26. října 2009 v 9:03 | já
|
Jak snadno se člověk nadchne pro nějakou věc, jistě každý víme. Zalíbí se nám, že nejlepší kamarádka hraje na housle, tak se přihlásíme také, i když máme absolutní hluch. U sousedů mají krásná koťátka, jedno si od nich vyptáme a mám je na chvíli ke hraní. Na návštěvě u známých se nám zalíbí speciální zařízení na výrobu domácích jogurtů, no přece to je príma věc, proč ji nemít také. Jdete a pořídíte si jogurtovač. A tak bychom mohli vypočítávat do nekonečna. Takové věci vás mohou potkat všude. Mě potkalo kdysi dávno, v tehdy jediném obchodním domě v Gottwaldově - nyní opět ve Zlíně.
Byl podzim a jak už jsem jednou někde na svých stránkách psala, jezdívala jsem do zdejší nemocnice na zubní oddělení, na rovnátka. Jezdila jsem docela sama ve svých 13 letech, což si dneska asi málokdo umí představit. Dvojí přesedání do vlaku, pak ještě trolejbusem, no ale zvládla jsem to a byla jsem na sebe pyšná. Po každém takovém vyšetření, které netrvalo dlouho, jsem měla do odjezdu spoustu času. Většinou jsem se trolejbusem přesunula na náměstí a navštívila zdejší obchodňák. Už jeho výška, 7 pater, byla pro holku z malého města závratná. Několikrát jsem si je vyšlápla po schodišti, ale většinou jsem se, a ráda, vozila výtahem. Jelikož už se blížily Vánoce, i výzdoba byla předvánoční. Všude se to blýskalo, obchody přetékaly nabídkou. No, však si ji všichni pamatujeme! V domácích potřebách plastové talíře a misky se skleničkama, z tzv. crastenu, vábily koupěchtivé svou přijatelnou cenou. Bylo to zvláštní období, všichni jsme chtěli vždycky jenom stejnou věc. Proto se u pultu, kde tyhle "nádhery" prodávaly, tvořila fronta úměrná tomu, co zrovna vedoucí donesla ze skladu. I nadchla mě sada růžovoučkých malinkatých talířků, asi pod skleničky, a já se postavila poctivě do fronty. Ta se skoro nehýbala a čas plynul. Když jsem se za nějakou chvíli koukla na hodinky, bylo po nadšení! Právě mně ujel vlak do Otrokovic a též následující spoj na Přerov. Polilo mě horko, ale pak jsem mávla rukou, za tu krásu to přece stojí. Když na mě došla řada, vítězoslavně jsem vylovila své papírové peníze, a protože to bylo opravdu výhodné, přikoupila jsem ještě jeden příšerně žlutý plastový tácek. Konečně budu mít něco pro maminku a babičku na Vánoce. Cítila jsem se hrozně dospěle a skoro jako dobyvatelem, jemuž se podařil náramný lup. Protáhla jsem se jako had kolem fronty a zamířila na další etáž, kde bylo hračkářství. To jsem jenom v rychlosti proběhla, stejně jako vedlejší prodejnu Fatry Napajedla. V poslední etáži se nacházela prodejnička TUZEX. Tam jsem chodívala ráda, protože vzduch v prodejně byl doslova nasycen nádhernými vůněmi a všude kolem byly nádherné věci.
Jak jsem tak stála a s otevřenou pusou zírala na všechnty pro mě nevídané a nedostupné věci, ozvalo se za mnou "Nazdar, kde se tady bereš?" Lekla jsem se a rychle jsem se otočila. Stál za mnou strýc s tetou. Přijeli nakupovat a stavili se právě tady v TUZEXU. Dívala jsem se jak si vybírají z nabídky tehdy módních dubeňáků.
Už jsem se chystala, že poletím na nádraží, když mně nabídli, že se můžu svézt s nimi v autě. To zcela změnilo situaci a já přestala být netrpělivá a jako opravdová zákaznice, zatímco oni nakupovali, si prohlížela parfémy, krásně balené a vonící prášky na praní, kosmetiku a svetříky.
Moc mě tehdy mrzelo, že to nejsou mí rodiče, s kým tady jsem a přestavovala jsem si, jak mi maminka vybírá a kupuje ten krásný, měkoučký mohérový svetr, na nějž jsem nenápadně sáhla, abych alespoň na chvíli cítila jeho teplo a měkkost. Domů jsem sice dojela později, ale v pořádku.
Nádheru, kterou jsem měla koupenou na Vánoce, jsem ihned zabalila a schovala do skříně.
Ten rok jsem se poprvé nadchla pro krásu mohéru, první takový svetřík jsem si koupila až za řadu let, z jedné z prvních výplat. Tohle nadšení pro jemnou a teplou krásu mě drží dodnes.
Krásný vyprávění, Hadi, já na tyhle svetry taky pamatuju. Jeden a byl i červený měla z Tuzexu moje starší sestřenice a já jí ho tehdy moc a moc záviděla. :-x
Předloni jsem si podobný, úplně nový koupila v Kladně v Second Handu za 40 kaček. :-D