Byl jeden z mnoha
24. srpna 2009 v 7:08 | já | Moje psaníNašli ho jednoho rána v rybníce. Docela utopeného. Já ho znala, byl to docela obyčejný mužský, který se potuloval světem docela sám. Od té doby, co jej opustila žena a jeho téměř dospělá dcera jej poslala až do temných končin lidského těla, se změnil. Ne, že by dříve býval oslňující společník, k tomu měl daleko, ale dalo se s ním bavit o spoustě věcí. Zájmů měl několik, hlavně sport a nejvíce motorky. S manželkou se vzali krátce po jeho návratu ze základní vojenské školy. Založili si rodinu a žili tak jako všichni kolem. Děti pomalu odrůstaly a jemu se naskytla příležitost práce na výletní lodi kdesi v zahraničí. Byl vyučeným kuchařem, tak sbalil svých pár švestek a odjel. Sliboval si, že přiveze peníze pro své děti. Čas míjel a on se vrátil. Domov se mu rozpadl, manželka si našla náhradu a zmizela někde v Čechách. Dospělé děti se domů vracely jenom pro finanční injekci. Dával, dokud mohl a měl z čeho. Začal pít a skončil na ulici. Z práce ho vyhodili, peněz ubývalo a on začal pomalu chátrat. Rozprodal to málo, co mu ještě zbylo, peníze za byt rozdělil spravedlivě mezi manželku a dvě děti. Zůstal docela sám, bez prostředků a bytu. Potkávala jsem ho většinou na nádraží, kde přežíval ve dne i v noci. Jednoho dne zmizel, lidé říkali, že prý si našel ženskou. No, sláva, pomyslela jsem si, přece jenom to s ním nebude tak zlé. Ale bylo to ještě horší. Našel sice ženu, ale stejnou jako byl sám. Spolu se potulovali, spolu propíjeli darované peníze. Pak ho našli s hlavou ve vodě. Večer dlouho popíjeli a pak usnuli na lavečce. Bylo léto, tak se jim dařilo dobře. V noci ucítil potřebu a tak rozespalý se staženými kalhotami si chtěl ulevit na břehu rybníka. Přišla závrať, výkřik do tmy a pád do vody. Neměl čas udělat ani jeden pohyb pro záchranu. Vodu při pádu vdechl a byl konec. Našel ho náhodný chodec pospíchající k vlaku. Řeknete si osud! Nic jiného se nedalo čekat! Vzpomněla jsem si na něj právě včera, když jsem při procházce potkala jeho dceru. Veselá, spokojená, šla s manželem a na vodní hladině se odrážela jejich silueta. Někde z dálky se neslo bez odpovědi - proč?
Komentáře
Máme před Tescem pár bezdomovců. Jednou manža s údivem poznal svého kolegu. Já šla nakupovat, on kecat. Robotný chlap, měl úraz, nevzali ho zpátky do práce, nemohl platit byt ..... možná je pro něho jednodušší se prostě nesnažit a jen tak žít ze dne na den, nevím. Jen prostě nedostal další šanci :-|
teda hadimrško tak trošku mi tvoje vzpomínka hrkla slzu do očí,tvrdě mi to připomnělo osud mého bratra s tím rozdílem,že se neutopil,tíhu osudu taky neunesl prostě pil,pil až se totálně dopil k smrtinejhorší na tom bylo,že nepřijal naši nabízenou pomoc