Dovolené a prázdniny vrcholí. Pozná se to podle:
a) plně obsazeného parkoviště u nákupního střediska, zde si musíte vybojovat místečko pro zaparkování.
b) podaří-li se vám to, svádíte další boj o košík nebo vozík
c) u váhy na zeleninu (u nás jsou dvě a neustále s frontami); podaří-li se vám rychle dobýt tuto kótu, zaručeně zapomenete číslo, které máte naťukat. To pak stojíte a lidé kolem vás si významně ťukají na čelo.
d) na rychlé projetí obchodem (zvláště jste-li nachystáni koupit jen pár rohlíků), potřebujete řidičský průkaz, máte-li vozík, jinak vám stačí GPS. Když tohle všechno zvládnete v dobrém čase, zaručeně
e) nenajdete volnou pokladnu, a tak si vystojíte další frontu. Ale nezoufejte, cíl se nezadržitelně blíží. Chystáte si peněženku, prohodíte pár slov se známými, neznámými (vždyť jsme tady jako jedna rodina).
f) přichází nečekaná komplikace v podobě nerozměnitelné tisícikoruny! Pokladní se bezradně rozhlíží po kolegyních, ty krčí rameny nebo kroutí hlavou. Také nemají. No, paní nedivte se, vždyť teprve před 10 minutami otevřeli. Lidé za vámi ve frontě začínají být nervózní a vy stojíte jako na pranýři. Ještě, že jsem s sebou měla Visa kartu. Strčila jsem ji pokladní pod nos, ona se usmála a problém byl vyřešen.
Ještě když jsem si dávala nákup do tašky, zaslechla jsem její tenký hlásek - Paní, nemáte menší? Já nemám co vám vrátit. No, nedivte se, teprve před chvílí jsme otevřeli. Dnes tenhle problém měly všechny pokladní u nás v Albertu! Nepochopitelné!
Rohlíčky ke snídani mají nějakou divnou pachuť. Jsou spolu s vámi otrávené hned po ránu.
foto Ondřej Besperát

Fronty jako za "komančů", co? A o křupavých rohlíčcích si můžeš nechat jenom zdát - aspoň u nás. :-! A mají nějakou divnou pachuť nebo vůni - myslím doopravdy. Ach jo.