Dilema
1. října 2009 v 8:37 | ja | Moje psaníVáha asi nelže! Podařilo se mi díky žlučníku a jeho extempore něco málo dostat dolů. Není to nic světoborného, ale jsem na sebe hrdá. Já vlastně jsem na sebe hrdá pořád. Hrdá jsem na své znalosti, na svou rodinu, na svůj domov. Když se tak zamyslím nad děním kolem, myslím si, že si to můžu dovolit.
Svět kolem nás se neustále potýká s problémy lidských špatností. Vezměte si např. otázku úplatků. V každé profesi se dá uplácet. U řezníka Krkovičky je to jednoduché. Zamrkáte na známou prodavačku a ona jen tak ledabyle dojde do lednice pro nový, lepší kus vepře. Odměníte se jí tím, že u vás v kadeřnictví nebude sedět hodinu, ale jen půl a na hlavu jí vylijete ten drahý šampon, který právě včera přišel. Spokojenost je na obou stranách. Nebo letíte na poslední chvíli na vlak, už se zavírají dveře, když vás zahlédne průvodčí. Udělá to nejjednodušší, co může, pozdrží odjezd. Vy vlítnete do vláčku a dechu popadaje vychrlíte na průvodčí vřelé díky. Náhoda chce tomu, že o několik týdnů později se čirou náhodou ona prodavačka dostane k vám do nemocnice. Snažíte se jí alespoň trošku zpříjemnit léčení, občas za ní zajdete s dobrým slovem.
Cítíte ten rozdíl? První případ zavání nefér hrou, v případě druhém se jedná o pouhou reakci na prokázanou službu. Průvodčí se taky na vás mohla krásně vykašlat a nechat vám vlak ujet před nosem, což se také nejednou stává.
Vzpomínka na dávnou televizní soutěž či pořad s podivným názvem - Kdo s kým, o čem, pro koho - mi docela dost připomíná dnešní svět a chování mnohých známých osobností, poslance nevyjímaje. No, jen si přečtěte noviny a uvidíte. Není den, aby se někdo s někým nesešel, někomu něco neslíbil (samozřejmě za nějaký ten obolus), někdo se s některou neobjevil ruku v ruce na veřejnosti, zatímco doma na něj čeká manželka s dětmi. Asi je to tak nutné, dělají to všichni a zdá se, že to nikomu moc nevadí.
Ale nazpět k té hrdosti. Nikdy mě nikdo nedonutil jít o něco škemrat (to jsem raději donesla ze školy špatnou známku), prosit s kabelou nacpanou domácí zabíjačkou. Každý svůj problém jsem se snažila řešit vlastními silami a dobrý skutek se dodnes snažím, tomu druhému nějak vrátit. Nemám miliony, tudíž nikoliv penězmi ale třeba dobře míněnou radou, pochvalou a dobrou náladou.
Jsem hrdá nebo blbá, kdoví?
Komentáře
Úplatky - toť otázka! Neuplácím, protože to neumím a nevím, kdy se to očekává a kdy ne. Třeba u zubaře. Za můstek musíte sáhnou dost hluboko do peněženky, je vhodné ještě přidat hodné paní zubařce něco malého za její skvělou péči? A jak to udělat, aby z toho nevznikla trapná chvilka?! Jak říkám, neumím to. ???
Neumím si sama sebe vážit a i přes to jsem hrdá, nejde to na první pohled dohromady, já vím, ale je to tak.
Nejsi blbá, jsi hrdá a věru máš na co! :-)