Večerní procházka se trochu protáhla, a tak jsem se vracela skoro za šera. Je vidět, že dne ubývá. Protože bylo celý den krásně slunečno, byl i podvečer příjemný. Z posečených polí se nesla krásná jakoby chlebem vonící vůně. Vlaštovky se proháněly po obloze a na východě se začaly objevovat první hvězdičky. Elis se venku tak líbilo, že s nosem přilepeným k zemi nevnímala okolí. Přes cestu přeběhl zajíc, kterého jsme vyplašili při večeři. V nedalekém lese to žilo ptačími hlasy. Pomalu jich ubývalo, jak se ukládali k spánku. V nedalekých panelácích se sem tam začala rozsvěcovat jednotlivá okna a sluníčko pomalu mizelo za obzorem. Horkem rozehřátá cesta se stala na několik chvilek báječným ohřívadlem pro ještěrku. Park se vylidňoval a jenom sem tam se z dálky ozval hlas našich připitých spoluobčanů. Docházely jsme k rybníku, na němž se prohánělo několik kachen, a z dálky jsme zahlédly koupající se ondatru. Na focení bylo už pozdě, tak jsme si jenom tak pro radost a potěšení chvíli poseděly na lavičce a prožívaly tak nádherný srpnový večer. Oblohou prolétlo několik padajících hvězd a já si honem chtěla něco přát. Byl to krásný večer!

Ahoj, to musel být opravdu krásný večer, nevěřila bych, že se dá potkat tolik divokých zvíšat najednou O_O :-D