Přišla za mnou sousedka. Stála u dveří a netrpělivě přešlapovala z nohy na nohu. Její domeček s naším sousedí vzadu za zahradou a tak se občas potkáváme v obchodě, nebo na sebe mávneme ze zahrady. Byla jsem překvapena, moc se nestýkáme. Ona je trošku podivín, s jejím manželem se dá lépe vyjít.
Moji zvědavost překvapila kulometná palba slov. Tatatata..... Musela jsem si dávat pozor, abych vlastně pochopila, o co se jí jedná. Z dlouhého monologu jsem pochopila, že jim z našeho smrku v rohu zahrady padají na cestičku šišky. Považte, denně jich tam má "... třicet a kdo to má pořád sbírat!" Už jsem měla na jazyku odpověď, ale nestačila jsem se vymáčknout, když ke své stížnosti přisypala další dvě. To, že zadní plot se začíná poroučet k zemi, vím a už jsem podnikla kroky k nápravě. Pod vysokým a letitým smrkem, který ještě zasadil můj tatínek, mají vjezd do garáže. Dcera, přijíždějící k nim často na návštěvu i s rodinou z Prahy, má nějaké hodně vysoké auto a dolní větvičky stromu jí šimrají na kapotě, přišla proto požádat, abychom tyhle větve odřezali. Polovička ihned reagoval, naběhl i s pilkou na zahradu a po chvíli se vrátil s nepořízenou. Větve jsou tak vysoko, že na ně ze země nedosáhne. Nechtěla bych být v sousedčině kůži a vyslechnout si jeho komentář. Polovička ji dal dvě dobré rady:
1. dcera, prý má při příjezdu upustit pneumatiky, tím se jí sníží světlost vozidla a větve ji nebudou šimrat.
2. donese jí velký igelitový pytel a ty šišky do něj bude házet. V zimě bude mít dobré topivo do krbu.
Smála jsem se, až jsem se za břicho popadala. Co, z toho jí skutečně řekl a co byl jenom takový fórek pro mě, nevím, ale jedno je jisté. Dneska ráno v obchodě se na mě sousedka poprvé sama od sebe usmála! Tak asi bude šišková válka zažehnána.
S těmi upuštěnými pneumatikami to není fór. Náklaďáci to dělali, když se nemohli vejít s nákladem pod nějaký podjezd. A šišek v lese je mi také líto. Vždy si říkám, že by je měl někdo sbírat a topit s nimi. Já nemůžu, mám plynový kotel... :-D :-D :-D