Píše se rok 1673. V Pažíži se hraje Le malade imaginaire (Zdravý nemocný) od Moliéra (vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin). Francouzský herec a autor mnoha divadelních her zesměšňuje v této komedii dvorní lékaře francouzského krále Ludvíka XIV. Důležitým prvkem hry je příliš časté podávání klystýrů a projímadel. Na dvoře krále Ludvíka XIV. (1638-1715) se medicína stala módní záležitostí. Nemoci krále a jejich léčení osobními lékaři vyvolávaly velkou pozornost a vedly se o nich podrobné záznamy. Především proti králově chuti k jídlu se lékaři pokoušeli podávat projímadla a klystýry. Od roku 1647 až do své smrti v r. 1715 dostal král asi dva tisíce dávek projímadla, několik set klystýrů a prodělal třicet osm pouštění žilou. Nejčastěji dostával král tzv. projímavý bujon, jehož podstatou bylo telecí maso, cikorka,šťovík, hlávkový salát a několik koleček citronu. Tekutina pro klystýry sestávala obvykle z odvaru ibiškového kořene, lístků divizny a lněného semínka. Do toho se přidávaly čtyři unce růžové vody a tři unce mandlového oleje. Základem lehčích klystýrů byl odvar z mouky.
No, neměli to tenkrát zrovna jednoduché ani pacienti ani lékaři.

To bylo docela drsné léčení, divím se, že to pacienti přežili, nebo možná ani někdy nepřežili, že?