close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Říjen 2009

Orientální tance

29. října 2009 v 16:02 | Wikipedie |  Co se mi líbí
Orientální tanec je tanec původem ze Středního východu. V současné době je ve světě velmi rozšířen a těší se velké popularitě. V České republice se také nazývá břišní tanec, v Americe ho nazývají bellydance, ve Francii dance du ventre, v Řecku cifte telli a v Egyptě zase Raqs Sharqi.
Existuje několik druhů orientálního tance. Tyto styly se liší hudbou, na kterou se tančí, kostýmy i jednotlivými tanečními prvky. Některé styly se také tančí pouze při určitých příležitostech.
V orientálním tanci se střídá několik základních figur, které se pak různě kombinují. V tanci na sebe plynně navazují, aby tanec nevypadal jako cvičení aerobiku. Celkový vzhled tance se může u různých stylů dosti lišit. Jednou je spíše vlnivý a pomalý, jindy rychlý a třesavý. U orientálního tance je velmi významná osobnost tanečnice, jež se v tanci odráží. Důležitý je také výraz a mimika, která tanci dodává na svěžesti, energičnosti a je jeho nedílnou součástí. Na tanečnici by mělo být vidět, že ji tanec baví, má z něj radost a všechny pohyby jsou pro ni přirozené.
Orientální tanec je určen pro všechny ženy (o mužském orientálním tanci viz níže) bez rozdílu věku, váhové kategorie či úrovně pohybového nadání. Tanec je vhodný dokonce i pro těhotné, jen je potřeba vyhnout se některým, zejména shimmy, prvkům. Ženy s vážnými zdravotními problémy s páteří, klouby nebo komplikovaným těhotenstvím by měly před první návštěvou kurzu raději konzultovat lékaře. Před i po tanci je také dobré se pořádně protáhnout a rozehřát/zklidnit tělo.
Orientální tanec přináší pozitivní účinky jak na fyzickou kondici, tak na psychiku. Tady je třeba zdůraznit správné provádění prvků. Například špatný postoj u tance může způsobit bolesti bederní páteře.
  • Fyzické účinky břišního tance
    • zlepšení prokrvení celého těla, pohyblivost a koordinace
    • zlepšení postavení těla
    • zvýšení pružnosti celého těla a síly jednotlivých svalů (namáhány jsou stehenní i lýtkové svaly, svaly trupu a u tance se svíčkami nebo závojem zejména paže)
    • celkové formování postavy
    • posílení svalů dna pánevního a usnadnění porodu
    • zmírnění menstruačních bolestí
    • při tanci se uvolňují svaly v oblasti pánve, což napomáhá léčbě neplodnosti
    • díky stimulaci vnitřních orgánů se upravuje zažívání
    • velmi pomáhá od ztuhlosti krčních svalů a tak i od bolesti (dnes tak časté od sezení u počítače)
  • Psychické účinky břišního tance
    • přináší radost a uvolnění
    odbourává stres

Vždy záleží na odvážnosti a eleganci tanečnice. Cílem je působit sebevědomě, něžně a nezapomínat na křehkost ženy. Kostým dodá tanci nádherný lesk. Důležitou roli v orientálních tancích hraje samozřejmě tradice a neodmyslitelně ke kostýmu náleží cinkající pás a šátek, který rytmizuje pohyby boků tanečnice, třásně a penízky na oblečení či krásné šperky.


Z počátku minulého století

29. října 2009 v 12:16 | já a ateliérová fota |  Fotografie
Na horním obrázku jsou dva muži, které už odvál čas. Oba pro mě znamenali hodně. Tak, jak jsou na fotkách zobrazení, takový byl mezi nimi věkový rozdíl. První se narodil roku 1889 a byl to můj milovaný dědeček. Tady je už zralým mladým mužem a ohromným fešákem.
Mimino na druhé fotce je můj tchán. U fotografa jej postavili tak, aby se opíral o opěradlo křesla. Bylo mu několik měsíců a psal se rok 1914. Nad Evropou se vznášel přízrak války.

