Jako toleranční patent bývá označován dokument, který 13. října 1781 vydal rakouský panovník a římskoněmecký císař Josef II. a který vedle římskokatolické umožnil existenci dalších tří křesťanských vyznání. Ve skutečnosti však tato problematika byla upravena celou sérií patentů a nařízení, které upravovaly problematiku tolerance různě pro různé země monarchie, vznikla rovněž řada prováděcích nařízení. Určité výjimky umožňující omezený výkon nekatolického náboženství v určitých místech existovaly už předtím (např. ve Slezsku). Toleranční patent se nevztahoval na Ašsko.

| toleranční patent | |
| Zákon vydaný Josefem II. pro české země dne 13. 10. 1781 (25. 10. 1781 obdobně pro Uhry). Vyhlašoval omezenou náboženskou svobodu a občanskou rovnoprávnost pro stoupence evangelického, augšpurského (luteránského), reformovaného helvetského (kalvínského) a řeckopravoslavného vyznání. Tolerovaní nekatolíci získávali právo vlastnit majetek, provozovat řemesla, být městskými občany, nabývat akademických hodností a vykonávat veřejné funkce. Katolicismus zůstával i nadále jediným veřejným a státním náboženstvím. Bohoslužbám tolerovaných vyznání byl přiznán jen soukromý ráz jejich modlitebny nesměly napodobovat architekturu katolických církevních staveb, u dětí ze smíšených manželství byla preferována katolická výchova. Přes všechna omezení znamenalo uskutečnění náboženské tolerance pokrokový převrat v náboženském a politickém životě habsburské monarchie. | |






