V roce 1878 byla na mezinárodní poštovní konferenci v Paříži pohlednice uznána jako úřední cenina. První pohlednice měly na zadní straně adresu a na přední obrázek i místo na text. Dnes jim říkáme pohlednice s "dlouhou adresou" nebo dopisnice. Ty se používaly až do roku 1905. Poté dostaly dnešní podobu - na zadní straně byla adresa i místo pro text a na přední straně obrázek.
Nejstarší pohlednice byly tištěny metodou litografie, tedy tisku z kamene. Grafik musel rozkreslit zrcadlový obraz mastnou litografickou křídou na jemnozrnný vápenec. Na nepokreslené ploše se leptadlem na povrchu vápence zaplnily póry, kdežto mastná kresba leptadlo odpuzovala a přijímala barvu. Ta se pak tiskla v lisu na pohlednicový papír. Při jednobarevném tisku vyleptal grafik až čtyři kameny, aby dosáhl potřebných odstínů. Pro barevný tisk potřeboval 10-12 kamenů, přičemž každou barvu i odstín tiskl zvlášť. Výsledný tisk pak byl jemně zrnitý a už vzhledem k náročnosti výroby se každá pohlednice tištěná touto technikou stala malým uměleckým dílem.
Na přelomu 19. století se rozšířil méně náročný a levnější světlotisk, poté další tiskové techniky - knihtisk, barvotisk, reliéfní pohlednice a hlubotisk. Po první světové válce převládla už ručně kolorovaná fotografie.
Zlatá éra pohlednic doznívá ve 30. letech 20. století, kdy klasické techniky vytlačila metoda bromografie. Pohlednice tištěné tímto způsobem se však daly tónovat jen jako celek a pohlednice jako malé umělecké dílko tak v podstatě vymizela. Technika bromografie se užívala až do 60. let 20. století, kdy ji nahradila současná technika ofsetu.
Prvnííííí!!!! Já mám už od mala kladný vztah k pohlednicím a úplně všechny, co jsem za život dostala mám schované a navíc jsem nějaké podědila a nějaké přikoupila. :-P