji něco poslat hlavní sestře! A ostatní potichu a nashledanou!" - dodala jsem s rukou na klice.
Prošla jsem chodbou s Mirkem v patách, chodbou se rozléhal smích a pokřikování. Odemkla jsem kabinet, sáhla do první zásuvky a podala chlapci velkou obálku, nadepsanou M.Lip. Otřásla jsem se chladem, když se opět otevřely dveře na chodbu, ještě jsem stačila křiknout "a netoulej se s tím nikde!", když Mirek zmizel na schodišti. Do oběda je ještě chvíle času, pomyslela jsem si a sedla na studenou židli. Uviděla jsem obálky, ležící tak , jak jsem je ráno pohodila na stůl. Dala jsem se do trhání obálek. Tohle je jedna z mých nectností, kterou Velký Tom nemůže vystát. Už jsem od něj dostala asi tři nože na řezání obálek, ale jsou někde na dně zásuvky a tenhle způsob se mi zdá rychlejší, než je hledat.
Pozvánka na předvánoční posezení v našem babinci mi udělala radost, proto jsem si udělala poznámečku do kalendáře a připla si barevně pomalovaný lísteček do rohu podložky mého psacího stolu. Jedna složenka za povinné ručení, druhá mě upozorňuje na druhou splátku pojištění domácnosti, dopis od tchyně, v němž oznamuje, že asi přijede za klukama na Mikuláše. No, tak to jsem ráda, její ostrozrak najde každé smítko, každou šmouhu a pak si s Velkým Tomem mají o čem vykládat. Musím se vždycky smát, když vidím jeho obličej a kradmé úšklebky.
Moje tchyně si hodně zakládá na svých rodových základech. Tatíček byl školský rada a tak v prvorepublikové společnosti něco znamenali. Měli, jak ona vždycky říká - "salón a přijímací pokoj" - kde se, panečku, muselo všechno blýskat. Služebná měla celý den co dělat, však také když pak některá odcházela, tak o ni byl velký zájem. Matinka je uměla pěkně honit a mě se to docela líbilo, když bylo uklizeno!"
Ušklíbla jsem se při představě, že dneska je už 1. prosince. Reklamní letáky letěly rovnou do koše a na stole zůstale jedna obálka s velkou známkou. Na tuhle jsem si vzala nůžky a opatrně ustřihla vršek, abych nepoškodila známku. Kolega Páral je sbírá, tak pro něj budu něco mít.
Prvních pár řádků s pozdravem jsem přeběhla a otočila papír na druhou stranu. Chvíli jsem nevěřícně zírala na podpis - Petr Kroupa! Ten člověk si po několika letech dokonce na mě vzpomněl a teď píše.
Bylo to jednou v létě na dovolené! Naše dvě rodiny se seznámily hned po příjezdu do campu v Piešťanech a vybrali jsme si chatičky pěkně vedle sebe. Naši kluci s jejich Dorkou a Jirkou hned vytvořili partu, která se celý týden starala oběma rodinám o zábavu. Věkově jsme si byli blízcí a tak pořád bylo o čem se bavit. Rovněž naše povolání byla skoro stejná (já zdravotní sestra, Milena také, Petr dělal přednostu na TRN oddělení u nich v nemocnici a Velký Tom byl ekonomem v té naší). Proto jsme si stále měli o čem vyprávět. Děti byly věkově skoro při sobě, naši měli 2 a 4 roky a jejich 3 a 6. Byli jsme si docela blízcí, a tak jsme spolu strávili několikeru dovolenou, jedny jarní prázdniny a několik návštěv u Kroupů na chatě v Beskydech. A čas plynul, děti rostly, změnily se politické poměry a přibylo jaksi práce a starostí. Kroupovi se z neznámých důvodů rozvedli, jak jsem se jednou náhodně dozvěděla na semináři a bylo po přátelství. Tu a tam ještě přinesl pošťák pozdrav k Vánocům nebo gratulaci k narozeninám a veškeré kontakty zanikly. Až najednou se objevil tento dopis z Kanady.

Dopis pro Ježíška

5. prosince 2009 v 12:32 | alicebaresova.blog.iDNES.cz |  Co jsem četla jinde!
Až budete psát svůj dopis Ježíškovi, zamyslete se pořádně nad obsahem a nakonec mu připište něco hezkého, jenom pro něho.
Představte si, jak šťastný je asi Ježíšek, když může všem, co mu každoročně píší, udělat radost. Jistě mu to uspokojení z rozdávání vystačí na celý rok a dodá mu pozitivní energie tolik, aby nemusel celých dvanáct měsíců dělat už nic. Jenom si tak odpočívá a těší se, až za rok zase přijde listonoš. Napadá mne, že by měl možná vyhlásit termín uzávěrky, jinak se listonoš hodně naběhá... Ale Ježíškovi je to asi jedno, ten se nejspíš kochá dopisy i po nadílce a vstřebává naše očekávání a touhy.
Potěšit se s výsledkem dobře odvedené práce je moc příjemné, ale k tomu vede strastiplná cesta. Zůstaneme u Ježíška. Zavalen dopisy začne jeden po druhém otvírat a čte jednotlivé řádky. V každém leží nesplněný úkol. Pak ze všech dopisů vybere dlouhý seznam věcí, zjistí, kde je mají, popřípadě, kde je mají nejlevnější nebo najde správný typ, podle přání pisatele, a pak musí všechno sehnat a naložit do saní. Jestli ovšem nepoužívá už v dnešní době internet a oblíbený e-shop, kdo ví? Pak to nezávidím ani pošťákovi....

Když přijde ten správný den, začne rozvážet dárky pod stromky, leda by byl kouzelník a pak by využíval magie a nedělal vůbec nic. Bohužel, tohle nevím, raději domýšlím tu horší variantu. Večer má Ježíšek už splněno a těší se na ohlasy. Když uslyší první stížnosti a reklamace, mizí, možná by se radši ani neviděl, ale naštěstí ostatní už má pořešené. Reklamace nechává na obdarovaných, aby si to vyřešili sami, jinak by se z toho, chudák, zbláznil, je na všechno sám. Uznejte, že uspokojit každé přání je vážně nadlidský úkol!

Jak na ni?

5. prosince 2009 v 12:00 | já |  Moje psaní
Už je tam zase! Potvůrka jedna rychlá. Slýchávám ji večer, když se mi prohání nad hlavou, nikdy ji nevidím, ale vím, že tam určitě opět je. Nechává po sobě značky. Jsou to černá hovínka, tenounká jako tužka a kolem je loužička. Určitě je to ona - kuna!
Už jsme se jí jednou zbavili a byl pokoj. A už je tam nastěhovaná nazpět. Vůbec jí nevadi, že tam všechny rohy má prolezlé a označkované naše Elis. Běhá po trámech, dělá hromádky a určitě se chystá, že Vánoce prožije s námi. Ale to se plete. Jeden známý mi poradil čpavek na houbu a nechat ho tam několik dní! Prý ji to odpudí, tak uvidíme. Půjdu tedy všechno nachystat, abych jí to tam co nejvíc znepříjemnila.
Nemám nic proti zvířátkům, ale tohle mi vadí. Nebo mi poradí někdo nějakou lepší obranu? Budu ráda.