Křen selský (Armoracia rusticana nebo Cochlearia armoracia) je rostlina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae) pěstovaná pro svůj silně aromatický kořen, který se používá jako koření, zelenina či léčivý prostředek.
V kuchyni se využívá jak kořen, tak listy. Kořen nejčastěji strouhaný k pečenému, nebo vařenému masu, mladé listy pak do salátu, staré listy při nakládání okurek rychlokvašek
Revma křenem léčili již staří Římané. Námořníci si ho brali na dlouhé plavby jako lék proti kurdějím - vitaminu C obsahuje stejné množství jako čerstvé citrusy. Působí antibioticky, posiluje a pročišťuje, optimalizuje trávení. A navíc dokáže mnoha pokrmům přidat jedinečnou chuť.
100 g křenu obsahuje až 100 mg vitaminu C, což je přinejmenším stejně vysoký obsah jako u pomerančů a citronů. Kromě toho obsahuje vitaminy ze skupiny B a minerální soli (draslík, fosfor, vápník, železo).
Křenový obklad proti revmatismu
Křen přiložený jako obklad prohřeje kůži, proto se zevně přikládá hlavně při revmatismu, ztuhlosti svalů, ischiasu, ale i na otoky a omrzliny. Dřívě se běžně používaly tzv. křenové placky.
- Připravovaly se z jednoho dílu nastrouhaného křenu, pěti dílů mouky a jednoho dílu tuku.
- Placka přiložená na čtvrt až půl hodiny na postižené místo způsobila, že se tkáň silně prokrvila a bolesti ustoupily.
- Citlivou kůži však křen může popálit! Je třeba reakci předem vyzkoušet na malém kousku pokožky.
- Místo tuku můžeme také použít ocet a křenovou placku před přiložením obalit látkou - působení na kůži je pak jemnější.
Křen mám ráda, je výborný s nastrouhaným jablíčkem k vařenému masu. A taky je to dobrý lék na nachlazení.