close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Srpen 2009

Jak je to s pochvalou

20. srpna 2009 v 7:09 | já |  Moje psaní
Kdo by nechtěl mít úspěch a být za to pochválen! Pochvala nás hřeje u srdce a dává nám energii do další činnosti.
Malé dítě si pyšně vykračuje a hrdě hlásí babičce, že dělalo "eee" na nočníček. Pohlazení jej nemine a ono to moc dobře ví. Udělá-li školáček výbornou práci, jde si hrdě pro sešit k učiteli před tabuli. Já to měla také ráda, vždycky jsem si připadala tak nějak jistější. Zvláště v době dospívání, kdy jsem byla zamindrákovaný žabec. Každou vadu na kráse jsem se snažila vyrovnat tím, že budu lepší než např. Jana nebo Vlasta. Možná jsem se hodně vytahovala, nebo to zase byl jejich mindrák, a proto jsme si občas vjely do vlasů.
Vzpomněla jsem si na to včera při sledování atletiky z MS v Berlíně. Atletika patří k mým zamilovaným sportům asi proto, že jsem ji zvládala docela dobře. Kolikrát jsem v představách dobíhala jako první do cíle a s rukama nad hlavou prožívala ten nádherný pocit úspěchu. Ve svých snech jsem mnohokrát stála na stupních vítězů a poslouchala státní hymnu. Pochopitelně, že jsem v žádném sportu takových výsledků nedosáhla, ale představy to byly nádherné.
Později v zaměstnání, jsem často očekávala pochvalu nebo alespoň potřesení ruky za tu, či onu práci. Nedostalo se mi jí nikdy, ba naopak nebyl den, aby se vedení něco nelíbilo. Ze strany pacientů to bylo lepší. Skoro vždycky se s uznáním dostavil někdo, pro něhož jsem toho až tak mnoho neudělala. Připadalo mi to někdy nepatřičné přijmout poděkování za babičku, které se už nedalo pomoci, a očekávala jsem slova díků od těch konfliktnějších, kterým člověk udělal první poslední. Tam jsem se však většinou nedočkala.
Holt, kdo by nechtěl mít úspěch a být za něj chválen, je pro mě lhář. Jsme všichni tak trochu ješitní na své dovednosti a znalosti. Přijímáme rádi uznání od těch druhých, ale moc neradi toto uznání sami projevíme druhým. Škoda! Možná, že bychom byli trošku spokojenější.

Už kvete!

19. srpna 2009 v 22:38 | já |  Fotografie
Loni na jaře jsem si koupila tzv. pouštní růži. Její botanický název jsem zapomněla. Dneska mi rozkvetl první květ. Mám z něj velkou radost, a proto se chci s vámi podělit.


Tak mi to dneska ráno nedalo a já si našla něco o té mé kytičce.
Adenium je malý rod sukulentních křovin nebo malých stromů, které vytváří zvláštní formy dužnatých větví. Když se objeví zářivé květy, rostlina je jimi zcela obalena. Různé druhy kvetou v různých obdobích. Rod je ve svém prostředí velmi variabilní, což se týká forem stonků, barvy, květů i celkové velikosti. Díky se atraktivnosti byla pěstiteli vyšlechtěna velká řada kultivarů. V přírodě byly rostliny nalezeny v písčité zemině v otevřených, slunných polohách. Adenia jsou velmi dobře přizpůsobena horkému a suchému prostředí ve kterém rostou. Sukulentní stonky a hlízy fungují jako zásobárna vody a umožňují rostlinám přežití v těch nejdrsnějších podmínkách. Silné podzemní hlízovité stonky pomáhají rostlinám k tomu, aby přežily dlouhá období bez vody. V chladném počasí zimních měsíců shazují listy, pak nastává pro Adenia období vegetačního klidu.



Na poslední chvíli

19. srpna 2009 v 9:37 | já |  Zaujalo mě
Blíží se konec léta, a tak se každý ještě snaží užít si pár dnů volna. Vím, je to špatné s financemi, ale chci vám nabídnout něco dostupného u nás.
V krajině Kralického Sněžníku je krásná a doposud čistá příroda. Na stránkách http://www.magvia.cz/ubytovani.go naleznete poslední volné prázdninové i podzimní termíny za ceny téměř lidové. Obrázky vybavení tohoto penzionu napovídají, že se tam budete cítit skoro jako doma. A venku tam zase budete jako v exotické, neznámé zemi. Zkuste to, třeba se vám tam bude líbit.
Doufám, že se na mě OS Magvia nebude zlobit pro tuto reklamu.

Kralický Sněžník

Z vrcholu Králického Sněžníku je nádherný výhled na Orlické hory, Staroměstsko a Hrubý Jeseník. Za dobré viditelnosti lze spatřit i Olomouc, Krkonoše a Beskydy.

Když padají šišky!

19. srpna 2009 v 8:38 | já |  Moje psaní
Přišla za mnou sousedka. Stála u dveří a netrpělivě přešlapovala z nohy na nohu. Její domeček s naším sousedí vzadu za zahradou a tak se občas potkáváme v obchodě, nebo na sebe mávneme ze zahrady. Byla jsem překvapena, moc se nestýkáme. Ona je trošku podivín, s jejím manželem se dá lépe vyjít.
Moji zvědavost překvapila kulometná palba slov. Tatatata..... Musela jsem si dávat pozor, abych vlastně pochopila, o co se jí jedná. Z dlouhého monologu jsem pochopila, že jim z našeho smrku v rohu zahrady padají na cestičku šišky. Považte, denně jich tam má "... třicet a kdo to má pořád sbírat!" Už jsem měla na jazyku odpověď, ale nestačila jsem se vymáčknout, když ke své stížnosti přisypala další dvě. To, že zadní plot se začíná poroučet k zemi, vím a už jsem podnikla kroky k nápravě. Pod vysokým a letitým smrkem, který ještě zasadil můj tatínek, mají vjezd do garáže. Dcera, přijíždějící k nim často na návštěvu i s rodinou z Prahy, má nějaké hodně vysoké auto a dolní větvičky stromu jí šimrají na kapotě, přišla proto požádat, abychom tyhle větve odřezali. Polovička ihned reagoval, naběhl i s pilkou na zahradu a po chvíli se vrátil s nepořízenou. Větve jsou tak vysoko, že na ně ze země nedosáhne. Nechtěla bych být v sousedčině kůži a vyslechnout si jeho komentář. Polovička ji dal dvě dobré rady:
1. dcera, prý má při příjezdu upustit pneumatiky, tím se jí sníží světlost vozidla a větve ji nebudou šimrat.
2. donese jí velký igelitový pytel a ty šišky do něj bude házet. V zimě bude mít dobré topivo do krbu.
Smála jsem se, až jsem se za břicho popadala. Co, z toho jí skutečně řekl a co byl jenom takový fórek pro mě, nevím, ale jedno je jisté. Dneska ráno v obchodě se na mě sousedka poprvé sama od sebe usmála! Tak asi bude šišková válka zažehnána.

Príma bankovnictví

18. srpna 2009 v 7:36 | já |  Moje psaní
Internetové bankovnictví! Jaká to príma vymoženost. Sedíte si takhle doma u PC, popíjíte kávičku a jedním prstíkem zadáváte čísílka. Přihlášení bývá okamžité a vy se kocháte sumou na účtu!
STOP! Jak je možné, že jste najednou v mínuse, když ještě včera bylo to čísílko tak pozitivní. Nevěříte vlastním očím a rychle se chopíte složky v níž máte uschovány všehny složenky a účetní doklady. Ještě, že jste tak pořádní, myslíte si pod fousy a hledáte. Tady to není, tohle také není ono, tak, kde to ksakru mám! Už ho držíte v tuce onen zpropadený papír a studujete a studujete. Číslo účtu - souhlasí, variabilní symbol - v pořádku, částka také je stejná, tak co se jim nelíbí. Znovu a znovu, pokolikáté už projíždíte očima obrazovku a hledáte jenom náznak toho, proč ještě není platba provedena. Datum vysoko překračuje splatnost a vám se dostalo upomenutí. Ale proč zrovna mě, když já mám všechno OK. Na čele vám vystupují kapičky potu, začínáte mít tik. Chápete se tedy mobilu, další príma vymoženosti, ale o ní zase někdy příště, a celí nažhavení čekáte na spojení se zákaznickou linkou.
Příjemný hlásek vám popřeje dobrého dne a upozorní vás na monitorování hovoru, čímž vás trošku zchladí a vy spustíte svůj dlouho připravovaný dotaz. Na druhé straně linky je dlouho ticho, pak vám hlásek špitne, abyste mu nahlásila všechna potřebná čísílka. Když to uděláte, dostanete chuť na hlt chladnoucí kávy. Slečna se po chvíli ozve a oznámí vám, že platba byla v pořádku provedena, nemáte se ničeho bát, ona do jiné banky někdy dorazí. Jinými slovy vám oznamuje, že jste netrpělivá blbka a s přáním dobrého dne se s vámi rozloučí.
Tak a co teď, dokud nebude mít organizace penízky na účtu, nebudete provádět žádné operace, a basta. Postavte se třeba na hlavu! Hlavně, že poplatky, a ne zrovna malé, za neodvedenou nebo lajdácky provedenou transakci včas zaplatíte. Pak už musíte jenom čekat a čekat!

Venku je hic

17. srpna 2009 v 13:46 | já |  Moje psaní





Dneska je venku takový hic, že se ani lísteček, ba ani motýlek nehne. Dívala jsem se z balkonu na předzahrádku a nikde nikdo. Všude klid i ti ptáci raději neplýtvají energií. Elis je zahrabaná v pelíšku a já si vzpoměla na tuto krásnou písničku. Při jejím poslechu se mi zastesklo po chládku, lezu proto do vody a nevylezu až večer.




Létavice

17. srpna 2009 v 7:50 | ja |  Moje psaní
Večerní procházka se trochu protáhla, a tak jsem se vracela skoro za šera. Je vidět, že dne ubývá. Protože bylo celý den krásně slunečno, byl i podvečer příjemný. Z posečených polí se nesla krásná jakoby chlebem vonící vůně. Vlaštovky se proháněly po obloze a na východě se začaly objevovat první hvězdičky. Elis se venku tak líbilo, že s nosem přilepeným k zemi nevnímala okolí. Přes cestu přeběhl zajíc, kterého jsme vyplašili při večeři. V nedalekém lese to žilo ptačími hlasy. Pomalu jich ubývalo, jak se ukládali k spánku. V nedalekých panelácích se sem tam začala rozsvěcovat jednotlivá okna a sluníčko pomalu mizelo za obzorem. Horkem rozehřátá cesta se stala na několik chvilek báječným ohřívadlem pro ještěrku. Park se vylidňoval a jenom sem tam se z dálky ozval hlas našich připitých spoluobčanů. Docházely jsme k rybníku, na němž se prohánělo několik kachen, a z dálky jsme zahlédly koupající se ondatru. Na focení bylo už pozdě, tak jsme si jenom tak pro radost a potěšení chvíli poseděly na lavičce a prožívaly tak nádherný srpnový večer. Oblohou prolétlo několik padajících hvězd a já si honem chtěla něco přát. Byl to krásný večer!


Neděle!

16. srpna 2009 v 9:27
Neděle! Je přece od slova nedělej!
Tak jsem se teda rozhodla, že dnes nic nebudu dělat. Snídani nachystal polovička, kávičku jsem už pila sama. Elinka se proběhla sama po naší zahradě. Já se sama pustila do čtení. Poslouchám rozhlas a je mi moc dobře. Oběd vaří polovička a já ho jenom zbodnu.
Tak Vám přeji také takovou nedělací neděli!

Protestujte také!

15. srpna 2009 v 13:01 | mandausova.blog.iDNES.cz |  Co jsem četla jinde!
Lidé protestují. Proti lecčemu. Někteří, zdá se, se stejnou chutí, s jakou jiní třeba jí. Nebo dělají sex, kupříkladu.
Lidé protestovali proti koncertu Madonny a budou protestovat proti těm ostatním hlučným, co se sem teprve chystají. Nechtějí je za humny. Že bude randál. A nelíbí se jim, že kvůli nim pojedou domů jinou ulicí. A že bude možná ta cesta ucpaná.
Lidé protestují proti silnicím. Koupí si pozemek na místě, kde je deset let namalovaný obchvat. Když se začne stavět, podepisují petice, aby tam nevedl. Anebo hledají žáby, ještěrky, snad i nálevníky a mávají s nimi před očima všem vrahům přírody.
Další si postaví domek na zelené louce a blahem chrochtají, to je klid, to je klid. Běda, když přijde jiný, že by si taky postavil na zelené louce, vedle nich. Né, protestují. To je náš klid.
Taky proti golfu, namátkou, hodně protestují. Dost bylo golfů. Za zády nám odpalovat míčky nebudete, zbohatlíci …
Lidé protestují i proti obchodům. Ano, my sice taky chodíme nakupovat. Ale jinam. Tady si krabici odpornou vyrůst nenecháme.
A ještě proti mnoha dalším věcem protestují.
My máme právo protestovat, šermují rukama.
Proti všem, co mají rádi přeřvaná pódia.
Proti všem, kterým fronty kamionů brousí ploty zahrádek. I proti těm žábám nejspíš.
Proti všem, co se chtějí courat po loukách s kovovou holí.
I proti paní s nemocnýma nohama, která se těší, že to konečně bude mít na nákup blíž…
Lidé mají výsostné právo protestovat. A to je strašně dobře.
Tak já taky protestuju. Proti lidem, kteří pořád protestují.

Tak s tímhle zcela souhlasím. Denně se setkávám s lidmi, o nichž se ve svém článečku pisatelka zmiňuje.
Prší - ti meteorologové jsou k ničemu, budeme protestovat proti tomu, aby jim přidali na rozpočet.
Jejdanánky, copak nám to tady v reklamním letáku nabízejí, vždyť to skoro není k jídlu. Protestujme proti tomu, aby nám sem vozili jídlo z ciziny.
Brambory jsou sice původem z Ameriky, ale tyto, co se u nás prodávají, jsou asi z Číny. Napíšeme petici, že se neprodávají brambory od nás.
A tak by mohl člověk pokračovat stále dál.
Jsme asi národ remcalů.

Hostýn II.

15. srpna 2009 v 11:21 | Podle dostupných materiálů zpracovala Olga Kozlová |  Něco z historie
Po násilné internaci členů duchovní správy v roce 1950 a zrušení spolku MSH (28. 11. 1951) z důvodu, že "jeho existence nepomáhá výstavbě socialismu", činí ONV Holešov opatření o majetku tohoto spolku, který "sestává z nemovitostí….., mimo jiné stav. pl. 91/3 s krámskými boudami". Veškerý majetek měl být tímto aktem předán Arcibiskupské konzistoři v Olomouci. V srpnu 1952 výměrem ONV v Holešově byla nad prodejními stánky soukromých živnostníků zavedena národní správa. Národním správcem byl ustanoven Julius Přikryl z Chvalčova. Za jejího vykonavatele bylo určeno Chrámové družstvo z. s. s. v Pelhřimově se sídlem v Praze, z důvodu "nutnosti plynulého a nerušeného chodu socialistického hospodářství". Toto družstvo si zřídilo své sklady v ambitech. Stav prodejních stánků byl už tenkrát nevyhovující, ani v jednom nebylo WC a voda. V roce 1953 požadoval ONV v Holešově odstranění některých stánků. Tehdy probíhal ve 23 stáncích Chrámovým družstvem prodej devocionálií, ve 3 stáncích měl "Vzlet" prodej s občerstvením a v 5 stáncích "Pramen" prodával cukroví a ovoce. Nájemné v tuto dobu nebylo placeno, protože v roce 1954 došlo k roztržce mezi duchovním správcem P. Majarem a zástupci Charity. Ti odmítali nájem - prý promlčený - zaplatit, proto chtěl P. Majar stánky i ambit se skladem zbourat. 1. 2. 1954, po likvidaci Chrámového družstva převzala stánkové prodejny Charita, která údajně "sežrala a možno i vyžrala" předchozí Chrámové družstvo, které přivedla ke krachu. Tehdy prý měli stánkaři možnost pozemky pod stánky vykoupit, což však neučinili. 5. 1.1955 vydala rada ONV rozhodnutí o zrušení národní správy nad stánky s upozorněním majitelům na možnosti zapojení se do státního nebo výrobního obchodu na smluvních podkladech. O tomto aktu věděla Charita už předem, neboť v předstihu uzavřela s vlastníky nevýhodné smlouvy, což následně vyvolalo spory. Tenkrát bylo na Hostýně 43 stánků, z nichž Charita obhospodařovala 28. Na její činnost byly četné stížnosti, od dodávání neprodejného, poškozeného a předraženého zboží apod. Později byly některé stánky pronajímány socialistickým organizacím, jiné se postupně měnily na rekreační objekty s přístavbami zadních částí pro ubytování, udírny apod.
Po roce 1950 probíhaly nejrůznější návrhy opatření na snížení účasti návštěv Hostýna pod názvem "akce Hostýn", na které dohlížel a zprávy do Gottwaldova podával církevní tajemník Frant. Soudil. Po zahájení poutí měly na Říce probíhat odpolední čaje, zvali lunaparky, byly naplánovány různé trhy i vystoupení lidových souborů a umělců, sportovní utkání, cesta pro hromadnou dopravu na Hostýn byla uzavřená, přesto bylo v roce 1955 konstatováno, že přes značné náklady vynaložené na všechny tyto akce "výsledky nejsou takové, jaké se očekávaly". Počet poutníků se dokonce zvýšil.
V této době po zabrání majetku MSH, za okolností, které na Hostýně panovaly, neměl nikdo valný zájem udržovat svěřený majetek. Svědčí o tom skutečnost, že v roce 1956 v pronajatých skladových prostorách Charitou, v domě č. p. 111 - Útulna, byly nosné stropní trámy uprostřed prolomeny.
V roce 1961 přešel nemovitý majetek z vlastnictví spolku MSH, zastoupeným Arcibiskupskou konzistoří v Olomouci, do vlastnictví Čsl. státu. Na základě kupní smlouvy užíval tento majetek podnik RAJ se sídlem v Kroměříži.