close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak jsem se zamilovala 8

27. listopadu 2009 v 9:15 | já |  Moje povídání
Přešly Vánoce, nastalo krásné jaro. Začínala jsem být unavená ze všech těch telefonátů a namátkových kontrol, kdy se Zdeněk z ničeho nic ukázal v pátek večer na oddělení, zrovna, když jsem končila směnu. Měl u nás dobrého informátora!
Zničeho nic se u nás objevila Inka. Byla jsem zprvu vyděšená, že se něco stalo, ale když mi řekla, že přijela inkognito, aby taťka nevěděl, bylo mi jasné, že má s ním nějaký problém. Čekala na mě, až ukončím směnu a pak jsme si spolu šly sednout do kavárny.
"Tak teď nevím jak začít!" spustila Inka, když nám přinesli objednanou kávu.
Z hrníčků stoupal kouř a já vytáhla z kabelky cigarety. Za chvíli se kolem nás vznášel bílý obláček a my se daly do povídání. Inka na mě chrlila jednu novinu za druhou. Vyměnila si byt po rodičích a odstěhovala se do Prahy, aby to měla blíž do zaměstnání. Našla si nějakého mládence a žijí spolu. Nedovedu si prý představit tu bouřku, jaká se strhla doma, když otci oznámila, že už v Žatci nebydlí. Když ho přešla první vlna zlosti, chtěl po Ince novou adresu, že prý kdyby se jí něco stalo. Nedala mu ji a já věděla proč. Stejně jako já už dál nemohla snášet jeho přílišnou péči a starostlivost.
Rozešli se ve zlém a za mnou přijela proto, aby mě včas varovala, neboť když nebude mít svou opravdovou dceru po ruce, budu to já, na koho obrátí pozornost. Varovala mě, ať si na něj dám pozor, a nedopadnu jako ona, nebo Věrka, jeho druhá dcera, o níž jsem vůbec nevěděla a jejíž číslo mi připadalo tolik záhadné, musela odejít z domu a s otcem se vůbec nestýká. Žije v Americe, kam emigrovala se svým hochem jenom proto, že už měla jeho komandování dost. Na jeho telefonická vyzvání nereaguje a kontaktuje se jenom s ní.
Přiznala jsem, že to už delší dobu pozoruju a náš vztah se pomalu a jistě stává závažím, které mě táhne k zemi. Byla jsem ráda za Inčino upřímné upozornění a slíbila jsem jí, že se nedám.
O jarních prázdninách jsme se vydali se Zdeňkem na hory! Věřila jsem, že mi procházky na jarním povětří udělají dobře a budeme mít dostatek času si popovídat. Ubytovali jsme se na jedné krásné chatě v Beskydech a první dva dny byly jako v pohádce. Byl pozorný a milý, neustále mě držel kolem ramen a líbal na čelo. Kdo nás viděl, myslel si - nádherný pár!
Pak začalo znovu to, co jsem nechtěla. Ráno na povel vstávat, i když s nezbytným políbením, pak na výlet, který byl dopředu určen (aby to nebylo pro mě náročné), kdykoliv jsem chtěla odbočit jinou cestou, bránil se Zdeněk a vysvětloval mi, že např. je tam zledovatělá cesta, je to dál, včera mu někdo říkal, že je další úsek cesty ještě docela neprůchodný.
Štvalo mě to a já byla čím dál tím víc napružená a tu a tam jsem se začala bránit. Odbyl mě větou, kterou od té doby nesnáším - "neuč slípku hrabat."
Poprvé jsme se pohádali, když jsem večer odmítla jít dolů na večeři. Chtěla jsem si odpočinout na pokoji a doufala jsem, že si budeme zase pěkně povídat sami, spolu a třeba si všechno vysvětlíme. Odešel a nechal mě tak. Seděla jsem na pokoji a čekala, že přijde s omluvou. Vrátil se s kytkou v ruce a se svým úsměvem na rtech.
"Máš škodu, bylo to moc dobré," řekl a chtěl mě políbit. Uhnula jsem a on chtěl vysvětlení, co se stalo.
"Čekám, tak mluv!" pronesl a sedl si naproti mě na postel.
Znovu jsem mu zopakovala, že chci zůstat na pokoji, jsem unavená a on mi jenom poroučí.
"Začínám mít všeho dost a už se vůbec nedivím, že Marta odjela tak daleko!" zakřičela jsem na něj. Netušila jsem, jak ho tou zmínkou o druhé dceři rozčílím. Začal vším třískat, křičel, že si mohl myslet, že mi to Inka vyslepičí, že to schválně špatně interpretuje, aby ho pošpinila. Seděla jsem jako zařezaná a z očí se mi valily proudy slz.
Když vztekle práskl dveřma a vrátil se dolů do baru, vzala jsem si tašku, rychle do ní nacpala svoje věci a plačíc jsem sešla dolů do recepce.
"Bohužel, nic už dneska nejede, slečno! Až ráno! A volný pokoj nemáme, budete to muset s tatínkem nějak vydržet." řekl recepční a usmál se na mě.
S tatínkem? Tak on už mě vydává za svou dceru! Měl sice mou občanku, ale při přihlašování uvedl, že jsem jeho dcera, jak mi prozradil recepční.
Tohle mě teda děsně vytočilo, vztekle jsem si hodila tašku přes rameno a šlapala nazpět do pokoje. Chtělo se mi brečet i smát. Tak se mi dostalo té cti být třetí dcerou pana Z. M. Chvíli jsem jen tak chodila po pokoji a dostat ho do rukou, asi bych mu jednu...
Usnula jsem únavou i rozčilením a jeho návrat jsem vůbec nezaregistrovala.
Druhý den ráno jsem Zdeňkovi řekla, že jedu domů, protože mi volala Renata z práce a potřebují mě už zítra na službu a vůbec už mě nebaví dělat mu třetí dceru! Pohlédl na mě těma nejkrásnějšíma očima, jaké jsem znala a nezmohl se na žádnou odpověď.
"Klidně zůstaň, já dolů trefím," řekla jsem a vůbec nečekala, až si zabalí. Stihl sice autobus , který nás vezl dolů k vlaku, ale celou cestu na mě ani nepromluvil. Udělala jsem totiž něco docela sama, bez jeho pomoci a rady.
Rozhodla jsem se ukončit náš vztah a udělala jsem to tím nejrychlejším způsobem. Ještě jsem dostala několik pozdravů "od nešťastného Zdenka", jak se sám označil, pak mi přišla pohlednice z Hvaru, kde si "léčí své pocuchané nervy a doufá, že až se vrátí, budeme schopni si všechno vysvětlit". Jak jsem se později dozvěděla od Inky, z níž se stala moje dobrá přítelkyně, nebyl tam už sám. Měl s sebou svou další už "čtvrtou dceru", nějakou Sylvu z Kolína.


