30. září 2009 v 9:22 | já
|
Opět se nezadržitelně blíží doba, z níž mám každoročně ujímání daleko dopředu. Období zběsilého běhání po obchodech, dlouhodobé nespavosti a žaludečních potíží. Ty mívám vždycky, když číslo v kalendáři hlásí týden začínající čtyřkou. Budím se zpocená a nevyspaná, přes den se mnou nebývá řeč. Většinu času strávím na stránkách internetových obchodů a propadám panice, když nemůžu najít potřebné. Ano, blíží se Vánoce a s nimi nezbytné obdarovávání blízkých!
Nejenom, že ráda dárky dostávám, proč to nepřiznat, ale rovněž ráda je rozdávám. Ale.... ono známé ale, na mě civí z každého obchodu.
Jako každý rok se trápím tím, co a komu! Pryč jsou ty doby, kdy chlapci jásali nad každou figurkou Igráčka, kterou ve své skrýši neměli, nad autíčkem jenom proto, že Franta Opršálek takové ještě nemá, nadšením hýkali nad sáčkem céček, která jim sehnala babička. Nejen, že už si tolik nehrají, ale každý má navíc i partnerku a nějaké to dítko, takže obdarovávání se stává dramatičtější. Např. vymyslila jsem jednu rodinku obdarovat sadou ručníků a ukázalo se, že je nemají kam uložit, majíce malý byt. Zakoupila jsem nádherné hodinky, mladá je nenosí, neboť hodinky nenosí vůbec. Peněženka, která se mi zdála býti vhodná pro staršího ze synů se minula účinkem, jelikož právě dostal jinou od své polovičky. To pak máte těžké! Když jsem na návštěvě u některého z nich, mé oči bloudí po bytě a hledají prázdné místo, které by se dalo eventuálním dárkem vyplnit. Chodím po bytě oči vykulené a uši jako ostříž, že třeba něco zaslechnu, co mi poslouží jako vodítko. Tak mi při tom věčném pídění se po odpovědi na otázku, co na Vánoce, konečně došlo, že na to musím jít jinak. Trošku víc vědecky.
Vzala jsem si papírek a tužku a začala si bodově sepisovat, co která rodinka potřebuje. Starší by potřeboval auto, to jsem škrtla, neboť nejsem Rockefeller, ze stejných důvodů jsem škrtla i větší byt. Škrtala jsem a škrtala, až jsem s hrůzou zjistila, že ze všech bodů, které jsem si předem připravila, zůstaly pouze dva - toaletní potřeby a bomboniéra. Tak a je to, jsem zase tam, kde jsem byla na začátku. Asi to opět vyřeším jako vloni! Zeptám se každého přímo, co by chtěl, a je to! Je mi to všechno zapotřebí, alespoň se trochu vyspím.
À propo, potřebovala bych nové pouzdro na brýle!
:-D Každoročně mám ten stejný problém, naše rodina čítá 16 lidí - a to je jen ta nejužší - takže jelikož taky nejsem Rockefeller, musím každému vymyslet dárek v ceně kolem 200 kč, čímž se výběr podstatně zužuje. ;-)