Jak jsem se zamilovala 1
17. listopadu 2009 v 6:44 | já | Moje povídáníDoběhla jsem autobus a pohodlně se usadila na své oblíbené místo, hned vedle řidiče. S lehkým úsměvem jsem pozdravila a čekala. Na stanovišti dopravy bylo několik lidí, kteří se nahrnuli dovnitř a svým hovorem naplnili vůz. Bylo slunečné popoledne a za půl hodiny mě čeká odpolední směna. Ještě že je dneska už pátek, pomyslela jsem si a pozorovala, jak řidič projíždí rozpáleným městem.
Zrzavý vrátný se lehce uklonil a zvedl mi závoru. Občas mě překvapil pocit, že mě v nemocnici všichni znají, zatímco já si jich skoro nevšímám. Ke vjezdu se zatáčela sanita, přivážející náklad nových pacientů. Proběhla jsem pod zvedající se závorou a zamířila ke svému oddělení. Sanitka mě předjela a zastavila u velkých prosklených dveří vedoucích na příjem. Z předního sedadla vystoupil vysoký muž, vzal si od řidiče papíry a rozhlédl se. To je teda výška, pomyslela jsem si a pospíchala na oddělení.
"Ahoj!" ozvalo se chodbou, když jsem zavírala dveře pokojíku. Rychle se převléknout, nasadit čepec, který nechtěl nikdy držet, a nástup. Jak jsem tam stála a pozorovala oknem nedaleké parkoviště, uviděla jsem venku čekat Renatina muže s jejich černou pudlicí.
V ošetřovně jsem jediným pohledem zjistila stav úkolů, které mě ještě čekají. Renata seděla u stolku a nikterak nespěchala.
"Máš venku rodinku !" upozornila jsem ji jenom tak mezi řečí.
Předání služby bylo stručné a jasné.
"Na příjmu máš jeden příjem, je to jakýsi chlap někde ze Žatce. Primářova tlačenka! Je to infekční irritida, tak si ho dej na špínu, má na dnešek nějaká vyšetření, však uvidíš. Jinak nebylo nic nového, jenom ta babča z pětky si stěžovala na řezání v oku, tak to předej doktorce, až bude dělat kontrolu. Máš tady Peničkovou, tak si ji pohlídej, aby ti uklidila v kuchyni, bába jedna princmetálová. Včera mě vyšplouchla a já pak lítala kolem nádobí hodinu. Když budeš mít čas, máš šoulat koláče, vzkazuje ti Boženka. Večer tě střídá Hanka a my se uvidíme až po neděli. Jo, abych nezapomněla, dostaneme posilu, nějakou Helenu, ale nikdo o ní nic neví. Není odsud, prý se sem přistěhovala. Tak a já letím!" vychrlila na mě Renata a jako blesk zmizela v pokojíku.
Chvíli jsem se motala v ošetřovně, kontrolovala jsem si lékárnu, četla v sešitě, kolik máme mazání a kapání, nadepsala sešit dnešním datem a pečlivě ořezanou červenou tužkou jej podtrhla. Se skříně jsem vzala připravenou složku s naskládanými dekursy a teplotkami.
Na chodbě se ozvalo klepnutí dveří a pak se oddělením rozhostilo popolední ticho. Pacienti odpočívali na svých pokojích a já se posadila ke stolu. V rádiu zpíval Neckář a já byla myšlenkami někde daleko. Byl klid a sluneční paprsky lákaly ven.
Ťuky, ťuk, ozvalo se pojednou ode dveří a já se s leknutím otočila.
Stál tam a díval se na mě!
Komentáře
Á kdopak to zaklepal na dveře? Tipuji, že to bude ten dlouhán, který si vzal od řidiče sanitky papíry! Co asi chce a kdo to je?! A tipuji dobře? Už se těším na pokračování. :-)
Tak tohle budeš muset rychle objasnit, jsme koukám všechny napnuté, jak kšandy. :-D
Doufám, že nebude dlouho trvat a bude tu pokračování, už se těším.
Už se těším na pokračování, moc dobře se to čte.