
Zamyšlení po ránu
15. listopadu 2009 v 10:50 | já | Moje psaníLáska! Krásné slovo a ještě krásnější je to, co vyjadřuje. Milujeme svého partnera a je to láska až za hrob! Ráno, večer, kdykoliv jenom na něj pomyslíme, pociťujeme to nádherné chvění u žaludku a závrať jímající nás, jen pomyslíme-li na něj! Milujeme svoje děti láskou nevýslovnou, hřejivou. Někdy se nám zdá, že už nic a nikoho nemůžeme mít tak rádi. Pak si vzpomeneme na své rodiče či prarodiče a ten krásný pocit se objeví opět. Vhání nám slzy do očí a třese se nám hlas, kdykoliv o nich mluvíme. Je to nádherné mít někoho rád, je to bolestné přijít o něj anebo vidět jeho utrpení, nezdar či prohru. Bolí vás to víc jak jeho, máte pocit, že jste na konci svých sil, že už nemůžete dál! Přesto se zvednete a klopýtáte
s problémy, které nejsou vaše, ale které vás srážejí stále níž a níž. Trápíte se a nevíte, zda je možné se z toho vyhrabat. Po čase zjistíte, že to možné je a s láskou obejmete své děti, svého partnera a vykročíte vpřed, bez ohlížení se na to, co bylo. Hlavu vzhůru a držte se! Rodina vám za to stojí.

Komentáře
Hezký zamyšlení, jen mám svůj osobní pocit, že bez té partnerské lásky je život hodně ochuzený, miluji svou dceru, miluji vnuka, měla jsem ráda své rodiče, ale pořád mi chybí ta opravdová láska....
Moc hezké a pravdivé nedělní zamyšlení.
..pravdivé, děkuji za milé zamyšlení na neděli...