Hlavní znaky valašských krojů
K výrobě krojů se používalo lněné a konopné plátno, sukno, ovčí kůže.
U žen byl společným znakem rubáč s opléčkem, tkaný ze lněného plátna, krátká lněná nebo bavlněná košilka-rukávce s menším límečkem a jednoduchou výšivkou. Dalším společným znakem je systém dvou volných sukní-zástěr, nesešitých, z nichž jedna se váže zezadu dopředu, druhá opačně. V obuvi pro ženy i muže převládají soukenné papuče nebo střevíce, krpce vyrobené podomácku, silné vlněné ponožky nebo punčochy, ovlaky a plátěné pokrývky hlavy.
U mužů patřily k základním oděvním součástkám košile ze lněného plátna, šité z rovných dílů a ručně spojované ozdobnými stehy, dále soukenné nohavice z ovčí vlny, krátké či dlouhé huně, huňky a haleny opět střihově prosté bílé, hnědé modré a zelené kabáty s klíny v bocích. Dále to byly krátké i dlouhé kožichy s vloženými klíny pro obojí pohlaví. Stejně jako u žen i u mužů je obuv převážně kožená - krpce, vysoké kožené boty nebo soukenná - různé druhy papučí.
Z doplňků to bylo zapínání košil či rukávců dlouhým silným špendlíkem nebo ozdobnou sponou z perleti, rohoviny či mosazi. Nohavice v pase přidržoval dlouhý kožený řemen, zpevněný a ozdobený mosaznými hřeby v jednoduchém ornamentu, nebo široký kožený pás ozdobně vybíjený i vyřezávaný, s kovovými přazkami, jenž měl za úkol zpevnit a chránit nejvíce namáhanou a nejchoulostivější část trupu.
U žen byl společným znakem rubáč s opléčkem, tkaný ze lněného plátna, krátká lněná nebo bavlněná košilka-rukávce s menším límečkem a jednoduchou výšivkou. Dalším společným znakem je systém dvou volných sukní-zástěr, nesešitých, z nichž jedna se váže zezadu dopředu, druhá opačně. V obuvi pro ženy i muže převládají soukenné papuče nebo střevíce, krpce vyrobené podomácku, silné vlněné ponožky nebo punčochy, ovlaky a plátěné pokrývky hlavy.
U mužů patřily k základním oděvním součástkám košile ze lněného plátna, šité z rovných dílů a ručně spojované ozdobnými stehy, dále soukenné nohavice z ovčí vlny, krátké či dlouhé huně, huňky a haleny opět střihově prosté bílé, hnědé modré a zelené kabáty s klíny v bocích. Dále to byly krátké i dlouhé kožichy s vloženými klíny pro obojí pohlaví. Stejně jako u žen i u mužů je obuv převážně kožená - krpce, vysoké kožené boty nebo soukenná - různé druhy papučí.
Z doplňků to bylo zapínání košil či rukávců dlouhým silným špendlíkem nebo ozdobnou sponou z perleti, rohoviny či mosazi. Nohavice v pase přidržoval dlouhý kožený řemen, zpevněný a ozdobený mosaznými hřeby v jednoduchém ornamentu, nebo široký kožený pás ozdobně vybíjený i vyřezávaný, s kovovými přazkami, jenž měl za úkol zpevnit a chránit nejvíce namáhanou a nejchoulostivější část trupu.
K výšivce používaly ženy režných nebo hedvábných nití nejčastěji ve smetanově žluté barvě, ale údajně i světle modré; pracovaly technikou počítané niti, plochým stehem, střídáním ploch, různým směrováním stehů, šachováním a zoubkováním, jimiž docílily rostlinného ornamentu geometrizovaného charakteru.
Techniky uplatněné na nejstarších textiliích lze sledovat i na krojových součástkách mladšího původu a to na košilích, rukávcích a pokrývkách ženské hlavy.
Techniky uplatněné na nejstarších textiliích lze sledovat i na krojových součástkách mladšího původu a to na košilích, rukávcích a pokrývkách ženské hlavy.



- Spojovací steh se uplatnil při spojování jednotlivých součástí, např. rukávů u košile, půlek plátna na kasankách apod. Byl rozvinut v četnou řadu variant.
- Křížkový steh, uplatněný na pokrývkách, se objevuje i na mužských košilích a na některých rukávcích ze Vsetínska. Vzorník výšivek s názvy: na křižíčky, stolíček, kopka, zakládané krokvičky, rybí ocásky, krokvička s řetázkem, oselka, mandrčenka, pilky, kopka plná, jatelinka a vraní očko.



Zaujal mě systém sukní pro ženy, to bylo výborně vymyšlený. Ty zavazovačky vázané dopředu a dozadu, musely sedět každé postavě, jen v létě ve dvouch sukních muselo být horko. ;-) :-)