close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pomsta byla sladká!

26. srpna 2009 v 11:19 | já |  Moje psaní
Eliška poskakovala kolem, radostí celá bez sebe. Jdeme na procházku! Bylo obtížné ji navléct do vodítka, není na něj moc zvyklá. Ale dneska jsme ho potřebovali. Šli jsme k panu doktorovi. Ne, nejsme nemocní, ale povinné očkování je povinné očkování. Celá natěšená se dala Elis do výletu. Táhla jako párek volků, tak jsem měla co dělat, abych ji udržela. Ještě, že jsem jí dala kožený postroj, ten tkaný z barevných nitek by ji asi neudržel. Nosík až na zemi a ocásek radostně mrskající se, tak vypadá málokdy! Šli jsme kolem potoka, pak přes mostek a už z dálky jsem viděla, že do ordinace vcházejí s velkým boxerem. Zpomalili jsme a přišli do čekárny, když už byla prázdná. Elis se opatrně rozhlédla a pak se mi uvelebila na klín. Očima sledovala každý můj pohyb a srdíčko ji bušilo jako tympány. To, ale nebylo nic proti tomu, až jsme vešli dovnitř. Na lesklém a kluzkém vyšetřovacím stole se jí pranic nelíbilo. Tak udělala loužičku a začala se sápat na mě. Změření teploty, poslech srdíčka , to ještě zvládla dobře. Píchnutí jehličkou do kúže za krkem jí také nevadilo, boj však nastal při stříhání drápků. Já doma nejsem schopna jí je zastříhnout, tak jsem to svěřila odborníkovi. Elis držela při stříhání na zadních packách a temně vrčela. Když jsem jí chytila pod krkem a pan doktor jí stříhal přední packy, tak to jsem už měla, co dělat, abych jí udržela. Klouzala se po stole jako baletka a nenávistně mrskala očima na všechny strany. Ze mě teklo jako z vola, pan doktor se smál a Elis byla naštvaná. Než jsme zaplatili a obdrželi nazpět knížečku, tak se panu doktorovi pomstila. Vlezla si pod jeho psací stůl a udělala další loužičku. Pak vítězoslavně zvedla hlavu a namířila si to k východu. Už se nedívala ani napravo, ani nalevo, jen aby byla venku. Celou cestu pak hopsala radostí, že už to má za sebou a teď spí. Trošku poblafkává, asi se jí zdá o tom nehodném doktorovi, který ji tak potrápil.
 


Komentáře

1 MirekČ | Web | 26. srpna 2009 v 21:34 | Reagovat

škoda, že to někdy nemůžeme udělat i my lidé... :-D

2 Jarka | Web | 26. srpna 2009 v 21:41 | Reagovat

Eliška musela být strachy bez sebe, myslím, že příště směrem ordinace, tak zvesela nepoběží!  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama