24. listopadu 2009 v 8:00 | já
|
Budapešť, Tatranská Lomnica, Karlovy Vary, Jeseník a nakonec Praha.
Projezdili jsme spolu skoro celou republiku. Nádherné třídenní víkendové pobyty na horách, koupání v teplých lázeňských bazénech uprostřed Budapešti, procházky jarní Prahou a Karlovými Vary, to jsou jenom ty největší zážitky, které jsme spolu prožili. Nemohla jsem se nabažit té nádhery, pocitů štěstí a pohody, naše schůzky i dopisy byly plné krásných slov, lásky a slunce. To tam, bylo nekonečné čekání na nádraží, po Zdeňkově propuštění, nemohl za to, čekal dlouho na papíry a podpis lékaře. Ty tam, jsou chvíle oboustranných rozpaků, při naší první společné noci, pryč je i Zdenkova přítelkyně, s níž se už definitivně rozešel. Cítila jsem se s ním naprosto bezpečně a byla si jistá jeho láskou.
Ano, bezpečí jsem cítila ze všeho nejvíc. Náš věkový rozdíl byl velký (24 let) a snad právě proto, jsem se po nějaké době začala se Zdeňkem cítit jako s otcem. Všechno vyřizoval, všichni jednali jenom s ním. Já byla u všeho jako doplňěk. Sice milující, ale přeci jenom doplněk. Několikrát jsem Zdeňkovi naznačila, jak se cítím, ale on se jenom usmál, pohladil mě po vlasech a vlepil mi do nich pusu.
V práci se holky neustále vyptávaly, kde a s kým jsem byla na víkend, na dovolené! Já zatloukala a zatloukala, ne snad, že bych se za svůj vztah styděla, ale nechtěla jsem být terčem neustálých debat.
V té době se u nás na oddělení rozváděla jedna paní doktorka. Nic by na tom nebylo, kdyby se u ní nejednalo o tzv. nerovný sňatek. Žila se svým o 12 let starším mužem už asi 10 let a najednou se u nich něco stalo. Nikdo jsme nevědeli co, ale vyvrcholilo to rozvodem. Děti neměli, tak to bylo poměrně rychlé.
Jednou, když jsme měly spolu víkendovou noční, daly jsme se náhodou do řeči. Tak, jak se baví ženské mezi sebou. Začalo to nevinně a skončily jsme u jejich vztahu a rozvodu. Prozradila mi, co už jsem poznala na blastní kůži, stala se objektem, který její muž považoval za tak slabý nebo nevýbojný, že měl pocit, že ji musí neustále ochraňovat, všechno za ni řešit a řídil jí skoro celý život. Když začal doma rozhodovat o tom, co se bude nakupovat a co není třeba, jak se má oblékat a co jí nesluší, začal jí mluvit do účesů i kosmetiky. To už nevydržela a vzbouřila se. Snažila se s ním promluvit, ale všechno bylo zbytečné. Ona jako jeho majetek, ona jako jeho děvčátko, kterému hrozí nebezpečí, ona jako jeho milovaná žačka. Láska se pomalu vytrácela a dopadlo to, jak to dopadnout asi muselo.
Po této rozmluvě jsem si více všímala našeho vztahu se Zdeňkem, jeho chování ke mě a stále víc jsem se bála budoucnosti. Milovala jsem ho a neustále a ve všem jsem ho poslouchala jako hodinky. Cítila jsem, že to není dobře, ale byla jsem příliš zamilovaná, abych se zmohla na větší odpor.
Naše výlety byly pořád stejně krásné a já se na ně stále nesmírně těšila. Každé shledání, každý dopis od něj, mě naplňoval nevýslovnou blažeností a já stále stoupala výš a výš, a bláhově jsem se domnívala, že to tak bude navždy.
Tak to jsem vážně zvědavá, jak to dopadne. Na happy end to už moc nevypadá, ten věkový rozdíl je dost velký.