Sedím a jenom tak hledím do zdi. Přede mnou je spousta práce, ale já sedím! Nechce se mi ani se pohnout. Před očima mi pochodují jedna za druhou vzpomínky. Jako by se všechno proti člověku spiklo, počasí za oknem našeptává - "človíčku zůstaň doma!", datum v kalendáři je vysoké a nepříjemně se blíží ke konci roku. Rozhlasový přijímač mě uspává sentimentální melodií a Elis se dneska ještě nevyhrabala z pelíšku. Je hodně šero a musím svítit. Zkrátka dnes to vidím na pořádnou Lenóru! Došly mi léky, u doktora mi neberou telefon a z nosu mi pomaloučku stéká kapička. Ještě, že jsme včera s polovičkou navařili trošku víc, dneska to mám, jako když najdeš. Sedím u PC a nic mě nenapadá. Proto alespoň těchto pár řádků, aby moji věrní návštěvníci a kamarádi věděli, že na ně myslím a ještě jsem to docela nezabalila. Během dne se určitě dostanu do provozní teploty a něco ještě dosmolím, ale zatím jenom tenhle blábol.

Ahoj Hadi, tak já to mám podobný, ale musím se rozpohybovat, už brzy mají přijít mrazíky a tak musím uklidit z terasy všechny kytičky domů, některé přesadit. Mám toho venku požehnaně. :-)