Z okna okna vidím sousedův ořech v protější zahradě. Jeho listí najednou zežloutlo a značně prořídlo. Je mlha a chladno. Bez deštníku se dneska nedá vyjít ven. Holt, už je to tak. V televizi včera kromě fotbalu nebylo na co koukat, tak jsem si vzala knihu a četla a četla. Příběh zajímavý, čtivý, postavy různorodé. Moje představivost jela na plné obrátky. Úplně jsem viděla toho kouzelníka skládající své dlouhé tělo do malé prosklené skříňky.
Z vlastní zkušenosti vím, že to jde docela dobře. To bylo tak! Jednoho krásného dne mé školní docházky, jsem připravovala ve třídě výstavku k nějakému slavnému výročí. Nevzpomenu si, o co se jednalo, ale bylo to trošku složitější. Výstavku jsme se rozhodli udělat v prosklené skříňce zabudované do zdi. Já, ačkoliv jsem byla dostatečně dlouhá, jsem při instalaci některých předmětů musela stoupnout na židli a skrčit se do otevřené skříňky. Protože špendlíky i připínáky se těžko dostávaly do dřeva, musela jsem použít kladívko a ťukat a ťukat. Čas plynul a já trošku zapomněla na čas. Přestávka byla ta tam a já nebyla hotová. V okamžiku, kdy do třídy vešla vyučující, nějaká dobrá duše přibouchla skleněná dvířka a otočila klíčkem. Tak a byla jsem uvězněná v tak malinkém skleněném prostoru, že jsem se nemohla skoro pohnout. Třída zašuměla a spustila šílený řev. Soudružka učitelka zpočátku nechápala, pak jí ukázali na skříň a v ní se krčila moje maličkost.
Tak jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak se cítí tito hadí lidé a že to není žádná maličkost poskládat svých 178 cm do takové malé skříňky.
Hadi ty jsi opravdu dost narostla! Mě se zdá, že jsem menší než jsem bývala. Mám takový pocit, že už svých 168cm snad ani nemám, asi bych se měla nosit víc vzpříma. Moje mladší sestra mě dost převyšuje a za svojí výšku se jako holka styděla. Zvlášť ji to vadilo v tanečních, když byla o hlavu větší než skoro všichni kluci. :-P :D