Panenky se dají využít všelijak. Malé slečny si s nimi hrají, vozí je v kočárku a jsou pro ně maminkami. Dají se použít jako modelky, kdy se na ně učí už větší děvčata šít, plést a háčkovat. Velké panenky se používají jako miminka pro nastávající rodiče, kdy se je učí správně uchopit, koupat a přebalovat. Speciální panenky mají policejní psychologové, pomocí nichž se dozvídají věci, které by jim zneužité děti nikdy neřekly. Panenky jsou oblíbený artikl v muzeích a ve sbírkách na zámcích a hradech. Jsou též oblíbeným předmětem sběratelů, ať už se jedná o staré historické panenky s porcelánovou hlavičkou, nebo nejmodernější Barbíny a různé Šklebíky. Přiznala jsem se před dvěma dny, že také vlastním několik drobných panenek, bohužel je to jenom torzo z toho množství, které jsem jako dítě měla. Ta nejmilejší panenka se kamsi nenávratně ztratila. Možná jsem ani nevyjmenovala všechny možnosti, které skýtá využití panenek. A přece! Nedávno jsem u nás v jednom obchodě zahlédla využití panenek jako dekorace výlohy.
Panenky byly od nepaměti nejoblíbenější hračkou dětí. Jejich kolébkou se stal starý Egypt a Řecko - v té době šlo převážně o hliněné různé amulety,talismany a votivní sošky.
Historie panenky, jako obrazu lidské bytosti sahá až k samým počátkům naší civilizace. Její původní význam byl však mysticko-kultovní - sloužila k náboženským obřadům, kde zastupovala roli člověka. Najstarší dochovaná panenka, ktará sloužila jako dětská hračka, pochází z Mezopotámie a byla vyrobená z alabastru. Ve starém Egyptě byla panenka již značně propracovaná - s pohyblivými končetinami a často velmi detailně a výtvarně zpracovaná.
Skutečnost, že panenky patřily k oblíbeným hračkám nejen dětí, ale i dospělých, dokazuje středověk, v němž panenky obdivovaly a hýčkaly hlavně vysoké vrstvy společnosti. V pozdním středověku se panenky vrátlily opět do dětské náruče. V průběhu staletí se měnil nejen materiál, ze kterého byla panenka vyrobena, ale i její celkový vzhled. Zatímco kolem roku 1400 byly vyřezávány ze dřeva a připomínaly spíše kolorované kuželky, po roce 1700 již měly skleněné oči, paruky z pravých vlasů a preciznější řezbu.
Zlatý věk panenek přichází v 19. století, kde díky novým výrobním technologiím vznikají především v Německu velké továrny produkující krásné biskvitové panenky,
Po roce 1800 začínali němečtí výrobci zhotovovat voskové hlavy panenek a od roku 1850 zavedly francouzské porcelánky výrobu hlav z biskvitového(neglazovaného) porcelánu. První celuloidová panenka přišla na svět pravděpodobně v Americe kolem roku 1870 a později se jejich výroba rozšířila do Německa, Francie a Japonska.

Při procházení vebových stránek jsem narazila na mnoho zajímavých stránek a kdo má rád panenky, jejich historii i současnost, najde zde mnoho zajímavého. například na stránce
Pamatuji se jak jsem jako malá dostala malou panenku. Bylo to miminko a byla taková gumová a krásně voněla. A pamatuji se jak jsme s holkama na naše panenky z hadříků šily šatičky, ale moc dlouho mě to nedrželo, jak jsem rostla raději jsem jezdila na kole a hrála s klukama nohejbal. :-D