 


Komentáře

1 Jarka | Web | 27. listopadu 2009 v 9:50 | Reagovat

A zazvonil zvonec a pohádky je konec!! Zdenek asi nehledal partnerku, ale dceru, kterou by mohl dirigovat a která by ho bez řečí poslouchala. :-?

2 babi Maňasová | Web | 27. listopadu 2009 v 10:15 | Reagovat

Takže žádný happy-end, a tak nadějně to začínalo. Ale než žít s takovým chlapem, tak opravdu je lepší se rozejít.

3 Eva* | Web | 27. listopadu 2009 v 13:15 | Reagovat

To se ti ještě divím, žes po tom všem usnula, je ale dobře, že se vybarvil..  :-|

4 Sanny | Web | 27. listopadu 2009 v 16:22 | Reagovat

ahojky,nechceš se přilásit do souteže u mě na blogu?mrkni se

5 Iva | Web | 27. listopadu 2009 v 17:03 | Reagovat

Konec myslím dobrý, raději takovýhle vztah ukončit dřív, tohle by nebylo k ničemu. Nutit druhého k slepé poslušnosti bez vlastního názoru je strašné

6 Miotýl | 29. listopadu 2009 v 12:36 | Reagovat

Hadimrško, ať by ten vztah dopadl tak, či onak, stejně by to dlouho nevydrželo. Na vedení životem, musí být úplně jiná, zvláštní povaha. Ale ke stáří, to určitě tomu mladšímu protějšku brání i kdyby si to nepřiznal. Horší jem, když ten starší protějšek odejde ze života a ten mladí, který zůstane, má se životem dál problémy, protože je vlastně v začátcích života, ale věkem už není na všechno připraven. Takže Tvůj vztah byl včas ukončen. Doufám, že Tvoje další žití v kruhu manželském a rodinném Ti to vynahrazujePřeji Ti hezký den a hodně radosti...Motýl. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama