V západokřesťanském světě se hřbitovy setkávají s nárazovým zvýšením zájmu na počátku listopadu - na svátek všech svatých (1. listopadu) a na svátek všech věrných zemřelých (2. listopadu). Pozůstalí navštěvují hroby svých blízkých, modlí se nad nimi a rozžínají svíce na jejich počest.
Památka všech věrných zemřelých či lidově dušičky (lat. In commemoratione omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. Liturgické obřady slouží v tento čas i Církev československá husitská, která vzešla z prostředí katolického modernismu po I. světové válce.
Památka se slaví od 10. století, v zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Z tohoto hlediska jsou nevhodné papírové a umělé květiny, které se v moderní době na hrobech čím dál více objevují jakožto důkaz o ztrátě povědomí o původním významu této tradice.[1]
To je úžasný snímek, můžu na něm oči nechat! Můj starší syn se narodil 2.11. a když už byl velký a přestal dostávat k narozeninám dort se svíčkami říkával, že těch svíček na jeho počest svítí v tento den tisíce. ;-)
Hadi ten snímek je tak krásný, že snad letos půjdu po setmění na hřbitov s foťákem. :-)