close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Tonča a Gusta

5. listopadu 2009 v 9:16 | já |  Moje psaní
Moje babička měla spoustu známých a příbuzných. V jejich a následně v naší rodině, však nikdy nebývaly zvykem nějaké velké návštěvy. To tak jednou za rok, přišla ta nebo druhá teta, a na oplátku jsme je byli navštívit zase my. Proto jsem jako malá koukala s otevřenou pusou, když jsem šla s babičkou a ona se neustále s někým zdravila, sem tam někomu podala ruku, to už méně, ale také se to stávalo, nebo se docela zastavila a povídala si s nimi. Mezi tou spoustou kamarádek jsem měla ráda zvláště ty dvě - Tonču a Gustu. Byly to babiččiny kamarádky a zároveň kolegyně z krámku na Hostýně. Byly zcela odlišné, vzhledem i povahově a zcela potvrzovaly pravidlo, že protiklady se přitahují. Tonča byla hubená, vysoká ženská, která si pro servítek nikdy nešla daleko. Dokázala jedna dvě "zrichtovat" kde koho. Nás děti proháněla neustále, vadilo jí, že jsme moc hlasité, jindy jsme zase často přeběhly kolem jejího království a nebo jsme si hrály s míčem v nebezpečné vzdálenosti jejího vyšperkovaného krámku. Běda, dělali-li jsme večer dlouho do noci randál! To jsme byli hned druhý den u raportu a bylo zle! Jinak Tonča nebyla zlá, ale my děti měly raději Gustu. Byla pravým opakem Tonči. Malá, kulatá s věčným úsměvem na tváři. Nevynechala jedinou chviličku, aby s námi neprohodila slůvko. Brávala nás s sebou na maliny, na jahody a pak je spolu s námi zkonzumovala. Jak se ty dvě, tolik rozdílné osůbky dostaly k sobě a do jednoho domu, dneska už nevím, babička mi to určitě říkala, ale už je to dávno. Jedna z nich, tuším Gusta, byla kdysi vdaná, ale kde skončil její muž, nevím. Bydlely spolu hodně let a prožívaly spolu dobré i zlé časy.
Právě včera jsem si na obě znovu vzpoměla, když jsem na místním hřbitově procházela kolem jednoho hrobu, v němž odpočívá právě Gustynka. Jak je to všechno dávno!
 


Komentáře

1 babi Maňasová | Web | 5. listopadu 2009 v 9:32 | Reagovat

To je moc krásná fotka, i povídání, je krásné, jak jsi to všechno vnímala a jak nám to umíš napsat.

2 Karel | 5. listopadu 2009 v 9:49 | Reagovat

A díky za to, že to zaznamenáváš. Vzpomínám si, jak nám Tonča "zkasírovala" to "stavební dříví" na srub...

3 Jarka | Web | 5. listopadu 2009 v 10:23 | Reagovat

Mě už zaujala ta dvě jména, Tonička a Gustynka! Teď se dávají jména o jakých člověk nikdy neslyšel a která ani nejsou v kalendáři (a nebo už se i ten kalendář hodně přizpůsobuje novým trendům a ta stará jména z něho mizí)a najednou čtu taková dvě krásná - Tonča a Gusta! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama