close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Moje trápení se sádrou

5. listopadu 2009 v 14:15 | já |  Moje psaní
Něco mě dneska velmi svědilo na zádech, v místech, kam si rukou za nic na světě nedosáhnu. Chvíli jsem přemýšlela jak a čím se podrbat, drbátka nemaje. Chvíli jsem se rozhlížela kolem, až mi padly do oka jehlice na pletení. Mám takové velmi velké dřevěné s kuličkou na jednom konci. Uf, to byla úleva, když jsem prováděla drbání. Ono je to záludná věc takové kousání a pálení, svědění a šimrání. Máte místa, kam se nepodíváte a nedostanete, proto je dobré mít doma dlouhou jehlici nebo vařečku. Polovička řeší drbání na zádech otíráním o futra dveří, přitom slastně funí a mě připadá jako nějaký zubr nebo bizon, který drhne svá záda o kmen stromu.
Někdy vás začne něco šimrat na tom nejnevhodnějším místě, právě v okamžiku, kdy hovoříte např. s učitelem u tabule, s nadřízeným (oj, to je hrůza, vydržet to), při řízení auta, kdy nadskakujete na sedadle, abyste si alespoň trošku pomohli. Dobíháte na tramvaj a začne vás něco šimrat na šlapce nohy, prší, nesete deštník a tašku a potřebovali byste se podrbat na nose. Nemá cenu se o tom šířeji rozepisovat, ale jistě to všichni znáte. A ten, kdo měl někdy zasádrovanou ruku, nohu, nebo alespoň prst, ví moc dobře o čem je řeč. Začíná to polehounku jakoby na zkoušku, co na to řeknete. Vemete si do ruky a zlehka klepete zvenčí na sádru. Moc dobře, víte, že čím víc se škrábete, tím víc to svědí. Když jsem naposledy měla nohu v sádře až po koleno, stala se mi věc docela zábavná. Šimralo to a nedávalo pokoj! Zpočátku stačila obyčejná špejle, trošku pošimrat a byl pokoj. Ale nepříjemný pocit se ozýval stále častěji, asi proto, že bylo docela teplo, kůže se pod sádrovým onvazem zvýšeně potila a tím více byla náchylná ke svědění. Seděla jsem s nohou nataženou na taburetce a snažila jsem se nějak zavrtat pod sádru. Nástrojů jsem vystřídala několik, od překližky po plastové pravítko. Úspěch to všechno mělo jenom chviličku. Napadlo mě chvíli si pod sádru foukat, ale ani to nebylo ono.
Když už jsem byla vynervovaná na nejvyšší míru, sebrala jsem právě onu dřevěnou jehlici s kuličkou na konci, strčila ji pod sádru a jezdila s kuličkou sem a tam. Zdálo se, že to zabírá. Nechala jsem si proto jehlici na stole v pohotovostní poloze. I stalo se, co se stát muselo. Při jednom mém zákroku si milá kulička řekla dost, pustila se jehlice a zůstala za sádrovým obvazem.
Tak a co teď? No, nedalo se nic dělat, musela tam zůstat. Pozvolna se posouvala a popojížděla při chůzi až skončila přímo na kotníku. Ta potvora, mě několik dnů trápila a já se viděla s otevřenou ránou. Pak se mi podařilo kuličku střepat pod chodidlo a tam už zůstala. Nepřála bych vám vidět výraz kolegyně, která mi sundávala sádrový obvaz za několik dnů dolů. Ne že byl celý pěkně rozdrbaný a pěkně špinavý venku, ale i uvnitř byl potrhaný, buničitá vata pomačkaná a průban, který se dává pro svou jemnost přímo na kůži, byl samá díra od jehlic a háčků. No a korunu tomu všemu jsem dala já, když jsem po uvolnění sádry vykřikla "počkej, já tam něco mám!" Kolegyně se podívala a uviděla dřevěnou kuličku, zakroutila hlavou a beze slova mi ji podala. Dneska už je kulička přilepená nazpět na jehlici a nikdo neví, co si prožila. Jenom já a teď také vy!
 


Komentáře

1 Eva* | Web | 5. listopadu 2009 v 14:27 | Reagovat

Se sádrama jsem si užila loni a přeloni.  8-O
Hadi, ty dřevěný jehlice s kuličkou mám taky a jde to s nima fakt dobře.  :-P

2 Eva* | Web | 5. listopadu 2009 v 14:28 | Reagovat

Nešla by bývala vyklepat, kdybys udělala svíčku?  :-?

3 babi Maňasová | Web | 5. listopadu 2009 v 14:40 | Reagovat

Já měla ruku v sádře jen jednou, když se mi udělal jako absolutnímu netenistovi tenisový loket. Bylo to v létě a pod sádrou mi bylo příšerné horko. Taky si vzpomínám, že jsem se škrábala jehlicí, ale já na ní nemám tu dřevěnou kuličku, tak to bylo v pohodě. :-)

4 Jarka | Web | 5. listopadu 2009 v 16:13 | Reagovat

Je to divný, ale nikdy jsem sádru neměla, ale pamatuji si na svého taťku, který si sádru rozstříhal nůžkama a sundal ji. Prý mu tam nedali vatu a hrozně ho tahala za chlupy! ???  [:tired:]  :D

5 enili | Web | 5. listopadu 2009 v 18:44 | Reagovat

Hadi,ty jsi chuďa.Ještě,že už ti to už sundali.A ten hrozný pocit znám,měla jsem potrhané vazy na koleně a taky jsem si sádru užila.BRRR.

6 Eliza | E-mail | Web | 5. listopadu 2009 v 22:04 | Reagovat

Naštěstí...!!!!! já zatím ne. Sousedka má kotník v sádře, chodí, spíše vleče se už snad třetí měsíc, a myslím, že už snad nikdy nebude dobře cho´dot. To bych nechtěla!! :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama