close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak jsem se zamilovala 3

19. listopadu 2009 v 8:00 | já |  Moje povídání
Zamilovat se je hrozně snadné, zvláště pro takového dvacetiletého člověka, jako jsem byla já.
Sice jsem se už dávno zbavila všech mindráků a naučila si vážit sama sebe, ale přesto mi stále chybělo určité sebevědomí. Nebyla jsem žádná krasavice, o niž by se kluci prali, a taky jsem nikdy nebyla vyzývací typ. Kluci se mi jevili jako přerostlí puberťáci a s většinou z nich jsem nenašla společnou řeč.
Když se však znenadání objeví zralý mužský, který má rozhled a šarm, neodoláte.
Se Zdenkem se dalo hovořit úplně o všem, měl přehled o kultuře, znal spoustu knih, dokázal velmi poutavě vyprávět o všem, co jsem ještě neměla možnost vidět. Třeba v Paříži byl několikrát a jeho zážitky byly ohromné.
Blížil se konec roku, v práci byl neustále frmol, operace stíhala operaci a na oddělení se střídali lidé jako na houpačce. Ne nadarmo se říká, že dobří holubi se vracejí. S některými diagnózami se lidé vrátili několikrát. Koncem listopadu mě čekalo překvapení. Přijali jsme opět Zdenka. Celé oddělení bylo ten den vzhůru nohama, jelikož byl zrovna operační den a na příjmy bylo málo času. Já zrovna měla na starosti vozit lidi na sál a zpět. Kmitala jsem jako o život a neměla čas koukat, co se děje v lůžkové části našeho oddělení.
Když se znovu objevil na oddělení, byla jsem zrovna zaujata pilnou prací. Chystala jsem pokoje pro nově příchozí, když najednou na podlahu padl dlouhý stín. Zůstal stát ve dveřích a svým neopakovatelným způsobem pozdravil. Zastavilo se mi srdce a nebyla jsem schopna mu odpovědět, jen jsem ukázala směrem k převlečené posteli a pak rychle vyklouzla ven. Musela jsem být rudá až na zádech, jak říkávala jedna kamarádka, vlezla jsem do pokojíku a chtělo se mi brečet. Bylo mi jasné, že jeho návrat mě dokonale vykolejil.
Něco uvnitř mi říkalo, že je to přece príma, když si budu mít s kým povídat, ale mé druhé já velelo k mimořádné opatrnosti!!
Oddělení se vyprazďnovalo a týden před vánočními svátky zůstávalo asi 12 lidí, kteří určitě domů nepůjdou, mezi nimi i Zdeněk a dva jeho kolegové z pokoje. No nazdar, to teda bude Silvestrovská služba!
 


Komentáře

1 Eva* | Web | 19. listopadu 2009 v 10:11 | Reagovat

Jestlipak nebude Zdeněk nějak vážně nemocný, když se vrátil! Jsem zvědavá, jak se to rozběhne.  :-)

2 Jarka | Web | 19. listopadu 2009 v 10:26 | Reagovat

Taky mi leží v hlavě jeho nemoc, když poprvé jeho léčení trvalo dva měsíce a už je v nemocnice zas! Hadi to je báječný čtenííí! Jsem moc zvědavá na pokračování. ;-)

3 babi Maňasová | Web | 19. listopadu 2009 v 10:39 | Reagovat

Já bych chtěla happy end!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama