close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak jsem se zamilovala 4

20. listopadu 2009 v 8:00 | já |  Moje povídání
A taky, že byla.
Když jsem večer přišla, čekala mě na vrátnici delegace. Zdeněk a jeho dva kamarádi. Přišli mi naproti a předali mi velkou kytku. Kde ji vzali ten poslední den v roce, nevím, ale podezřívala jsem je, že se jednalo o lup z nemocničního skleníku. Před vstupem na oddělení mi slavnostně zavázali oči, prý abych se o to víc divila, a dovedli mě k ošetřovně. Helenka seděla u stolku, kolem ní samá svíčka, koláčky a chlebíčky, kofola, káva, perníčky, vánoční cukroví, slané pečivo a já nevím co všechno. Něco si donesla sama, něco dostala od odpoledních návštěv. Byla jsem docela překvapená množstvím. Popřála jsem jí všechno, co se přeje u příležitosti Nového roku, dali jsme si hubana a ona odešla. Zůstala jsem sama na nejneoblíbenější službě z celého roku. Zpočátku se mi chtělo brečet, ale pak jsem mávla rukou, a dala se do práce.
Osazenstvo oddělení sedělo v jídelně a dívalo se na televizi. Práce nebylo, Hela skoro všechno udělala přes den, tak jsem se dala do linkování papírů. Po nějaké chvíli za mnou přišla delegace, abych nechala práci, prací a šla se s nimi dívat na televizi. Moje oči hledaly Zdenka, ale nepřišel s nimi.
Chvíli mě to bavilo, ale pak jsem se vrátila na ošetřovnu. Zavolala jsem všem kamarádkám na jiná oddělení, navzájem jsme si popřáli štěstí a hodně lásek, to víte byly jsme všechny mladé. Zobla jsem si pár kousků cukroví a jelikož se blížila půlnoc, šla jsem obejít oddělení, zda je všechno v pořádku.
Bylo i nebylo! Všichni staroušci už spali, dva Zdeňkovi spolunocležníci se ještě bavili karetní hrou a Zdeněk spa! Najednou mi to přišlo líto, tak je Silvestr, začíná nový rok a on si spí. Vždyť mi slíbil, že bude celou noc bdít za mě! Bídák jeden, zrádce je to!
Otrávená jsem posbírala své věci, zhasla televizi, ztlumila osvětlení na chodbě a sedla si do bílého ušáku. Vzala knížku a snažila se číst. Kumbálek, jak jsme naší místnosti pro noční odpočinek říkali, byl pěkně vytopený a všude kolem bylo ticho. Jenom z venku přes zavřené okno sem doléhala střelba petard.
Tik, tak, tik, tak, se neslo chodbou a já pomalu a jistě přivírala oči. Najednou jsem měla pocit, že mě někdo pozoruje. Znáte to, nikoho nevidíte, ale jste si jisti, že vás někdo sleduje. Protáhla jsem se a otočila hlavu ke dveřím.
Na malinkaté židličce z dětského koutku, seděl velikánský chlap, kolena měl až u hlavy a já se šíleně rozchechtala. Zdeněk!
Jak přišel, nevím, neslyšela jsem ho a na moji trhlou otázku, kde se tam vzal, jenom pokrčil rameny a řekl "Vždyť jsem ti slíbil, že budu vzhůru za tebe! Nevěřila jsi mi? Nebo ti to snad vadí, že jsem tě vyrušil? Tak promiň, já už to víckrát neudělám!" řekl, vstal a popadl židličku.
"Prosím tě, nechoď"! špitla jsem a on se opět posadil, tentokrát, ale na normální židli.
"Tak, co budeme dělat? Mohli bychom si připít na ten nový rok a také na tykání, ne?"
Pronesl to tak prostě, že se nedalo odmítnout. Políbili jsme se a přiťukli si skleničkou vína, která se objevila na stole. Když jsme se posadili, uchopil mě za ruce a hleděl mi dlouze do očí. Já se v nich najednou celá topila a snažila se vyplavat na povrch. Nedařilo se to, jeho přítomnost mě úplně ovládala. Dlouho jsme si tehdy v noci povídali, nic víc, kromě té jediné pusy se neodehrálo, ale já byla úplně ztracená. Ztracená v tmavé noci, toulala jsem se myšlenkami někde vysoko ve hvězdách, samozřejmě s ním a představivost měla svátek.
 


Komentáře

1 Eva* | Web | 20. listopadu 2009 v 8:16 | Reagovat

Tyjo.........♥♥

2 Jarka | Web | 20. listopadu 2009 v 9:02 | Reagovat

Hadi to je tak krásný, to je na zamilovanosti nejhezčí,to pomalé zbližování a ty sny a představivost. Kdyby ten příběh teď skončil, tak mě to vůbec nevadí, moje fantazie už maluje sto dalších pokračování. :-)

3 babi Maňasová | Web | 20. listopadu 2009 v 12:14 | Reagovat

Moc hezky to popisuješ, ty začátky jsou nejhezčí. Snad bude mít příběh šťastný konec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama