close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Už vím, kam zmizela!

7. října 2009 v 10:46 | já |  Moje psaní
Květina sestra byla vždycky exot. Už když jsme byli na škole, byla známá svými výstřelky v oblékání a chování vůbec. Byla starší než Květa a já, a tak jsme k ní vzhlížely a v duchu si představovaly, jak to bude krásné, až i my budeme nosit naškrobenou spodničku pod puntíkovanými šaty s páskem širokým jako dlaň. Její nakulmovaný a později vytupírovaný účes dosahoval závratných výšek. Ráda tančila na školních chodbách a nám žabkám předváděla, jak se tančí charleston, čača a rokenrol. Neustále ji provázel houf nápadníků a ona z toho měla náramnou legraci. Pak se nám ztratila z očí. Odešla do jiného města učit se švadlenou a já ji vidívala jenom občas. Bylo velkým překvapením pro všechny, když se jednoho dne vrátila s miminem v kočáře. Sama, bez manžela. Povídalo se ledacos, že jí utekl a skončil někde ve světě. Miminko rostlo a časem si všichni zvykli na to, že je jaksi jiné než ostatní děti. Chlapeček byl trošku snědší, měl černé oči a černé kudrnaté vlasy. Potkávala jsem ji občas v parku, kývla mi na pozdrav a jela dál. Květa se provdala a odstěhovala do Čech a já, ztratila jakoukoliv zprávu o její sestře. Čas plynul, chlapec vyrostl a zmizel i s mámou z města. Nikdo si na ně nevzpomněl, nikomu kromě rodiny nechyběli. Občas si ji připomněli spolužáci mezi sebou, ale nikdo o ní nic nevěděl.
Až letos v létě se objevili znovu. Vysoký snědý mladík s negroidními rysy šel vedle invalidního vozíku, na němž seděl starší pán, rovněž snědý. Doprovázela je dáma v letech, na vysokých podpatcích, v bílém kostýmku. Byli všichni tak jiní, že se za nimi každý ohlédl. Slušelo jim to spolu. Projeli městem, pak naložili vozík do auta, nasedli a opět zmizeli.
Před týdnem jsem potkala Květinu maminku, už je velmi stará, ale ráda si povídá. Sedli jsme si spolu na lavičku a já se zeptala. Na její zdraví, co dělá Květa, jak se má a kde je jí konec. Nakonec jsem zabrousila i na Květinu sestru. Ano, byli tady v létě! Přijeli na pár dnů z Portugalska. Chlapec pracuje v Londýně a ona žije v Lisabonu. Její manžel je na vozíku, byl zahraničním vojákem a někde ve světě přišel k úrazu. Celý svůj život byl mimo Evropu, a proto se nikdy neobjevil u nás. Ona na něj trpělivě čekala a vychovávala jeho syna. Když se mu stal úraz, ani chvilku neváhala a přestože nebyla jeho ženou, odjela i se synem za ním, aby se o něj mohla starat. Klape jim to spolu, jenom on nemůže na ty nohy, dodala a zvedla se k odchodu.
Doprovodila jsem ji až k uličce, která končí u jejich domu.
Vracela jsem se pomalu a stále na ni musela myslet. Ona byla vždycky zvláštní a tak není divu, že i její život byl a je zvláštní.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 7. října 2009 v 11:19 | Reagovat

To byl další zajímavý životní příběh. Hadi, ty máš asi dar naslouchat druhým lidem. Je to umění, nezahltit společníka svými starostmi a novinkami, ale nastavit ucho a poslouchat co vypráví ten druhý. A nakonec se možná můžeš cítit obdarovaná i ty. V tomto případě se mám co učit!  :-)  :-D

2 Hadimrška | 7. října 2009 v 12:15 | Reagovat

Děkuji za pochvalu, ale ono to není nic těžkého naslouchat druhým, asi mě to baví víc než jiné lidi. Už jsem se s tím narodila. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama