close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Září 2009

Porada cestou do školy

4. září 2009 v 6:25 | ja |  Fotografie



Porada před školou.





Svačinu mám.......



A hele, kluci....!

Hostýn III.

3. září 2009 v 8:16 | Podle dostupných materiálů zpracovala Olga Kozlová |  Něco z historie
Veškeré převody stánků, které byly prováděny, se děly až po roce 1950, přičemž nikde nebylo prokázáno vlastnické právo převodce. V pozemkové knize, až do roku 1961 je vlastníkem pozemků p. č. 93/1 st. pl. s kramářskými boudami MSH. Do majetku fyzických osob byly krámky převáděny v letech 1961-1990, kdy vlastníkem byl stát. Dnešní majitelé stánků tvrdí, že mají všechny doklady o vlastnictví v pořádku. Na Geodézii byly např. zjištěny podivné převody majetku (stánků) před rokem 1989. Z jedné nabývající listiny cituji: "Dnes se dostavila paní XY, bytem XY na zdejší notářství ohledně prodeje stánku na Svatém Hostýně. Tato paní místopřísežně prohlašuje, že stánek č. XY ji patří a chce jej prodat paní YZ. Státní notářství neshledává žádnou překážku, a proto se doporučuje a sepisuje kupní smlouva". Z toho je patrné, že kupní smlouvy se prováděly pouze na základě místopřísežného prohlášení, bez jakýchkoliv nabývacích listin. Na Státním notářství v Kroměříži tehdy pracoval i JUDr. Skácal, majitel jednoho ze stánků a do roku 1993 právní zástupce stánkařů na Hostýně. Od roku 1993 byla zastupováním stánkařů pověřena JUDr. Palatinová.
V roce 1992 tehdejší superior P. Holas píše: …"S úpravou celého vrchu souvisí také problém prodejních stánků. Budou soustředěny na vhodné místo a jeho cílem bude služba poutníkům a ne honba za korunou. Sortiment nabídky bude spočívat jak v nabídce občerstvení, tak vhodných devocionálií a literatury. Ostatní věci, jako trička, sukně a jiné nevkusné předměty, zde nemají co dělat a kvůli tomu sem opravdoví poutníci ani nechodí".
Už v roce 1986 se pomalu rozvíjí iniciativa MěNV v Bystřici pod Hostýnem zrušit veškeré stánky nesloužící prodejním účelům. Většina z nich byla využívána k rekreačním účelům, aniž by byly dodrženy jakékoliv hygienické, stavební či požární předpisy. Jejich využívání k rekreačním účelům bylo také v rozporu s vyhlášenou klidovou zónou. Tehdejší duchovní správce kanovník Různar na jednání se zástupci NV upozornil, že nejen pozemky, ale i na nich stojící krámky jsou majetkem MSH. Společně se tedy rozhodli na postupné likvidaci stánků a vybudování nových.
V červnu 1992 se konal Státní stavební dohled v záležitosti prodejních stánků. Bylo zjištěno, že všechny mají elektroměry, ale mimo stánek č. 1 a 2 nebyly připojeny. Duchovní správa požádala v návaznosti na předchozí jednání o demoliční výměr na "zchátralé šopy" evid. č. 1 - 42, které považovala za majetek MSH. Stavební úřad podporován i referátem kultury OÚ v Kroměříži v této věci zahájil řízení, ale v zápětí jej musel přerušit z důvodu nutnosti doložení vlastnických vztahů.
Koncem roku 1993 vydal Památkový ústav v Brně požadavky na budoucí řešení areálu Svatý Hostýn. "Hlavní schodiště jako monumentální celek je považováno jako symbolické a stánky, jejichž půdorys se před bazilikou nálevkovitě rozšiřuje, jako jeho nedílná součást. Pouze by se měla provést regulace počtu prodejních buněk. Případná dostavba provozních objektů nesmí v žádném případě narušit ústřední prostor kolem poutního místa. Použité materiály by měly vycházet z charakteru poutního místa a již zde použitých přírodních materiálů (kámen, dřevo, štípaný šindel). Veškeré další počiny zde musí být podřízeny rukopisu D. Jurkoviče".
V roce 1995 vznesl Památkový ústav v Brně připomínky k předložené urbanistické studii Svatého Hostýna. "Nebyla max. respektována koncepce úprav vypracovaná Jurkovičem, řešení na část duchovní a komerční a při výtvarném řešení prodejních stánků se mělo vycházet z dochovaných návrhů Jurkoviče". Ještě téhož roku, po připomínkách PÚ, byl dopracován územní plán zóny Svatého Hostýna jen s několika menšími změnami. V tomto plánu se navrhuje odstranit stávající stánky degradující svojí architekturou i umístěním hlavní prostor poutního místa a umístit je na plochu mezi Útulnou, parkovištěm a u zastávky autobusů. V těchto místech měla být umístěna i úschovna kol a u křižovatky silnice se schodištěm, na místě prvních stánků, bylo počítáno s vybudováním informačního centra. Prostor mezi Ovčárnou, navrhovanými stánky a rybníčkem měl být vyhrazen pro občerstvující funkce v době největší návštěvnosti. K rybníčku měla být přemístěna i socha svatého Antonína, druhotně osazeného u kostela.
Doplněk územního plánu z roku 1998 navrhuje ponechání stánků na stávajícím místě s menšími úpravami.

Vyprávěj babičko, vyprávěj!

2. září 2009 v 9:59 | já |  Moje psaní
Babičko, pojď si povídat! Tato slova děti často říkají. Naše babičky si na to povídání vždycky našly chvilku. Hrozně ráda jsem poslouchala, když babička vzpomínala staré časy. Jak se poznala s dědečkem, kde byl ukrytý před četníky, když utekl z vojenského lazaretu a nechtěl jít nazpět do války. Ráda jsem poslouchala o tom, jak se babička učila v klášteře vaření, šití a hospodaření. Bylo zajímavé dozvědět se něco o lidičkách, kteří již dávno nebyli mezi námi a bez babiččina vyprávění by je odnesl čas. Proto ještě dneska existuje někdo, kdo slyšel o kuchařce z kláštera, která měla podivné jméno Školastika. Je dobré, že ještě na našem hřbitůvku najdu místo, kde odpočívá babiččina kamarádka Gusta, že mám obrázek staré, požárem poničené hospody jejího strýce.
Udělejte si chviličku pro své vnoučky a povídejte si s nimi, ten krásný okamžik, kdy s pusou dokořán a nevěřícně poslouchají vaše vzpomínky, stojí za to. Vyměňte někdy televizi za černou hodinku, jakou jsme mívali my a předávejte dál, co jste jednou, kdysi dávno slyšeli nebo prožili.
Když jsme nedávno s polovičkou vzpomínali jednoho společného známého, stalo se, že jsme si ani jeden nemohli vzpomenout na jméno jeho sestry. Ano, člověk zapomíná a tím se nám minulost vzdaluje. Ve své sbírce pohlednic jsem našla prastarý záběr našeho města. Dlouho a hodně jsme museli namáhat paměť, abychom lokalizovali místo odkud bylo fotografováno.

Jo, jo, čas neúprosně maže stopy po každém, kdo byl jednou na tomhle světě. Nenechejme si tyto stopy zavát, snažme se je oprašovat a předávat dál! Vždyť člověk je tak dlouho živ, dokud alespoň jedna živá duše na něj vzpomíná!

Jak to asi začalo

1. září 2009 v 7:04 | já |  Moje psaní
Po našem posledním nájemníkovi nám na půdě zůstala bedna knih. Dlouho ležela a čekala, že si pan P. pro ni pošle. Byla dost velká a ohromně těžká. Léta plynula a na bedýnku sedal prach. Jednoho krásného dne při úklidu půdy jsme si řekli, že onen jmenovaný pán, už asi za a, bednu nechce, za b, na knihy zapomněl nebo za c, už nežije. Proto jsme si dovolili tuto bedýnku otevřít. Ofoukli jsme tedy letitý prach a nakoukli dovnitř. Chvíli jsme nevěřili svým očím! V bedně byly prastaré knihy psané německým švabachem. Jejich obsah nám do dnešních dnů zůstal utajen.
Z těch málo publikací, které byly psány v češtině, jsme vydedukovali majitelův koníček. Byl náboženský badatel, nebo taky sběratel různých dat o zajímavých náboženských stavbách, jejich mnohdy pohnuté minulosti, a tak jsme se v knihách dočetli leccos zajímavého. V několika publikacích jsou i fotografie a u nich červenou inkoustovou tužkou podtrhány zajímavosti.
Když jsem nedávno opět jednou z těchto knih listovala, uvědomila jsem si, že člověk byl sběratelem vlastně odjakživa. V dávné minulosti se někomu líbyla krásná mušle, kterou našel vyvrženou na břehu moře nebo u obyčejného rybníka. Co človíček, pračlovíček udělal? Mušli jednoduše sbalil, strčil si ji za kožešinku a opatroval ji jako oko v hlavě. Nikdo jiný u nich v tlupě něco podobného neměl. Cítil se bohatý a začal se víc koukat na zem a hledat další takovou schránku. Po čase již těchto mušlí měl víc, a tak se s nimi jednoduše pochlubil. Všichni pračlovíčci nadšeně zamručeli a jeho "první sbírku" pochválili. Někdo z pračlovíčků si řekl - když on, tak já taky - a začal si ve svém doupátku ukrývat to, co našel, lesklý kámen třpytící se na sluníčku, perfektně ohlodanou kost z nějakého sežraného zvířete a uschlého motýla, na jehož křídlech byly zbytky několika barev. Postupem času se stalo, že se človíčci pro své poklady začali tlouct a navzájem si věci krást. Ale ten, který byl první, už věděl, že sbírka se musí doplňovat, chránit a především studovat. Proto občas nahlížel na své mušle a lastury, a objevil v jejich nitru uhynulého živočicha. Tak se začali sbírat mrtví živočichové, někdo si je kreslil na zdi v jeskyni, jiný trpěl jejich nevábnou vůni ve svém příbytku. Tak vznikla zvláštní sorta človíčků - sběratelé. A od těch dob se sbírá a sbíralo opravdu všechno. Nevěříte? Tak se schválně někdy koukněte na aukční servery a uvidíte, že se sbírat dá opravdu úplně všechno.