close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zapeklitá otázka

15. října 2009 v 12:54 | já |  Moje psaní
Potkala jsem svou kamarádku. Nic nezvyklého to není, ale já byla ráda, že ji vidím. Chvíli jsme jen tak stály na chodníku a nechaly se unášet svými pocity. Kamarádka totiž nebydlí v našem městě, jezdí sem sice často za otcem, ale já ji už hodně dlouho neviděla. Takové ty nejběžnější otázky jsme na sebe chrlily jednu za druhou. Najednou nám pod nosem zavonělo čerstvé pečivo.
Stály jsme kousek od prodejny a my dostaly chuť na něco k zakousnutí. Navrhla jsem proto blízkou kavárnu. Až když jsme si odložily kabáty na věšák, uvědomila jsem si, že tady asi k jídlu moc nemají. Objednaly jsme si kávu a brebentily dál. Vtom mě něco napadlo, požádám obsluhu, zda by nám něco z vedlejší pekárny nedonesla. Nikoho tady nemá, tak jí to třeba nebude vadit. A nakonec náš zákazník, náš pán, ne? Když dívčina přišla se dvěma kávami a vodou, osmělila jsem se a vyslovila svou prosbu. Chvíli na mě nevěřícně zírala, pak koktala něco o tom, že tady musím jíst to, co oni prodávají, v tom okamžiku jsem ucítila kopnutí do nohy. To kamarádka, která mě chtěla asi usměrnit, se trefila přesně. Zabolelo to a já na ni pohlédla. Děvče stálo a mou prosbu rezolutně odmítlo. Kopanec do nohy ve mě probudil bojového ducha. Nechala jsem si teda zavolat pana vedoucího, dostalo se mi odpovědi, že tu není. Chvíli jsme se se slečnou ještě různě překřikovaly, když jsem dostala další nápad. Půjdeme tedy vedle do pekárny, kde mají ty dobroty, ale kávu ne a ona nám ji tam přinese! Tak to už teda odmítla úplně a rychle od našeho stolu odešla. Kamarádka na mě zírala s otevřenou pusou. Vůbec by ji nic takového nenapadlo, a to prosím, bydlí ve větším městě, než je naše. Probíraly jsme vzniklý problém, já tvrdila, že by to měla udělat, podobnou situaci jsme viděly v Salcburku, kde ochotná obsluha kavárny zaskočila dámě pro preclíky na nedaleký trh. Bez jediného slova, s úsměvem a rychle, splnila její přání. Proč to nejde i u nás? Co jsou to za výmluvy, není to od nás, tak to tady nesmíte konzumovat. Já jsem přece nic tak zvláštního po slečně nechtěla, nebo jo! Co si myslíte. Mohla to udělat, nebo ne? A když ne, tak proč? Jsem zvědavá na váš názor. Upozorňuji, že jsme byly jediní hosté v tu dobu.
 


Komentáře

1 babi Maňasová | Web | 15. října 2009 v 13:03 | Reagovat

Hezké poledne přeji. Víš, ono je to všechno o lidech a jejich přístupu k zákazníkům. Já si myslím, že vám klidně z té pekárny mohla něco přinést, jednak by se zasloužila o dobrou pověst kavárny a jednak by to mohl být začátek spolupráce kavárna - pekárna, což by určitě prospělo oběma firmám.

2 Jarka | Web | 15. října 2009 v 17:50 | Reagovat

Těžko říct, nevím jaké instrukce měla obsluha v kavárně od majitele. Ale stejně si myslím, že je to všechno o jednotlivcích a o jejich ochotě udělat něco třeba neobvyklého a vyjít druhému vstříc. Babi v předcházejícím komentáři měla výborný nápad o spulupráci kavárny s pekárnou. Zvlášť, když jsou tak blízko sebe!

3 Eliza | E-mail | Web | 16. října 2009 v 22:14 | Reagovat

Asi před půl rokem jsem se snažila také toto téma rozuzlit. A jelikož jsme s Jarkou nedošli k žádnému konečnému verdiktu, nezbylo nám než konstatovat, že si takovou kavárnu - pekárnu - čítárnu - poslouchárnu starých krásných hitů- prostě náladovnu dle našeho gustu musíme samy otevřít. Jinak to už asi nevidíme.  ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama