close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pohlednice z Bibione

22. srpna 2009 v 11:19 | já |  Moje povídání
To léto bylo stejné jako všechny ostatní. Od prvního dne prázdnin jsme si užívali volna u babičky . Chodila ještě do práce, a tak já se ségrou jsme měli celý byt až do odpoledne pro sebe. Panelák se postupně vyprazdňoval, to jak partaje odjížděly na dovolenou nebo na chalupu.
Kamarádky jsme tady neměly žádné, jenom jednoho malého kluka ze sousedního vchodu. S tím jsme občas podnikaly výlety do okolí, tehdy ještě rozkopaného sídliště. Paneláků proti loňsku přibylo a cesta k rybníku se tím vzdálila. Musely jsme je obcházet, pak se pomalu proplížit staveništěm, na němž na nás jeho stavbyvedoucí řvával své výhružky. Ráno jsme rychle splnily babiččiny úkoly, ségra jako starší měla za úkol jít nakoupit a nachystat věci na vaření. Babička při návratu z kanceláře se vždycky pustila do vaření pozdního oběda. Proto chtěla mít naškrabané brambory, vytažené maso z lednice a načištěnou zeleninu. Mým úkolem bylo vynést koš, zamést kuchyň a případně schody, byla-li na nás řada. Nádobí jsme umývaly společně.
Všechno probíhalo stejně, jako včera, jako zítra. U popelnic jsem měla každodenní sraz z malým psíkem , který doprovázel svého pána. Měla jsem pro něj vždycky nachystané něco do papulky. Toho dne byl pán i pejsek nějaký smutný.
Koupání v rybníku mělo své výhody i nevýhody. Jednou z velkých výhod byla zelená voda. Ta vždycky odpudila případné zájemce o koupání z řad dospělých. Nám se ségrou to ale nevadilo, a do té zelené břečky jsme sice s odporem vlezly, udělaly pár temp a pak rychle na deku. Voda nás trochu ochladila a časem jsme ji svým plaváním docela vyčistily. V rybníčku byly i nějaké rybky, asi plevelné, jak říkala babi. Na dno jste sice neviděly, ale nejednou jsme si nebohé rybky vytahovaly navzájem z plavek. Kolem rybníčku rostl orobinec, jehož dlouhé stvoly tvořily jakýsi paraván, a nás pěkně schovával.
Jak jsme tak ležely na sluníčku a snažily se získat bronz, představovaly jsme si krásnou písečnou pláž někde u moře. Zvláště poté, co nám došla pohlednice od Ondřeje. Byl to ségřin spolužák a ona do něj byla celá pryč. Psal odněkud z Bibione, kam si s ním vyjeli jeho rodiče. Na exoticky vyhlížející pohlednici zářila azurově modrá voda, na ní se houpalo několik loděk s bělounkými plachtami. Ségra se zasněně dívala na pohlednici a já viděla, že jí teče slza. Na otázku proč, odpověděla, abych se nestarala, že tomu nerozumím. Naštvala jsem se a vlezla do vody. Na hladině se přede mnou rozvírala zelená opona sinic a z nedalekého orobincového zákoutí vyplula kačena. Chvíli jsem se snažila nevnímat odpornou zelenou deku na hladině a pak jsem rychle vylezla. Lehla jsem na deku a dívala se beze slov na modrou oblohu. Byla bez mráčků a po ní se pohybovalo několik desítek letadel. Byly hodně vysoko, jejich hřmot bylo slyšet jenom velmi vzdáleně.
Vzala jsem do ruky knihu, kde jsem jako záložku měla papírový kalendář. Koukla jsem na něj a uviděla jednadvacítku. Byl srpen a blížil se konec prázdnin. Byla jsem moc malá na to, abych pochopila. Ségře se Ondřej nevrátil a ona sama za dva roky zmizela v cizině.
K babičce jsem přestala jezdit. Už se mi tam nic nelíbilo. Celý svět bez ségry byl jakýsi šedivý a prázdný.
 


Komentáře

1 Lenikk | Web | 22. srpna 2009 v 11:21 | Reagovat

Caw mas moc pekny blogig :o)

2 Monulečka | Web | 22. srpna 2009 v 11:23 | Reagovat

Já jsem už byla v bibione 2x :D

3 Doguška ♥ | Web | 22. srpna 2009 v 11:28 | Reagovat

Ahojky, chtěla bych tě poprosit, jestli by si mi nepomohla s návštěností. Dneska bych chtěla rekord, tak plsky, koukni ke mě na webík a popř. nech komentík.. Děkuji předem

4 Jarka | Web | 22. srpna 2009 v 11:35 | Reagovat

Jo, to všechno odnes čas. Mám takový dojem, že tenkrát na těch rybnících ani sinice nebyla. Myslím, že to byla neškodná řasa pod kterou, po rozhrnutí, byla pěkná čistá voda. Aspoň tak si to pamatuji já. Hadi, jsme to ale pamnětníci, jednavacátý srpen byl už tak dávno!   :-)

5 Eva* | Web | 22. srpna 2009 v 12:42 | Reagovat

Doufám, žes na babičku nezanevřela úplně....
Jojo, je to už tak dávno, jak říká Jarka a je zajímavý, že si člověk - tedy já aspoň jo, občas připadám rozumově jako malá holka.

6 Annas | 22. srpna 2009 v 20:19 | Reagovat

Hm pri OBYCEJNY DENIK, tak to nevim proc na tuhle stranku lezu suchare ja jsem neobycejna. :-D  :-D  :-D  :-D

7 skaut68 | Web | 24. srpna 2009 v 9:03 | Reagovat

...a najednou svět zůstal celý šedivý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama