Už z dálky bylo slyšet obrovské rány z děl a pušek. Někde zaržál kůň a hodně vysoko na obloze vrčel aeroplán. V lese nebylo nic vidět, jenom slyšet. Čím víc se blížil jeho konec, tím zřetelněji se ozýval zvuk boje. Nad údolím se vznášela mlha a zdálo se, že se pomalu trhá. Tu a tam práskl výstřel a pak bylo zase na chvíli ticho. Jen nad obzorem vrčel kovový čmelák. Modrající se obloha, svítila do dálky jako drahokam a náhle vzniknuvší ticho nevěstilo nic dobrého. Na modrém nebi se objevil drobný bělavý mráček, snášející se zvolna k zemi. To ticho trvalo jen krátce, náhle ho přerušilo několikeré volání - "Plyn!!" Mráček zvolna plul po obloze a kdo nevěděl, co je to, mohl se chvíli kochat jeho letem, ale jen malou chvíli. V zákopech nastal zběsilý závod s časem. Nasadit plynovou masku a zaujmout postavení, které měl každý z vojáků určeno! Běda tomu, kdo neměl své věci v pořádku! Po chvíli oblak bílý jako mléko dosáhl horizont a zvolna usedal do trávy, na stany a do zákopů. Ozvalo se zděšené ržání koní, pak několik ojedinělých výkřiků a opět nastalo mrtvé ticho. Jenom čmelák na obloze si vesele bzučel dál a vracel se ke svým. Vítr, který se proháněl údolím, si s bílou mlhou chvíli pohrával a pak se rozhodl a rozfoukal ji na cáry. Ty se ještě chvíli vznášely nad oraniskem a pak načisto zmizely.
Zmizel i čmelák a nastalé ticho protrhlo opětovné volání a povely. Jakoby se nic nestalo! Mužstvo se zvedlo k protiútoku, jeho řady sice prořídly, ale duch války je hnal stále vpřed. Jenom v opuštěných zákopech zůstalo několik nehybných postav, mající v obličeji udivený výraz. Vedle rozbitého vozu ležel kůň a jeho do výšky trčící kopyta z dálky vypadala jako uschlý starý strom.
Od lesa přicházela skupinka s nosítky a brašnami s rudým křížem. Věděli, že tady už žádnou práci neodvedou.
