close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Není sestra jako sestra

3. října 2009 v 14:22 | já |  Moje psaní
Stála na židličce a snažila se utřít horní rám obrázku, který visel na stěně zdejší kapličky. Z obrazu se na ni usmívala tvář matky s dítětem. Opatrně, aby se nelekla, jsem stála u mříže, která dneska byla odemčena. Ještě zahlédla malou pavučinku kdesi nahoře a natáhla se k ní. Docela zapomněla, že stojí na židličce, ještě krok a spadne dolů. Už jsem to nevydržela a opatrně, tak, aby mě nejdříve uviděla a pak uslyšela, jsem vešla dovnitř. Usmála se a nechala mě, abych ji přidržela. Donutila jsem ji slézt dolů a její práci dokončila. Ještě doplnila vodu do vázy s bílými liliemi, které dneska donesla, pokřižovala se a vyšly jsme ven. Ohromným klíčem uzamkla ozdobnou mříž, která chránila obraz, a vzala do ruky židličku i konev. Pomalu jsme došli k bytovce, kde nahoře v patře bydlela. Na zvonku jsem četla A. F. Novotná. Pečlivě srovnala boty přede dveřmi a vstoupila dovnitř. Ukázala na židli v malinkaté kuchyni a dala vařit vodu na čaj. V koupelně si sundala svetr, umyla ruce a po nějaké chvíli přišla za mnou. Byla ještě mladá a už se provdala, nikoliv za muže, ale za víru. Jezdila do blízkého domova pro staré řádové sestry, kde pracovala jako zdravotní sestra. Školu si dodělávala dálkově, a tak každou volnou chvilku doma se učila. Pocházela odněkud z jihu Moravy, kde měla rozvětvenou rodinu.
Kdykoliv jsem přijela, čekala, že se stavím. Probíraly jsme společně maturitní otázky, zkoušela si na mě obvazovou techniku a vlastně jsme si více méně povídaly o životě. Ráda hrála na kytaru a poslouchala své oblíbené zpěváky - Gotta, Žbirku apod. Byteček měla malinký, ale jí to vyhovovalo. Jezdila jenom do práce a nazpět. Starala se o kapličku a obrázek v ní. Doma měla malou sbírečku madonek a jeden větší kříž. Byla milá a příjemná. Odmaturovala a odstěhovala se za svými nemocnými ovečkami. Zmizela mi z očí a já na ni docela zapomněla.
Setkaly jsme se po letech nečekaně u nás na oddělení. Zpočátku jsem ji nepoznala. Pohublá a celá šedivá ve tváři se sama přihlásila. Vybrala si pokoj pro jednoho, aby měla soukromí. Návštěvy neměla, jenom jednou kolegyni z práce. Náhodou byla ve městě, tak se zastavila. Poseděla u postele, společně se pomodlily a zase odešla. Stav se stále více zhoršoval a nepomáhaly ani její motlitby. Jednoho večera mě požádala o malou službu. Chtěla zatelefonovat rodičům. Vůbec netušili, že je nemocná a její stav je vážný. Málo spolu komunikovali, protože si prosadila svou a oni s tím nesouhlasili. Neviděli se několik let. Hrozně jsem jí i jejím rodičům přála, aby se ještě viděli. Pak jsem nastoupila na dovolenou, a když jsem se vrátila, byl pokojíček obsazen někým docela jiným. Zvědavě jsem se ptala kolegyně, jak to s ní dopadlo a jestli za ní rodiče přijeli. Kámen mi spadl ze srdce, když jsem se dozvěděla, že rodiče zařídili její převoz do nemocnice v Hodoníně a odvezli si ji s sebou. To je celé, víc o téhle mladé sestřičce nevím. Ať už její životní příběh dopadl jakkoliv, určitě dopadl tak, jak si ona sama přála.
Kaplička stojí na svém místě a usměvavá madonka se dívá na svět přes uzamčenou mříž.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 3. října 2009 v 19:41 | Reagovat

Hadi to bylo milé čtení. Vždycky si uvědomím do kolika osudů ti dovolila nahlédnout tvoje profese. Asi to nejsou pokaždé jen ty veselé vzpomínky, ale v tomto případě to pro mladou pacientku určitě dopadlo tak jak to mělo být. Věřím, že je šťastná!  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama