Koťátko se protahovalo na zápraží a hřálo se na vycházejícím slunci. Bylo krásně mourované a evidentně se mu líbilo na světě. Po nějaké chvíli se zvedlo a vydalo se do světa. Když se přiblížilo na dva metry k plotu, zpomalilo a pozorně si prohlíželo okolí. Něco je upoutalo. Čekala jsem, co to je, proto jsem zastavila a sledovala ho. Záhon se zeleninou měl návštěvu. Mezi zeleným lupením se procházel sousedův králík. Okusoval svěží lupení a nevnímal svět. Koťátko zahlédlo vetřelce a zastavilo se. Slabě zamňoukalo a čekalo, zda se mu vetřelec ozve. Když se nic nestalo, opatrně šlo blíž k záhonu. Ještě několikrát se ozval jeho tenký hlásek. Králík nereagoval a cpal se dál. Malá micka se přiblížila až na dotek a pomalu se začala o králičí nožky třít. Byla jsem zvědavá, jak se celá podivná situace vyvine. Všude byl klid, jenom tenhle záhon žil. Ze dvora se ozvalo silné zakokrhání a králík zvedl hlavu. Několika drobnými skoky se posunul dál. Kotě za ním. Strnulo u jeho těla a zatímco se návštěvník cpal, ono si dalo dvacet. Králík opět poskočil, kotě se posunulo k němu. Bylo to krásné, jak se ti dva malí šprčkové navzájem tolerují, vůbec jim nevadilo, že jsou každý z jiného dvorka, mají jinou barvu srsti a jsou jiná rasa. Sledovala jsem je se zvláštním pocitem v duši. Najednou někde bouchly dveře, to u sousedů vyšla bábinka dát slepicím. Králík asi dobře znal její zvyky, poskočil a v mžiku se protáhl mezi laťkami plotu a zmizel mi z očí. Jenom jsem zaslechla bábinku, jak ho vítá doma, tuláka.

Hadi a já mám zvláštní, krásný pocit v sobě po přečtení článečku. To musela být krásná podívaná.
U nás v noci pršelo, aspoň mám zalito. :-)