close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prosinec 2009

Automat na maso? Fantazie nebo skutečnost?

16. prosince 2009 v 8:35 | já a Novinky.cz |  Zaujalo mě
Jako malá holčička jsem musela pít kozí mléko. Moc mi nechutnalo, ale rodiče říkali, že je zdravé. Kdoví, možná měli pravdu. Pila jsem ho z nechutí a o to víc jsem měla ráda mléko od kraviček. Tehdy se mléko doma převařovalo a tak jsem, ne jednou, strčila svůj prstík do hrnce, vylovila nejdříve škraloup, dala jej bokem a pak si nalila plný hrníček toho slaďoučkého a teplého mléka. A když mi k tomu maminka namazala krajíc čerstvého chleba máslem, bylo to lepší, než kdybych si pochutnávala na dortu.
Proč o tom píšu? Kdykoliv si nalévám ráno ke snídani mléko, vzpomínám na tu báječnou chuť vařeného mléka. Včera jsem na stránkách regionálního tisku objevila drobnou zprávičku, že v nedalekém Holešově dali do provozu automat na mléko. Kdykoliv si vezmete doma konvičku, natočíte si dobrého mléka, doma ho převaříte a pak už jenom mlaskáte u dobrotky. Na stránkách Novinky.cz jsem našla celý článek o automatech, které se pro nás ještě chystají. Po Novém roce by se měly objevit také automaty na zeleninu a ovoce a časem i na maso. Konečně někoho napadlo, že zemědělci své přebytky mohou prodávat sami, bez supermarketů. Těším se na to, až se i u nás takový automat objeví.



Jak automat funguje?

Zemědělci nainstalovali první automaty na začátku listopadu. Zájemcům je za 15 korun stočen litr nepasterizovaného kravského mléka. Možné je pořídit si i láhev, a to za deset korun.
Agrární komora pro nadcházející měsíce plánuje, že v druhé fázi projektu budou zavedeny také automaty na ovoce a zeleninu, posléze i na maso. Podle Kořínka by zařízení na ovoce vypadalo podobně jako to na nejrůznější nápoje či potraviny.
Například jablka by byla skladována ve fóliích třeba po šesti kusech a umístěna do spirály. Zákazníci by ovoce okoukli přes sklo automatu, po zaplacení by jim jablka přístroj vydal. Použil by se speciální stroj, kde zboží nepadá dolů, ale podává ho.

Milování s hudbou

15. prosince 2009 v 8:31 | J. Jílek |  Co jsem právě dočetla
Generační román, který v nejnovější české literatuře nemá obdoby. Srovnat by se s ním mohla nanejvýš románová pentalogie Vladimíra Neffa začínající jeho Sňatky z rozumu a končící Královským vozatajem, ale to už je dílo spíše starší. Jílkovo Milování s hudbou začíná v časech před první světovou válkou a končí v roce 2000, tedy vlastně nedávno. Zachycuje život moravské vesnice u Litovle, stejně jako dramata obou světových válek, převraty i revoluce, a sleduje osud hlavního hrdiny, který v Praze na té nejvyšší úrovni studuje hru na housle. Pražský život pak s moravskou vsí vytváří zajímavý kontrapunkt a všechno od rakousko-uherských časů až skoro do současnosti doprovází milování - Od téměř plachého na vsi až po hrátky s nejhezčí poslankyní parlamentu ČR. Hlavní hrdina pochází z rodu venkovských muzikantů a život umělců - hudebníků, spisovatele i herců - provází čtenáře spolu s mnoha jinými osudy dvacátým stoletím této země. V románu se nakonec protnou příběhy pěti generací, z nichž ti nejstarší jsou v závěru knihy už nebožtíci, zatímco náš nejmladší svět zastupuje šestiletý hoch, který zbožňuje počítačové hry a pevně věří, že se svou vzduchovkou dokázal ulovit kance.

Milování s hudbou - Jan Jílek

Zakázaný tanec

14. prosince 2009 v 13:20 | ja a časopis History |  Víte, že?
Raz dva tři, raz dva tři - rytmus, který každý tanečník zná. Všichni ho umíme a všichni tančíme.
Valčík! Co o něm však víme? Kdy vznikl, jaká byla jeho historie?
I když se už v 16. století ve Francii tančil podobný tanec- tzv. v o l t a, pravlastí valčíku jsou rakouské Alpy kolem roku 1600. Název walzer (vzniká) z krouživého plavného pohybu. Dvě k sobě přitisknutá těla ale budí záhy veřejné pohoršení, proto je valčík označován za nemravný a pronásledují ho zákazy. Když v letech 1793-94 prožívá Paříž opojení v tříčtvrtečním rytmu, rozčilí to dvě meklenburské princezny tak, že se okamžitě postarají o jeho úplné zapovězení. Stejně to nepomůže, novinka se šíří rychlostí kulového blesku. Svoji zlatou éru pak valčík prožívá v 19. století, kdy ho proslaví hudební skladatel Johann Strauss starší (1804-1849) a mladší (1825-1899).




Týden začíná

14. prosince 2009 v 7:53 | já |  Moje psaní
Je 7.35 minut, oznamuje mi hlasatelka v rozhlase a za oknem se zvolna dní. Jako všechny maminky, manželky a babičky mám i já předvánoční horečku. Neustále se mi hlavou honí myšlenky, zda už mám nebo nemám všechno poklizené (přiznám se, že ještě všechno ne), napečené (to se přiznám, že také ještě ne. Nehledě na to, že mám cukroví objednané), nakoupené dárky (tak ty také ještě nejsou kompletní)! Nevím, co mě to napadlo, ale pustila jsem se do pletení oblečku pro naši psí slečnu! Je jí pořád taková zima, že na včerejsí procházce neměla na nic naládu a pospíchala domů tak rychle, že ji nezajímaly ani kačeny na rybníce, ani kamarádky a kamarádi za ploty. Doufám, že něco stvořím. Mám rozepsané dlouhé vyprávění na stránečkách a ještě sleduju několik aukcí na aukru. Tak z toho všeho mám hlavu mírně zamotanou. Ale jak jsem někde četla, je dobré neustále dodávat mozku nové a nové podněty, jinak by zakrněl. Tento týden mám ještě v plánu návštěvu předvánočního koncertu a několik fotovýprav. Tak doufám, že to ve zdraví přečkám (chřipku jsem před 14 dny vyhnala za několik dnů), takže jsem si pro letošek snad už vybrala všechno špatné. Ještě si musím zajít vyzvednout do knihovny avízovanou knížku, nachystat PFky (letos je poprvé budu opět rozesílat poštou). Příští týden budeme s polovičkou dělat tlačenku, doufám, že stihnu napéct alespoň vanilkové a linecké, které dělám každoročně sama. K tomu všemu mám rozečtenou báječnou knížku J. Jílka - Milování s hudbou.
Týden teprve začíná, takže můžeme začít, abychom to všechno zvládli. První moje cesta vede do obchodu. Tak vyrážím!

Pozdrav

13. prosince 2009 v 22:37

Sv. Lucie

13. prosince 2009 v 10:01 | Wikipedie |  Váže se k dnešnímu datu
Svatá Lucie (284(?), Syrakusy - 304) je jedna z katolických a pravoslavných svatých. Uctívají ji (jako jediného svatého) i luteránští Švédi a Norové. Je patronkou slepých. V katolické církvi je oslavovaná 13. prosince.
Prokazatelně je uctívána od 5. století. Byla z dobře situované rodiny, ale rozdala svůj majetek i plánované věno chudým. Byla udána jako křesťanka, za což musela podstoupit mučednickou smrt.
Známá je legenda, podle které si vydloubla oči, aby se nemusela vdát za pohanského ženicha, za což ji Panna Maria obdařila ještě krásnějšíma očima.

Ženské jméno Lucie pochází z latinského slova lux - světlo a význam jména je "světlá", "zářící". {{{název}}}



Bílá tanečnice

13. prosince 2009 v 9:52 | já |  Moje psaní
Kroužila nad mou hlavou. Lehounká, bílá a studená, vznášela se, tančila a poskakovala ve větru.
Dívala jsem se chvíli na ni, než mi přistála na nose. Zastudila a zbyla z ní kapička vody. Její sestry se ještě snažily udržet v proudu vířícího větru. Bělavý sloup se otáčel kolem své osy a nechybělo mnoho, aby se roztříštil o stěnu domu. Na barevné dlažbě pod mýma nohama se začaly objevovat mokré tečky, označující místa, kde se skončil let jednotlivých bílých tanečnic. Děti jdoucí na vycházku poskakovaly a snažily se zašlápnout bílé chmýří, dříve než dopadne na zem.
Tak jsme se jich přece jenom dočkali, sněhových krasavic. Padají, padají a umírají jedna po druhé na vlhké zemi. Dívám se z okna a čekám, kdy konečně ochladí zemi tak, aby udržela jejich vstvu.



Jak uplést vánočku?

12. prosince 2009 v 16:27 | zapůjčeno z netu |  Jak, na co, čím v domácnosti

Můj Velký Tom - Nabídka

11. prosince 2009 v 7:59 | já |  Moje povídání
Vánoce se blíží mílovými kroky a u nás ve škole je to znát. Slečny místo na aplikaci venózní injekce myslí na dárky, které půjdou odpoledne kupovat. V jedné z našich tříd (musím říci, že to byl ročník večerního studia) se jedno odpoledne sešlo tolik balíčků s dárky, že je nebylo kam dát. Všechny uličky kolem lavic byly zastavěny a já chodila jako čáp.
Oni tedy už mají nakoupené, ale co já? Jedinou věc mám zatím pro Velkého Toma! Už na počátku listopadu mě zastavila Věrka a začala povídat něco o báječných věcech na jedněch netových stránkách.
"Schválně si je otevři, a uvidíš! Já letos nemám vůbec žádný problém s nakupováním, nahlédla jsem a hned nakupovala!"- povídala a zářila při tom jako sluníčko.
Opravdu jsem stránky otevřela a opravdu jsem zajásala nadšením. Byly tam věci, které bych použila sama. Například ten wellnes pobyt v lázních pro dvě osoby. Páni, to by bylo, masáže, perličková koupel, bazén, jóga a další príma věci. Jenomže Toma na takové věci neužije a samotné se mi na takové akce nechce. Tak jsem listovala a četla, až jsem na to přišla. Koupím Tomovi lístek na nějaký zápas Anglické Premiere League a mám ho z krku. Vím, že tímhle ho dostanu.
Horší je to s mladýma. Na to, aby tam jeli spolu s tátou, nemám finance, budou si muset nechat zajít chuť. Z těchto a podobných úvah mě vyrušilo náhlé zaklepání na dveře.
"Vstupte!" zavolala jsem a otevřela složku na stole.
"Dobrý den, ti přeju, paní učitelko!" - zahlaholila Maruna. "Děláš vůbec něco? Nebo jako obvykle se flákáš?" dodala s úsměvem a já ji ukázala na židli.
"Sedej, ty mentore jeden! Si myslíš, když honíš holky v nemocnici, že i já si to od tebe nechám líbit? Za trest ti neuvařím kafčo!" řekla jsem a vstala s konvicí v ruce. Než jsem natočila vodu a nachystala hrníčky, stačila mi Maruna povědět nejnovější zprávy, které se jako hlavní sestra v nemocnici dozvěděla o našich spolužácích a spolužačkách.
"A, to víš, že nemocnice pořádá výměnnou stáž pro tři sestry a tři doktory do Kanady? Zařídila to doktorka Medunová, víš, to je ta, co si vzala toho Aliho, či jak se jmenoval. Znáš ji ne? Jsou tam někde na soukromé klinice a uvolili se nám to sponzorovat."
Zvedla jsem oči od konvice, z níž se začínalo kouřit. "Jo, to si dovedu představit, jak se o to všichni perou!"
Podala jsem Maruně hrníček, svůj položila na stůl a začala jsem se hrabat v zásuvce. Úplně na spodu jsem našla nenačaté miňonky, které jsem nabídla ke kávě.
"Se budeš divit, ale zájem je takřka nulový. Ozval se pouze doktor Michlíček, ostatně ten by se přihlásil kamkoliv, šprtoun jeden. No a jinak zatím přemýšlí Ina z transfuzky, znáš ji, že?"
Jakpak bych neznala Miss nemocnice, několikrát rozvedenou a stále nenacházející ten pravý idol.
Usmála jsem se a dala si loka životabudiče.
"A co, ty, ty tam nejedeš?" zeptala jsem se, i když jsem odpověď znala předem. Maruna byla samoživitelka tří dospívajících dcer, manžel zmizel někde ve světě, aniž se s ní rozvedl, na holky neplatí, a každou snahu o domluvu neustále vetuje. Bydlí v nemocničním bytě, který dostala k pronájmu za drobný nájem, a za to se nemocnici upsala na deset let.
"Ne, já si to nemůžu dovolit, vždyť víš, jak na tom jsem! Já si spíš myslela na tebe, a proto jsem za tebou přišla. Kluci jsou velcí a Tomáš je dokáže zvládnout, máte tchyni, a tak nevidím důvod, proč bys ty, premiantka naší třídy, nejela! A nevzpomínej školu, s ředitelkou to vyřeším, bude ráda, že mát tak uvědomělou úču!" řekla Maruna a dlouze se zasmála. Zná mě od školy a ví, jak se na mě musí, byla si jistá, že neodmítnu.
"Počkej, drahá hlavnice, brzdi! To není jenom tak, na něco ti kývnout, když o tom nic bližšího nevím! Jak dlouho se bude muset tahle budova obejít bez mé maličkosti? Co budu potřebovat za doporučení a vůbec, kdy ta celá akce má proběhnout? A teď to nejdůležitější, kolik mám času k rozmyšlení?"
Maruna vstala položila mi na stůl nějakou složku, ve stoje dopila kávu a chytila za kliky. Vítězoslavně na mě pohlédla, byla si téměř na sto procent jista, že mě má, a pak dodala
"Jenom klid, všechno si dobře přečti, máš to v těch deskách. Pak mi zavolej a zatím čau."
Věděla to, má mě chycenou!

Otevřeno!

11. prosince 2009 v 7:59 | já a regionální tisk |  Moje psaní
Potkala jsem včera známého. vídávíme se dost často, tentokrát to bylo na nezvyklém místě. Stál u Městské knihovny a prohlížel si plakátky vystavené ve dveřích a trpělivě čekal. Jelikož bylo ještě dost brzy po ránu, nedalo mi to, abych se nezeptala, proč tak brzy vyrazil do ulic! Odpověděl mi zcela srozumitelně.
"No, přece byl jsem se podívat v LIDLu, když už ho dneska otevírají!" Docela jsem byla zvědavá na jeho dojmy, tak jsem si trošičku zahrála na redaktorku.
"Tak, mi teda popiš svůj největší a nejhorší zážitek!"
"Znáš mě moc dobře a víš, že nemám rád fronty. Tentokrát jsem však do jedné takové šel. Sám, bez donucení! Chtěl jsem manželce přinést čerstvé rohlíčky ke snídani!"
"No, prosím, tě, vždyť rohlíky mají na každém rohu! To jsi pro ně jel až tam," řekla jsem a ukázala rukou do neznáma.
"No, to jo, ale tyhle mastné," ukázal mi silonový pytlík s drobícími se rohlíky, "ty má manželka nejraději a ty nikde nebyly. U nás dostanou dvacet kousků a ty stačí rozebrat děti, když jdou do školy."
"A jak to tam při otevření vypadalo?"
"Jsou tam nějací umělci, hraje hudba, mají tam pro děti nějaké atrakce. To by bylo dobré, ale není tam stojan na kola, a tak jsem ho musel přivázat je značce!"
Namítla jsem, že to asi ještě nemají všechno tak, jak by mělo být, když před obchodem nastavěli stánky a podium.
"Taky jsem si to myslel a tak jsem poctivě čekal do 1/4 na osm, kdy už konečně otevřeli! Měli otevírat v sedum. Dovnitř se nahrnulo několik desítek převážně důchodců, zvědavých na nákupní sortiment. Ten jsem skoro neviděl, protože mají moc velké nákupní vozíky a s nimi se špatně jezdí. Z rohlíků měli jenom jeden druh a to ještě ne ten, který jsem já chtěl!"
"Takže spokojený nejsi, jak slyším, že?"
"Ale coby ne, jenom tam budu muset jít ještě jednou a v klidu si porovnat ceny. Určitě tam bude něco levnějšího a něco dražšího než jinde!"
"A závěr?"
"Naše obchodní síť už konkurenci potřebovala jako sůl, tak budeme vidět, jak se s ní vyrovná. Včera ještě otevřeli jeden obchod na náměstí, prodejnu masa a masných výrobků. Tam se zajdu podívat po neděli, doufám, že budu spokojen!"
"Tak ti děkuji a pozdravuj manželku a ať jí chutnají rohlíky!" zavolala jsem na něj už z dálky.
Tak, blíží se Vánoce a v našem městečku se pořád něco děje, myslím si, že je to dobře.