Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Říjen 2009

Prezidentské šátečky

31. října 2009 v 23:06 Něco dobrého na zub

Chuť šátečků udělá hlavně výborná domácí marmeláda.
Pro 6 osob , příprava 40 min.


250 g polohrubé mouky
250 g měkkého polotučného tvarohu
250 g másla, změklého
1 vejce
2-3 lžičky polotučného mléka
100 g meruňkové marmelády

moučkový cukr na obalování ještě teplých šátečků.

Z mouky, tvarohu a másla udělejte vláčné těsto a to nechte půl hodiny odpočinout. Pak z něj vyválejte 2-3 milimetry tenký plát. Vykrajujte zhruba sedmicentimetrová kolečka, doprostřed každého dejte lžičku marmelády a přehněte, okraje stiskněte k sobě. Spoje můžete ještě stlačit zadní stranou vidličky. Použít můžete i speciální vykrajovátko na šátečky.
Koláčky dejte na plech s pečícím papírem, potřete vajíčkem rozšlehaným s trochou mléka a pečte v troubě předehřáté na 200 °C zhruba 15 minut. Šátečky by měly zrůžovět. Hotové je obalujte v cukru.

Podání rukou

31. října 2009 v 22:40 | já |  Moje psaní
Ráda se procházím ulicemi města, kdekoliv. Nasávám do sebe atmosféru, dívám se na lidi kolem sebe, snažím se (i když třeba nerozumím řeči) pochopit, o čem se lidé kolem baví. Sednout si takhle na lavečku a dívat se kolem.
Jednou jsem takhle pozorovala skupinku tří starších dam. Bylo to už dávno, ale vzpomínám na to dodnes. Seděly, a nad kávou, kterou si všechny poručily, vedly vážný rozhovor. Seděla jsem hodně daleko, neslyšela jsem o čem mluví a tak jsem se z výrazu jejich tváří pokoušela skládat vymyšlený rozhovor. Chvíli to vypadalo, jakoby se jedna na ty dvě zlobila, mluvila neustále ona sama. Pak se postupně přidávaly jedna po druhé. Na tvářích se tu a tam objevil slabý úsměv. Po nějaké chvíli si podaly ruce a dál vedly tajemný rozhovor. Bylo to zajímavé, přemýšlela jsem, jak si takové starší ženy mohou navzájem ublížit!
Byla jsem ještě velmi mladá na to, abych pochopila, jak snadné je ublížit člověku. Někdy stačí jediné špatně volené slůvko, jindy ublíží i špatně zvolený a v nevhodnou dobu ukázaný úsměv na tváři. Minulý týden na našem setkání, jsem byla svědkem omluvy za takovou křivdu, omluvy po 37 letech. Není zajímavé, co se vlastně tehdy před těmi lety stalo, ale o to víc, mě upoutalo to, jakým způsobem, dvě už zralé ženy, dokázaly navázat tam, kde před lety skončil jejich hovor.
Možná, že ten dávný rozhovor, tam v kavárně, ukončil zrovna takové staré nedorozumění, kdoví!

Slavnostní večer u pomníku napoleonských vojáků

31. října 2009 v 18:57 | ja |  Fotografie
Průvod jsem stihla, něco nafotila a hned vám dávám k nahlédnutí.


Svátek všech zemřelých

31. října 2009 v 9:27 | Wikipedia |  Váže se k dnešnímu datu
V západokřesťanském světě se hřbitovy setkávají s nárazovým zvýšením zájmu na počátku listopadu - na svátek všech svatých (1. listopadu) a na svátek všech věrných zemřelých (2. listopadu). Pozůstalí navštěvují hroby svých blízkých, modlí se nad nimi a rozžínají svíce na jejich počest.
Památka všech věrných zemřelých či lidově dušičky (lat. In commemoratione omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. Liturgické obřady slouží v tento čas i Církev československá husitská, která vzešla z prostředí katolického modernismu po I. světové válce.
Památka se slaví od 10. století, v zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Z tohoto hlediska jsou nevhodné papírové a umělé květiny, které se v moderní době na hrobech čím dál více objevují jakožto důkaz o ztrátě povědomí o původním významu této tradice.[1]

Soubor:Allsaints-katowice-bracka01.jpg

Sobotní ráno

31. října 2009 v 8:54 | já |  Moje psaní
Sedím doma v teploučku u kávičky a napadají mě různé věci. Budu péct koláč! Po chvíli mi cosi šeptá, vezmi psa a běž ven, svítí sluníčko, využij toho. Už ksem to málem Elis slíbila, když mi pohled padl na kalendář. No a je to jasný. Zítra je 1. listopadu a pak hned dušiček, tak a protože je tento týden už třetí den volný, určitě už jsou všichni na svátek zemřelých připraveni. Sice já už tam kytice a kvítí mám také, ale zajedu alespoň zapálit světýlka. I vyrazila jsem hned po sedmé hodině a už jsem nazpět i s fotkama. Je tam ale pěkně mrazivo. Hřbitov je krásně uklizený, chodníky umetené a na všech hrobech září všemi barvami chryzantémy. Někde mají docela zajímavě aranžované kytky. Tak se také podívejte.



Pro všechny

30. října 2009 v 21:09

J.Karlík

30. října 2009 v 20:07 | Kultura .aktuálně.cz |  Váže se k dnešnímu datu
V Brně zemřel v pátek ve věku 81 let bývalý dlouholetý člen činohry Národního divadla Brno Josef Karlík. Dědeček z rodinného filmu Jak dostat tatínka do polepšovny prožil více než 40 let v brněnské činohře.
"Po roce 1989 působil i na Janáčkově akademii múzických umění. Založil tam ateliér herectví a jeho stopa je ve škole dodnes nesmazatelná," dodal rektor JAMU Václav Cejpek.
Karlík na začátku letošního roku dostal ocenění od mateřské scény. V únoru ho spolu s režisérem Milošem Hynštem divadlo uvedlo do nově založené činoherní síně slávy.
Rodák z Kroměříže přišel do Brna v roce 1954. Za desetiletí ztělesnil Švejka, krále Leara, Galilea, Tartuffa, Kinga v Králi Krysovi, řadu postav z ruské klasiky i Shakespeara. Byl také Illem z Dürenmattovy Návštěvy staré dámy a Otcem z Kočky na rozpálené plechové střeše Tennesseeho Williamse.
Karlík podle Cejpka svou spontaneitu, smršť nápadů a emoce dokázal kontrolovat rozumem - a tudíž i herectví učit. Na škole už ovšem několik let nepůsobil, do soukromí se stáhl kvůli nemoci.
Karlík účinkoval i ve filmu: kromě rodinné komedie Marie Poledňákové hrál například ve Svědkovi umírajícího času a v pohádce Lotrando a Zubejda.
Objevil se i v seriálech Sanitka, Četnické humoresky a Dobrodružství kriminalistiky. Jeho hlas znají rozhlasoví posluchači.

Jak dostat tatínka do polepšovny

V Praze

30. října 2009 v 8:13 | já |  Něco z rodinné kroniky

Vzpomínka na dávný výlet s rodiči do Prahy. Jestlipak se ten mladík sedící s námi pozná?

Mám problém

30. října 2009 v 7:54 | já |  Jak, na co, čím v domácnosti
Tak mám zase problém! Máme v rodině opět narozeniny, nejsou kulaté, ale jedná se o dva sedmdesátileté manžele. Nikdy nevím, co k takové příležitosti koupit. Jasně, ženě kytičku, to vím, ale co dál? Zavrhla jsem cigarety, i když jsou oba kuřáci. Podporovat je v tom nechci. Do domácnosti nic nepotřebují, sladké nemůžou - cukrovka, dieta je také na cholesterol a alergii. Tak jsem zcela bezradná. Kniha nelze, oba jsou nečtivci, audio a video - bez úspěchu. Tak tady sedím, prohlížím různé stránky a hledám. Jak tenhle zapeklitý problém vyřešit? Zajímal by mě váš názor a vaše řešení.