Podzim

29. října 2009 v 11:18 | já |  Moje psaní
Mlha, déšť a spadané listí pod nohama, takový den je dneska. Cesta na místní hřbitov mě vede kolem staré kapličky a ještě staršího hřbitova. Jsou na něm pochováni zemřelí vojácí francouzské armády, které sem dopravili do vojenského lazaretu po bitvě u Slavkova. Na jejich památku je zde postaven pomníček, u něhož se konávají slavnostní vzpomínkové akce. Právě tuto sobotu zde bude zakončen slavnostní vzpomínkový pochod, jehož se zúčastní členové historických regimentů v dobových uniformách. K vidění budou členové pěších i dělostřeleckých kumpanií všech tří císařů. Pochod půjde z Dřevohostic do Bystřice až k památníku, kde budou vystřeleny dělostřelecké salvy k uctění památky zemřelých. Určitě to bude moc dojemné, jako vždycky.
Zapálila jsem světýlka, chvíli postála u hrobu svých drahých a šla se tzv. cournout kousek za město. Babetka mě vyvezla až k Bažantnici, odkud je zajímavý pohled na město, dnes, ale docela ukryté v mlze. Vybrala jsem pár fotek, které trochu vypadají k světu.




Napoleonovi vojáci v létě.


Štír

28. října 2009 v 10:12 Víte, že?

Tak to začalo

28. října 2009 v 9:16 | Wikipedia a já |  Váže se k dnešnímu datu
Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Téhož dne kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem. Podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, které si lid vyložil jako uznání nezávislosti. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím, při nichž lid jásal v ulicích a ničil symboly Rakouska-Uherska. Na večer téhož dne vydal Národní výbor první zákon, "zákon o zřízení samostatného státu československého".

Když se mlha rozplynula

28. října 2009 v 8:58 | já |  Moje psaní
Už z dálky bylo slyšet obrovské rány z děl a pušek. Někde zaržál kůň a hodně vysoko na obloze vrčel aeroplán. V lese nebylo nic vidět, jenom slyšet. Čím víc se blížil jeho konec, tím zřetelněji se ozýval zvuk boje. Nad údolím se vznášela mlha a zdálo se, že se pomalu trhá. Tu a tam práskl výstřel a pak bylo zase na chvíli ticho. Jen nad obzorem vrčel kovový čmelák. Modrající se obloha, svítila do dálky jako drahokam a náhle vzniknuvší ticho nevěstilo nic dobrého. Na modrém nebi se objevil drobný bělavý mráček, snášející se zvolna k zemi. To ticho trvalo jen krátce, náhle ho přerušilo několikeré volání - "Plyn!!" Mráček zvolna plul po obloze a kdo nevěděl, co je to, mohl se chvíli kochat jeho letem, ale jen malou chvíli. V zákopech nastal zběsilý závod s časem. Nasadit plynovou masku a zaujmout postavení, které měl každý z vojáků určeno! Běda tomu, kdo neměl své věci v pořádku! Po chvíli oblak bílý jako mléko dosáhl horizont a zvolna usedal do trávy, na stany a do zákopů. Ozvalo se zděšené ržání koní, pak několik ojedinělých výkřiků a opět nastalo mrtvé ticho. Jenom čmelák na obloze si vesele bzučel dál a vracel se ke svým. Vítr, který se proháněl údolím, si s bílou mlhou chvíli pohrával a pak se rozhodl a rozfoukal ji na cáry. Ty se ještě chvíli vznášely nad oraniskem a pak načisto zmizely.
Zmizel i čmelák a nastalé ticho protrhlo opětovné volání a povely. Jakoby se nic nestalo! Mužstvo se zvedlo k protiútoku, jeho řady sice prořídly, ale duch války je hnal stále vpřed. Jenom v opuštěných zákopech zůstalo několik nehybných postav, mající v obličeji udivený výraz. Vedle rozbitého vozu ležel kůň a jeho do výšky trčící kopyta z dálky vypadala jako uschlý starý strom.
Od lesa přicházela skupinka s nosítky a brašnami s rudým křížem. Věděli, že tady už žádnou práci neodvedou.



Odpověď na hádanku

28. října 2009 v 8:00 Víte, že?
Tak, co uhodli jste? Myslím si, že bez googlu by vám to asi moc nešlo. Je to opravdu hodně starý výraz a dneska už se nepoužívá.


"Strožáky" (sg. strožák, na vých. Moravě též strožoch) je nářeční výraz pro slamníky (matrace plněné slámou nebo senem) pocházející z německého výrazu "der Strohsack".

Hypnóza

28. října 2009 v 7:50 | přišlo emailem |  Anekdoty

Hypnóza léčí
Žena přijde domů a povídá svému manželovi: "Pamatuješ jak mě
pořád bolela hlava celé ty roky? Tak je to pryč!"
"Žádné bolesti hlavy?" ptá se manžel. "Jak se to stalo?" Jeho
žena odpoví: "Margie mě doporučila k jednomu hypnotistovi a ten mi
poradil si stoupnout před zrcadlo, dívat se soustředěně na sebe
a opakovat: Nebolí mě hlava! Nebolí mě hlava! Nebolí mě hlava! No a ono to funguje!
Veškerá bolest hlavy je pryč!" "No to je skvělý!" nadšeně
přitakává
manžel. Jeho žena pak říká: " Víš, ty taky nejsi bůhvíco v
posteli posledních pár let, proč za ním taky nezajdeš, třeba ti něco
poradí?" Manžel souhlasí, že to udělá. Po jeho první návštěvě u
hypnotizéra se manžel vrátí domů, strhá ze sebe šaty, popadne
manželku do náruče a odnáší ji do ložnice. Položí ji na postel a
povídá:" Nehýbej se, hned jsem zpátky!" Odejde do koupelny,
vrátí se za pár minut a skočí do postele. Pomiluje vášnivě manželku, jako
nikdy předtím. Jeho žena celá omámená zvolá - "No tak to bylo
teda úžasné!!" Manžel odpoví: "Nehýbej se, hned jsem zpátky!" Odejde znovu do
koupelny, vrátí se zpátky a druhé kolo je ještě úžasnější než poprvé.
Manželka
se posadí na posteli, hlava jí jde do závratě a jenom slastně
vzdychá "Pane Bože, pane Bože..." Manžel opět řekne: "Nehýbej
se, hned jsem zpátky," a odejde do koupelny. Tentokrát ho ale manželka
potichu následuje a tam,v koupelně, ho uvidí zírat na sebe do
zrcadla a říkat: to není moje manželka, to není moje manželka,
to není moje manželka, to není moje manželka!"

Poslední rozloučení se zesnulým se koná příští sobotu.....

Beze slov

27. října 2009 v 9:48 | já |  Fotografie

Měděný jezdec

27. října 2009 v 9:36 | Simonova Paulina |  Co jsem právě dočetla
Emotivní román o osudové lásce, která vykvetla navzdory nelítostným poměrům v době německé blokády Leningradu.
V čase napadení Sovětského svazu Německem se seznámí a zamilují hrdinové tohoto románu: sedmnáctiletá zelenooká Taťána a o několik let starší nadporučík Alexandr, skrývající před NKVD svůj americký původ. Jejich láska musí překonávat strach z prozrazení, lidskou zášť, válečné trampoty a zejména hlad a utrpení během leningradské blokády. Houževnatá Táňa překoná všechny útrapy a nakonec se jí podaří uprchnout do Ameriky, Alexandrův osud zůstává otevřený.
Měděný jezdec z názvu knihy představuje jak sochu Petra I. , symbol nepokořeného města, tak knihu Puškinových básní plnou ukrytých peněz, nezbytných pro útěk do svobodného světa. Autorka, Američanka narozená v Rusku, vytvořila příběh o lidské sounáležitosti i nenávisti, o věčné touze po volnosti, o lásce, která vyrůstá i na úhoru. Plasticky vykreslila vyhladovělý Leningrad, vojenské lazarety i těžké střety při pokusech o prolomení blokády. Román vynikne svým ojedinělým, žensky poutavým pohledem na období mnohokrát již literárně zpracované, pohledem "z druhé strany".