close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Říjen 2009

Občas i já sním

1. října 2009 v 13:27 | já a Wikipedie |  Moje psaní
Sen je zážitek iluzorních obrazů, hlasů nebo jiných vjemů vytvářených mozkem během spánku v rámci procesu snění. Sny často ukazují události, které jsou ve skutečnosti nemožné nebo nepravděpodobné, a jsou obvykle mimo kontrolu spáče. Vycházejí z vnějších i vnitřních podnětů a vzpomínek a představ spícího. Sen je tudíž významná psychologická událost.
Někdy lidé zažívají během snění silné emoce; strašidelné nebo znepokojivé sny se označují jako noční můry a noční děsy.
Mnoho lidí věří, že sny mají určitý význam, a proto se snaží své sny určitým způsobem popsat a pak k nim přiřadit význam. Pro pohodlnější určování významu snů vznikly speciální výkladové knihy zvané snáře. V historii se často věřilo, že sny předpovídají budoucnost, někteří lidé věří, že ve snu rozmlouvají se svým bohem, odborná veřejnost se staví k významu snů jakožto možnosti předpovědi budoucnosti spíše chladně až záporně.
Vědecká disciplína zabývající se sny se nazývá oneirologie.


Soubor:Briullov, Karl - A Dream of a Girl Before a Sunrise.jpg

Mívám sny, z nichž se nechci probudit. Jsou krásné a člověku je v nich příjemně. Jsem mladá, krásná a bohatá. Společnost, v níž se ocitám, je příjemná a milá, hraje krásná hudba, všichni se usmívají. V těchto snech se málokdy vyskytují známé tváře. Jsem jakoby v cizím světě, kde nikoho neznám a přesto se tam najdou ulice blízké našemu domu, občas slyším hlasy svých blízkých.
Pak ovšem mívám sny s nádechem erotiky, odehrávající se na starém panském sídle kdesi na konci světa, odkud nevede žádná cesta, a chci-li se odsud dostat, musím utíkat po skalách, strmými soutěskami, kde mi nad hlavou létají dravci a pronásledují můj krok. To už se budívám celá upocená a s radostí vítám ranní světlo. Ale nejhorší jsou sny odehrávající se někde v dobách válečných, mezi lupiči, nebo vrahy. To se raději hned budím a pak nechci hned spát, aby sen nepokračoval. Někde jsem četla, že si má člověk dát na noční stolek papír a tužku a ihned po probuzení si sen zaznamenat, třeba i o půlnoci. Je potřeba si zaznamenat i pocit, který v nás sen vyvolal (strach, smutek, radost).
Pátrejte po podnětu, který sen vyvolal (hlasy z ulice, klepnutí, vrznutí dveří, štěkání psa, šumění deště, syčení radiátoru, bolest v těle, chlad, zpocení), nebo vzpomínejte, co jste den před snem zažili. Že jste odhalili pravděpodobnou příčinu, poznáte podle pocitu uspokojení.
Stává se, že sny na sebe i navazují a zdají se na pokračování.
To se mi ještě nikdy nestalo, i když jsem si to tolikrát přála. To si potom ve dne dosnívám svůj sen a představuji si jeho pokračování.

Dilema

1. října 2009 v 8:37 | ja |  Moje psaní
Váha asi nelže! Podařilo se mi díky žlučníku a jeho extempore něco málo dostat dolů. Není to nic světoborného, ale jsem na sebe hrdá. Já vlastně jsem na sebe hrdá pořád. Hrdá jsem na své znalosti, na svou rodinu, na svůj domov. Když se tak zamyslím nad děním kolem, myslím si, že si to můžu dovolit.
Svět kolem nás se neustále potýká s problémy lidských špatností. Vezměte si např. otázku úplatků. V každé profesi se dá uplácet. U řezníka Krkovičky je to jednoduché. Zamrkáte na známou prodavačku a ona jen tak ledabyle dojde do lednice pro nový, lepší kus vepře. Odměníte se jí tím, že u vás v kadeřnictví nebude sedět hodinu, ale jen půl a na hlavu jí vylijete ten drahý šampon, který právě včera přišel. Spokojenost je na obou stranách. Nebo letíte na poslední chvíli na vlak, už se zavírají dveře, když vás zahlédne průvodčí. Udělá to nejjednodušší, co může, pozdrží odjezd. Vy vlítnete do vláčku a dechu popadaje vychrlíte na průvodčí vřelé díky. Náhoda chce tomu, že o několik týdnů později se čirou náhodou ona prodavačka dostane k vám do nemocnice. Snažíte se jí alespoň trošku zpříjemnit léčení, občas za ní zajdete s dobrým slovem.
Cítíte ten rozdíl? První případ zavání nefér hrou, v případě druhém se jedná o pouhou reakci na prokázanou službu. Průvodčí se taky na vás mohla krásně vykašlat a nechat vám vlak ujet před nosem, což se také nejednou stává.
Vzpomínka na dávnou televizní soutěž či pořad s podivným názvem - Kdo s kým, o čem, pro koho - mi docela dost připomíná dnešní svět a chování mnohých známých osobností, poslance nevyjímaje. No, jen si přečtěte noviny a uvidíte. Není den, aby se někdo s někým nesešel, někomu něco neslíbil (samozřejmě za nějaký ten obolus), někdo se s některou neobjevil ruku v ruce na veřejnosti, zatímco doma na něj čeká manželka s dětmi. Asi je to tak nutné, dělají to všichni a zdá se, že to nikomu moc nevadí.
Ale nazpět k té hrdosti. Nikdy mě nikdo nedonutil jít o něco škemrat (to jsem raději donesla ze školy špatnou známku), prosit s kabelou nacpanou domácí zabíjačkou. Každý svůj problém jsem se snažila řešit vlastními silami a dobrý skutek se dodnes snažím, tomu druhému nějak vrátit. Nemám miliony, tudíž nikoliv penězmi ale třeba dobře míněnou radou, pochvalou a dobrou náladou.
Jsem hrdá nebo blbá, kdoví?